Jana Hájková je koordinátorkou pro Neonatologické oddělení v Mostě. Je pro práci a vlastně pro celé Nedoklubko velmi nadšená. V organizaci sice působí pouhý jeden rok, ale skvěle zapadla a svým elánem a nadšením pro věc dobře doplnila tým. Vzpomene si ještě, kdy poprvé slyšela o Nedoklubku? Jak se stalo, že se stala jeho součástí? Na co se momentálně nejvíc těší a jaké má plány do budoucna a co vzkazuje čerstvým rodičům po předčasném porodu?
Jani, vzpomeneš si, kdy jsi poprvé slyšela o Nedoklubku?
Při čekání v těhotenské poradně jsem zahlédla letáček Nedoklubka se sloganem: Když se vám miminko narodí dříve, než čekáte.
Tehdy jsem to nijak nestudovala. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to budu brzy potřebovat.
A pak, o pár týdnů později, když jsem ležela v nemocnici pro odtok plodové vody, vzpomněla jsem si na něj. Vyděšená, těhotná pouhých 23 týdnů, jsem horlivě prostudovala celé webové stránky Nedoklubka.
Tak to jsi Nedoklubko potkala v tu pravou chvíli! Pomohlo ti?
Několik dní jsem pročítala příběhy vypovídající o síle lásky a naděje, ale také o kvalitě neonatologické péče v Česku. Díky těmto informacím jsem o dva týdny později porodila syna Oldíka ve 25+2 týdnu těhotenství s porodní hmotností 790 gramů uklidněná, plná naděje a přesvědčená o tom, že to spolu zvládneme.
Bála jsem se o jeho zdraví, o jeho život. Znala jsem případná rizika ale věděla jsem i o naději a velké šanci na to, že vše dobře dopadne. Dodalo mi to neuvěřitelnou sílu a klid. Měla jsem dost sil udělat vše pro to, abychom si svého vymodleného chlapečka odnesli domů.
Jak se to později přihodilo, že jsi nyní členkou týmu Nedoklubka?
Pokaždé, když jsem se na syna podívala, zalily se mi oči slzami. Nedokázala jsem uvěřit tomu, jaký zázrak se stal, jaké máme štěstí, že je naše sluníčko v pořádku, a že jsme všichni spolu. Neustále jsem v duchu děkovala Bohu, osudu, vesmíru, andělům strážným… komukoli. Přemýšlela jsem o tom, jak bych za to mohla poděkovat týmu neonatologie…
Zdravotníci na neonatologiích jsou andělé, že? A jak to tedy bylo, že jsi se vydala na „nedoklubí cestu“?
Zdravotníci na neonatologiích mají neuvěřitelné poslání! Dělají svou práci na vysoké odborné úrovni a navíc se ještě snaží být oporou nám, nešťastným a vyděšeným rodičům. Za tu dlouhou dobu se mi stali takřka rodinou. A tak, když jsem zaslechla, že současná koordinátorka pro mosteckou nemocnici odchází, neváhala jsem ani vteřinu. Považuji to za znamení.
Jani, před čtrnácti dny jsi porodila holčičku Valinku. Jaké to je, porodit v termínu? Jistě si to užíváš…
Ano. Konečně jsem zažila těhotenství až do konce a velice jsem si to užívala, ačkoli to nebylo vždy snadné, skloubit péči o velice aktivního synka s těhotenstvím. Jsem šťastná, že vše proběhlo jinak a měla jsem šanci s dcerou trávit všechen čas hned po porodu. Jsem nesmírně šťastná, že to tak tentokrát dopadlo. A užívám si miminka i Oldíka. Mám nesmírné štěstí!
Skvělé! Mám radost… Vím, že jsi docházela k panu doktorovi Kouckému na jeho pracoviště k Apolináři. Zúčastnila jsi se také jeho výzkumu…
O výzkumu jsem věděla už před otěhotněním. A chtěla jsem se přihlásit. Doufala jsem, že díky tomu donosím a kdyby přece jen ne, tak by výzkum alespoň pomohl další generaci maminek.
Přibliž nám, co to obnášelo?
Nic hrozného. Odběr krve, gynekologické stěry a ultrazvuk.
Asi jsi byla po celé těhotenství více sledována, že ano?
K Apolináři jsem jezdila každých 14 dní na konzultaci a cervikometrii. I když se sem tam vyskytl nějaký problém, který mě na chvíli znepokojil, dotáhli jsme to až sem…
Pan doktor Koucký je skvělý. I já jsem byla v těhotenství jeho pacientkou…
Souhlasím! Pan doktor Koucký byl úžasný. Vždy rozptýlil moje obavy, odpovídal trpělivě na moje nekonečné otázky a vše vysvětlil. Od 31. týdne těhotenství jsme byli v kontaktu jen přes e-mail.
Jani, ještě mi řekni: bála ses, že se předčasný porod bude opakovat?
Celé těhotenství jsem samozřejmě místy panikařila. Bála jsem se, samozřejmě. Po předchozí zkušenosti jsem si kladla otázku, jak vše dopadne. A musím říci, že péče pana doktora Kouckého mi velmi pomáhala i po psychické stránce a dodávala mi pocit bezpečí.
Pojďme zase k jinému tématu. Pověz nám, co je tvé povolání? Čím jsi se živila, než jsi odešla na mateřskou dovolenou?
Dělala jsem v médiích obchodního zástupce. Ale musím říct, že mě to moc nebavilo a určitě se k tomu po mateřské nebudu vracet…
Máš nějaké plány? Co by sis přála dělat?
Mám sice vystudovanou obchodní akademii se zaměřením na cestovní ruch, ale touto cestou se nevydám. Chci dělat něco kreativního, rukama, to je asi můj ideál. Nejvíc mě baví tvůrčí činnosti. Něco vyrábět… Pokud to nevyjde, zkusím sociální práci s dětmi z dětských domovů. Pomáhat je skvělé. A já mám světu co vracet. Jsem ochotna kvůli tomu i znovu studovat, pokud se najde něco skutečně smysluplného…
To jsi předem odpověděla na mou další otázku. Chtěla jsem se tě totiž zeptat, co děláš, když máš chvilku volna… Co tě baví?
Baví mě všechny ruční práce a hudba. Ráda maluji, zpívám, háčkuji, drhám, šiji v ruce i na stroji, zahradničím a těším se, až vyzkouším čalounění a macramé. A až jednou zase budu mít trošku času, velice ráda se opět pustím do četby napínavých krimi thrillerů.
Miluji přírodu a zvířata, a tak se chystám s dětmi na spoustu výletů, pikniků, také na farmu. Pořádám pro děti z naší vsi dětský den a snažíme se s místními obnovit lásku dětí k tradičním hrám venku jako jsou skákání panáka, skákání přes gumu, hra školka s míčem nebo švihadlem a mnoho dalších…
Zpátky k Nedoklubku! Co je na naší organizaci tvoje srdcovka?
Nemám jen jednu srdcovku! Celý koncept Nedoklubka je mému srdci velmi blízký a vím, že má smysl, protože mě samotné Nedoklubko velice pomohlo.
Líbí se mi ta energie všech těch úžasných žen, to odhodlání pomoci nejen rodičům, ale také zdravotníkům, kteří se o naše zázraky pečlivě starají. Touha informovat nejen rodiče předčasně narozených dětí, ale také veřejnost o této problematice.
Všechny ty dokonalé, s láskou vyrobené dárečky, symboly naděje, které tvoří naše úžasné tvořilky se zlatýma rukama a srdcem na dlani.
Komunita zdravotníků, kteří se neustále vzdělávají a posouvají hranice životaschopnosti, kteří bojují nejen za holé přežití těchto báječných malých bojovníčků, ale také za jejich plnohodnotný zdravý život.
To vše dohromady tvoří dokonalou souhru a nádherné poslání.
Je něco, co bys Nedoklubku přála? Kam by se mělo podle tebe vydat?
Mám za sebou něco málo přes rok spolupráce a neustále si připadám jako Alenka v říši divů. Je toho tolik, co už jsem se naučila a tolik, co ještě potřebuji a chci znát. Tento fakt a nový přírůstek v rodině mi zatím neumožňují odhadovat a navrhovat, jakým směrem bychom se jako Nedoklubko měly vydat.
Ale vím, že ať to bude kamkoli, bude to velkolepé a bude to s láskou v srdci a upřímnou touhou pomoci tam, kde je to třeba. Dokud budeme mít jako komunita stejnou vášeň a nadšení pro věc, bude se Nedoklubko vyvíjet tím správným směrem a bude plnit své poslání na 100 %. Tak jako doposud…
Co bys vzkázala rodičům, kteří právě chodí na neonatologii za svým malým miminkem a strachují se o to, co bude?
Nebojte se prožít všechny emoce, které vás přepadnou. Nemusíte být vždy jen silní, plní naděje. I zlost, vztek a závist jsou v pořádku, pokud se jimi nenecháte zcela pohltit. Nestyďte se za to, ale nesoustřeďte se jen na ně. Nebojte se říci o pomoc, když cítíte, že ji potřebujete.
A hlavně, věřte svým dětem. Mají takovou sílu a odhodlání vybojovat si své místo na světě! Dejte jim najevo svým dotykem, hlasem, přítomností jak moc je milujete a jak moc jim věříte. Vnímají to a každá vteřina strávená s vámi je pro ně léčivá.
A až budete konečně doma, tak nikdy nezapomeňte na ten zázrak, který vás potkal. Užívejte si každé společně strávené rodinné chvíle a važte si všech krás, které život přináší.
Napsat komentář