Jaké to je pro tátu, když čáp přiletí dřív, než bylo v plánu? O to se s námi podělil také pan Josef Vašut. Jeho syn Josef, kterému říkají Pepi, se narodil ve 30 + 3 týdnu těhotenství s porodní hmotností 1 132 gramů. My moc děkujeme tatínkovi Josefovi za sdílení jeho pocitů!
To, že se náš syn narodí dříve, jsme věděli už ve 27. týdnu. Tehdy byla žena na kontrolním ultrazvuku kvůli zvýšenému riziku preeklampsie. Pohodové těhotenství a těšení se na mimčo se rázem proměnily v noční můru. Verdikt zněl jasně: Průtoky nejsou vůbec dobré, dítě je menší, než by mělo být, krevní obraz maminky taky není příliš dobrý. Manželka proto byla okamžitě hospitalizována a vše poukazovalo na to, že bude nutné těhotenství ukončit během pár hodin, možná dnů. Nakonec žena se synem vydrželi ještě celé tři týdny!
Musím říct, že odloučení bylo těžké pro oba, pro mě, i pro paní. Nikdy jsme tak dlouho bez sebe nebyli. Vše se odehrávalo v době, kdy byl zákaz návštěv kvůli covidu-19, takže jen podat tašku, prohodit pár slov, rychlé obejmutí a pusa na rozloučenou. A zase 80 km zpátky domů bez ženy, bez syna. Cesta byla mnohonásobně delší než normálně, hlavou mi neustále běžely myšlenky, jak vše dopadne, jak syn a žena zvládnou porod, co bude následovat, jaký bude průběh hospitalizace. Sám jsem zdravotník, proto jsem měl poměrně reálnou představu o tom, co vše se může stát. Po příchodu domů jsem procházel kolem ještě nedokončeného pokojíčku. Za celé tři týdny, co byla žena v nemocnici, jsem na něj ani nesáhl. Nebyla chuť, nálada, myšlenky… Byl jsem neustále napjatý, kdy zazvoní telefon, že už je to tady. Stalo se to 20. dubna. Ráno lékaři provedli akutní císařský řez pro rozvoj HELLP syndromu. Vše proběhlo poměrně hladce a v 10:29 se ozvalo slaboulinké kuňkání našeho syna. Porodní váha: 1 130 gramů! On i jeho maminka díky Bohu v pořádku.
Po týdnu propustili mou ženu a já si ji vezl konečně domů, ale opět s hořkou příchutí toho, že místo v autě pro vajíčko je prázdné. Až jsme se i my po pěti týdnech dočkali a konečně jeli domů jako rodina. Ten pocit byl nezapomenutelný, konečně jsem se cítil úplný. Na vše se snažíme zapomenout a užívat si každé chvilky, při které jsme spolu.
A co bych vzkázal tatínkům, kteří právě prožívají tyto těžké chvíle? Vydržte! Nejste v tom sami a musíte být podporou hlavně své ženě. Náročná doba pomine a rozhodně to stojí za následné společně strávené chvíle doma…
Pepi s tátou se dostali na titulní stránku našeho nového vydání časopisu Nejste v tom sami – Tatínkův speciál 2. Uvnitř najdete další příběhy, vzkazy tatínků, komentáře maminek, ale také pokračování příběhů těch tátů, kteří nám přispěli svým povídáním na podzim 2016 v prvním Tatínkově speciálu.
Aktuální číslo časopisu jsme právě minulý týden rozdali v našich Léčivých balíčcích ve všech neonatologiích, kde pečují o předčasně narozená miminka. Pokud je vaše děťátko právě v péči oddělení a nedostali jste ho ještě, nebojte se zeptat sestřiček. Kdyby už měli vše rozdané, dejte nám prosím vědět na info@nedoklubko.cz, zajistíme ihned další distribuci.
Už nyní je také v nabídce na našem Obchůdku.
Napsat komentář