Jak vznikl projekt Pomáháme (ne)donošení

....projekt se „nenarodil“ předčasně. Naopak, přišel na svět v tu správnou chvíli. Markéta Řehořová, koordinátorka projektu, která stojí za jeho vznikem, vypravuje, za jakých okolností projekt Pomáháme (ne)donošení vznikl a jak se rodil.....

"V Nedoklubku jsem 8 let. Přivedly mě k němu moje děti, které se narodily předčasně.

V roce 2008 se nám narodila Míša, nečekaně v 29. týdnu, s váhou 860g. Diagnóza předčasného porodu byla preeklampsie. Se štěstím jsme vším prošli na jedničku, a tak je to s Míšou dodnes. Ríša se narodil v roce 2010 téměř na den 2,5 roku po ní. Kvůli stejné diagnóze přišel na svět v 28. týdnu s váhou 660g, i on je zdravý a šikovný kluk . Dnes je Míše deset a Ríšovi osm. Oba prošli s obrovským štěstím v těžkých začátcích vším moc dobře a jsou z nich zdravé a šťastné děti. Nikdy za to nepřestaneme být personálu neonatologie vděční.. Díky Nedoklubku, jsem spojení s Apolinářskou klinikou, kde se narodili, nikdy nepřetrhla a mohl tak vzniknout projekt Pomáháme (ne)donošení.

Po pěti letech od narození Ríši otěhotněla moje sestra, a protože problém preeklampsie souvisí s genetikou, začala jsem se o ni bát. Jasnou volbou byl pan doktor Koucký, přála jsem si moc, aby byla právě v jeho péči. Byl tím nejempatičtějším lékařem, se kterým jsem se kdy setkala, jeho zkušenosti a odbornost jako porodníka, který pečuje o rizikové ženy, jsou maximální a to nejen v ČR, ale i ve světě. Pan doktor mi jednoho dne zavolal a slíbil, že se o sestru postará. Navíc mi ještě vysvětlil, jak převratným výzkumem se zabývá jeho lékařský tým.

Pochopila jsem, že tým MUDr. Kouckého řeší i to, co způsobilo můj problém, že už dokonce dokáže pomoci i takovým ženám, jako jsem byla já, ale také mnoha jiným. Zatím má takovou možnost však jen několik žen do roka, protože výzkumnému týmu chybí finance a také lidská kapacita. Mít možnost včas odhalit rizika problému je v těhotenství zásadní, a proto je naší snahou dostupnými možnostmi tým podpořit.

Mé dceři je jedenáct let. Když se narodila, vědělo se o preeklampsii jen málo, neuměli ji včas odhalit ani léčit. V případě mého druhého těhotenství, po necelých třech letech, se v prevenci ani léčbě preeklampsie nic nezměnilo. Díky výzkumu jsou dnes lékaři už ale mnohem dál.

U mé sestry se riziko problému nepotvrdilo. V té chvíli jsem byla nejvíc vděčná, že jsem součástí Nedoklubka. Díky němu jsem měla možnost propojit příjemné s ještě více užitečným a s podporou všech úžasných kolegyň tak mohl vzniknout projekt Pomáháme (ne)donošení. Finance, které se daří tímto projektem získávat pomáhají výzkum posouvat rychleji dopředu. Je to jedna z těch zásadních věcí, které mi pomáhají překonávat doživotní trauma z dvou předčasných porodů. Všechno zlé musí vždycky být pro něco dobré, já věřím na dobré konce a nekonečnou naději, tak věřte taky! "

Markéta