Život si to občas řídí po svém a někdy nás nejistota z dnů budoucích zmrazí natolik, že i dýchat, jíst nebo spát se zdá jako nadlidský výkon. Často jsem se od dob, kdy se předčasně narodila naše druhá holčička, zamýšlela nad tím, co dělat v takovou chvíli, v takové dny. V dny, kterým dávám bodovou hodnotu tak půl bodu z deseti. Co jsou moje jistoty v dobách nejistoty a jestli nějaké mám. Protože někde přece člověk začít musí. Alespoň pokud si nechce strachem, úzkostí a nejistotou stáhnout úplně smyčku kolem hrdla… Nebo ne? A po mnohých hlubokých úvahách mi opětovně vychází jedna jediná proměnná, která tu jako jistota je vždy…
A tou je LÁSKA…
Protože tam, kde je LÁSKA, není STRACH. V tu chvíli, kdy vás píchá pod sedmým levým žebrem, dva palce doleva a centimetr vzhůru, na spojnici mezi pravou a levou plící, v kolmici středu klíční kosti, tak v tu chvíli těžko zároveň můžete cítit stažené hrdlo, dech mělký a mdlý jako u umrlce a studené krůpěje potu stékající dolů obratel po obratli. To není medicínsky možné…
LÁSKA dřímá v každém z nás a dřímá tam i v dny s bodovou hodnotou nula celá pět. Prožitky lásky jsou nám prostě a jednoduše vrozené – čekají možná jen na to, až je probudíme a jestli je umíme a chceme probudit, i přestože už strach převzal plně otěže. Možná už některé věci nezměníme a nevezmeme zpátky, ale vždycky můžeme čelit překážkám ruku v ruce s tou silnou a všeprostupující vibrací, která naší duši chtíc nechtíc našeptá úsměv a tělo zcela ochromí lavinou horka od hlavy až po palce na nohou.
LÁSKA je totiž tou znásobující silou naší existence… LÁSKA je tou jistotou v dobách nejistoty…
Hojivý vliv láskyplných vztahů a láskyplných interakcí na náš život již dnes potvrzuje řada studií. Slovy světově uznávaného neurobiologa dr. Daniela Siegela: „Vědecké studie dlouhověkosti, duševního zdraví, štěstí, či dokonce moudrosti ukazují na podpůrné a láskyplné vztahy a prožitky jako na NEJSILNĚJŠÍ prediktor těchto pozitivních rysů v celém našem životě.“
Jedním z velkých a úžasných objevů naší éry je fakt, že mozkové dráhy se zapojují na základě našeho každodenního života, těch jednotlivých drobných kroků v něm, myšlenkových pochodů a zejména pak EMOČNÍCH prožitků. A takovéto opakované zapojování okruhu ho posiluje a automatizuje. A tedy – nakonec to, čemu věnujeme nejvíce pozornosti, nás vlastně definuje. To, jak se rozhodneme strávit nenahraditelné hodiny našeho života, nás doslova tvoří a také proměňuje. Velmi tedy záleží, jestli to bude v energii lásky, nebo energii strachu…
Všechny vztahy mění mozek a vrývají do něj stopy – ale úplně nejdůležitější v tomto ohledu jsou intimní a láskyplná pouta, která mění jemné mozkové okruhy, formují vzpomínky, tok paměti a myšlenek, emoce a ten konečný výsledek – vlastní „JÁ“. A funguje to takto hned od prvopočátku nového života.
Při narození začne mozek tvořit nové nervové okruhy na základě příběhu, který se psal ještě za života prenatálního. Každá velká věc, jejíž podstatou je ona tolik skloňovaná láska, začíná výkřikem. Začátek nového života budiž toho mohutným důkazem. Nový život, nový člověk, nová duše jsou náhle ponořeni do výrazných a vzrušujících pocitů, syrových emocí, podivných předmětů a tváří, hry stínů a světel – ale především do náruče pečovatele, jehož kouzlo je v tu chvíli víc než ohromující, je nejsilnější ze všech, má moc léčit, ochraňovat, měnit…
Snímky mozku jasně ukazují synchronizaci neboli jakési sladění mozku matky a dítěte. Ale to, co nemohou ukázat, je vnitřní emocionální pouto, které nepatří vlastně ani jednomu z nich a zároveň je jich obou. Je to komunikační kanál beze slov, komunikační kanál srdce, pohledů do očí a instinktů. Díky obrovským pokrokům v lékařských zobrazovacích metodách, již existují důkazy, že při prvním přikládání dítěte se otiskují do jeho mozku stopy, které formují vzorce celoživotního chování, myšlenek, sebeúcty a lásky… Říkejme tomu takové mozkové gravírování mentálních map po porodu. Podobná nervově-chemická alchymie pokračuje po celý život, ale stále tu zůstává otisk z raného dětství, z dob těsně po porodu, který hraje zásadní roli po zbytek života.
Milující vztahy a jejich projevy v podobě doteku, hlazení, chování apod. tedy naprosto jasně mění mozek ze všeho nejvýrazněji a milující dotek stačí ke změně mnohého, ne-li všeho. James Coan, neurovědec z University of Virginia, provedl v roce 2006 experiment se ženami, jejichž vztahy byly šťastné a naplněné láskou, a vyvolával u nich elektrickým impulzem do kotníku bolest. Testy zaznamenaly jejich úzkost před a při bolestech. Ale co je zcela zásadní, mozek žen v tomto experimentu ukázal klid na místech spojených se strachem a úzkostí. A naopak, místa spojená s potěšením a pociťováním lásky a bohatá na opiáty, jasně zářila. A co to tedy vše vlastně v překladu znamená? Jak to funguje mimo laboratoř a experimenty?
Když váš mozek ví, že jste s někým, komu můžete věřit, nemusí plýtvat drahými prostředky, které mu pomáhají zvládat stres a hrozby. Místo toho může věnovat energii např. dolaďování PROCESU LÉČENÍ. Jeho dveře vnímání jsou totiž v tu chvíli dokořán otevřeny. Láska tedy mění všechno, dokonce i mozek, náš řídící orgán, a tedy i tělo.
LÁSKA je totiž tou znásobující silou naší existence… LÁSKA je tou jistotou v dobách nejistoty… Nekonečně více a nikdy méně…
MUDr. Kateřina Fialová, Ph.D. je koordinátorkou Nedoklubka pro FN Brno. Její druhá dcera Emma se jí narodila předčasně ve 30. t.t. s porodní hmotností 900 g. Je lékařka, věnuje se přes 10 let vědě a výzkumu, má doktorát z Lékařské fyziologie. Pro Nedoklubko napsala úspěšný SERIÁL PRO MALÉ BOJOVNÍČKY.
„Jsem především máma dvou úžasných holčiček. Jsem žena, která přes spoustu strachů dokázala to, co její okolí považovalo za nemožné a překonala boj s chronickou nevyléčitelnou nemocí. Mojí vášní je pomáhat druhým, ukazovat jim cestu, jak překonat překážky a nemusí jít zrovna jen o nemoc. Věřím v to, že silná víra, láska a nastavení mysli dokážou zázraky.“
Naše motivace
Přejeme si podpořit těhotné ženy, kterým hrozí z různých důvodů riziko předčasného porodu.
Chceme dávat víru a naději v dobré konce, předávat informace, rady a zkušenosti odborníků a maminek, které si rizikovým těhotenstvím prošly. Chceme maminkám, které se obávají předčasného porodu, vzkázat, že na ně myslíme a víme, jak se cítí. I my jsme si prošly touto cestou, která měla přes všechna úskalí dobrý konec. A takových příběhů je většina.
Nejste v tom sami
Představení knihy
Co když hrozí předčasný porod?
Cílem knihy je jediné – aby těhotné ženy, kterým hrozí riziko předčasného porodu, nebyly ztracené nebo alespoň ne tak moc ztracené… Aby našly odpovědi na široké spektrum svých otázek, nebo přinejmenším aby věděly, kde hledat a jak začít… Aby se zorientovaly a případně i připravily na první dny po předčasném porodu.
Je samozřejmé, že na předčasný porod se připravit nedá. Tato kniha vznikla s vírou, že v mnohém maminkám, které přijdou po nás, můžeme pomoci a být jim oporou…
Na knize se podílejí gynekologové, porodníci, porodní asistentky, neonatologové, psychologové, pediatři, zdravotní sestry a také maminky, které si prošly cestou rizikových oddělení nemocnic a jejichž příběh je spojen s předčasným narozením jejich dětí…“
Kniha je souborem textů odborníků, kteří se s láskou a péčí starají o ty nejmenší pacienty a jejich maminky nejen na odděleních perinatologických center po celé České republice. Součástí knihy jsou i příběhy, které rodičům předčasně narozených dětí pomáhají věřit, že i jejich miminko projde touto náročnou cestou dobře až do dne, kdy si jej odnesou šťastně domů. V knize najdete mnoho informací, které se opakují, opakování je ale matka moudrosti. Každý odborník má jiný pohled na věc a každé prostředí je jiné. Každý rodič vnímá tuto náročnou situaci jinak.
“Věříme, že v článcích najdete informace, které vám pomohou lépe překonat těžké období, ve kterém se nyní nacházíte.”
Autor: Ing. Markéta Řehořová, členka výkonné rady Nedoklubka, koordinátorka projektu Pomáháme donošení a koordinátorka Mámy pro mámy pro Neonatologické oddělení VFN u Apolináře, maminka dvou předčasně narozených dětí z důvodu preeklampsie
Napsat komentář