Helena je pyšná máma Přibyslava, který se narodil s porodní hmotností 420 gramů kvůli preeklampsii. Helena se nám svěřila s tím, jak u ní nemoc probíhala, jak reagovali lékaři i s tím, že o tomto riziku před těhotenstvím vůbec netušila. A prozradila nám také, jestli si s mužem pro Přibíka přejí sourozence…
Heleno, absolvovala jste screening na preeklampsii?
Ne. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje. Byla jsem na standardním screeningu ve 13. týdnu těhotenství, kde se vylučují vady plodu. Ale o preeklampsii ani slovo. Lékařka se mi ani o ničem takovém nezmínila…
Jak vás gynekolog hlídal, zda se u vás preeklampsie nerozvíjí? Jaká vyšetření jste během těhotenství na kontrolách podstupovala?
Na gynekologii při každé návštěvě, kam jsem byla zvána každý měsíc, mi dělala sestra odběr krve, kontrolu moči na bílkovinu a změřila mi tlak. Poté následoval ultrazvuk u paní doktorky. Ta mi ke všemu vždy vynadala za vysoký tlak…
Promiňte, jak vám vynadala za vysoký tlak? To muselo být nepříjemné…
Vešla jsem do ordinace, kde už měla paní doktorka připravenou od sestřičky těhotenskou průkazku a mou kartu. Ještě jsem si ani nesedla na židli a už na mě se zvýšeným hlasem spustila: „Co ten tlak, paní Králová? Co děláte?!“
Bylo mi to hrozně nepříjemné, co bych asi tak měla dělat? S tlakem jsem nikdy problémy neměla. Měla jsem ho před těhotenstvím kolísavý. Moje praktická lékařka mě poslala na vyšetření holterem, kdy se tlak monitoruje po celých 24 hodin. Vše dopadlo dobře…
onen rychlotest na vyšetření bílkoviny v moči nikdy na nic neukázal? Přítomnost bílkoviny se nepotvrdila?
Bohužel ne… Moč jsem na každou kontrolu nosila pouze ranní a ta vždy byla v pořádku. I krevní testy, jaterky a kyselina močová, vše dobrý. Sestřička říkala, že to jediné mluví v můj prospěch, proč už mě neposlali do nemocnice. Že mám pouze ten vysoký tlak.
A dokonce ani později v nemocnici během mé 4denní hospitalizace, kdy byla moč testována po 24hodinovém sběru, se nic nepotvrdilo. Vše v pořádku.
Měla jste tedy vůbec nějaké příznaky preeklampsie? Myslím tím – později, těsně předtím, než se Přibík narodil. Bolela vás třeba hlava? Měla jste bolesti v podžebří?
Vůbec žádné! První trimestr jsem měla pouze velké nevolnosti, hodně jsem zvracela a moc nejedla. Jedla jsem hlavně banány a pila nealkoholické pivo (úsměv). Zhubla jsem dokonce 4 kg! Ve 4. měsíci jsem zaznamenala ekzém na ruce…
To ale asi nemělo s preeklampsií nic společného. Co otoky? Vyskytly se u vás?
Co se týká otoků, tak jsem hodně otekla až po porodu. Pamatuji si, když jsem ležela na JIPu, že jsem nemohla sevřít ruku v pěst, nezvládla bych tehdy ani chytit pomeranč.
Slyšela jste někdy dříve – než jste otěhotněla a musela předčasně porodit – o preeklampsii? Byla jste někým informována o tom, že se tohle může stát? Ať již zdravotníkem, nebo třeba kamarádkou?
O preeklampsii jsem vůbec neslyšela. Poprvé opravdu až na gynekologii. O předčasném porodu jsem si občas přečetla nějaký článek na internetu. Většina byla ale ze zahraničí. Ale vůbec jsem si to neukládala do podvědomí a nijak dál se o to nezajímala…
Víte dnes už, že existuje prevence? …že mají zdravotníci možnosti, jak preeklampsii předpovědět a dokonce ji mohou i oddálit?
Dnes už vím. A určitě bych jednala jinak. A hlavně bych nečekala na doktorku. Ta moje ani netušila, že v nemocnici můžou udělat odběr krve na preeklamptický index a to moje gynekoložka dělala v rizikové poradně!
Helčo, udělala byste dneska něco jinak? Teď, když už víte o této strašidelné těhotenské nemoci mnohem více?
Určitě bych šla do nemocnice dříve, na vlastní popud a nečekala bych, až mě tam pošle lékařka. Dnes vím, že když mi dělala ultrazvuk ve 20. týdnu a syn odpovídal týdnu 17., že jsem měla být už v nemocnici.
Na druhou stranu ale: Neměla jste žádné příznaky… Já osobně chápu, že jste neplašila…
To je pravda. Tím, že jsem se cítila dobře, krev i moč jsem měla v pořádku a tlak jsem měla maximálně 140/100, tak jsem do nemocnice sama ze své vůle jen tak nechtěla. Dnes jsem toho názoru, že raději jít hned, ale hlavně aby vše dopadlo dobře.
Kdybyste po pozitivním výsledku screeningu preeklampsie bývala byla věděla, že vám hrozí, myslíte, že byste více „plašila“ a dostala se k lékařům dřív?
Určitě ano. Věřím, že i lékařka by mě hned poslala minimálně do rizikové poradny, ať si mě porodnice hlídá. Ale nikdo mi k preeklampsii nic neřekl. Na gynekologii mi to sdělila sestra, že proto doktorce vadí ten tlak. A zbytek jsem si zjišťovala sama na internetu…
V jakém přesně týdnu se Přibík nakonec narodil?
Přibíkovi se už v bříšku nedařilo, měl nulové průtoky placentou, byl tedy přímo ohrožen na životě. Proto lékaři přistoupili k ukončení těhotenství…
Narodil se akutním císařským řezem ve 24+3. Byl mi nabídnut i epidural, ale nechtěla jsem být při vědomí a vše slyšet. V nemocnici jsem ležela od 24. týdne a byla jsem celé 4 dny na porodním sále. Na rizikovém odd. měli totiž plno, hrozil mi i převoz do jiné nemocnice, ale báli se. Každý den jsem poslouchala x krát: „Jdeme k porodu… Hodně štěstí.“
A ještě se zeptám na jednu věc: Přibík je vaše první dítě. Přemýšlíte nad druhým? Jak se k tomu stavíte, po této zkušenosti?
Přemýšlíme. Často. Nikdy jsme nechtěli pouze jedno dítě. Snili jsme minimálně o dvou. Ale strach nám to zatím nedovolil. Do toho mám problémy s váhou a už to je vysoké riziko, že by se to vše mohlo opakovat. Jenže není prostě čas na to se věnovat sama sobě. Vše se točí kolem Přibíka. A na sebe myslím až na konec.
Každopádně jsem už něco četla o panu doktorovi Kouckém a jeho projektu. Určitě bych chodila do rizikové poradny od začátku a nejspíš bych se chtěla svěřit do rukou jiného gynekologa. Té své doktorce už bych v tomto období nedůvěřovala.
Budu držet palce, aby měl Přibík brzy sourozence, který se narodí nejdříve ve 38. týdnu!
Děkuji. Pokud se Přibík dostane do školky a budeme to zvládat, určitě o sourozenci pro něj začneme reálně uvažovat…
Přečtěte si celý příběh o tom, jak 420gramový Přibík přišel na svět i o tom, jak se s předčasným příchodem na svět pere.
Napsat komentář