Ten moment, kdy si myslíte, že už nemůžete .. .. kdy máte chuť všechno vzdát.. .. kdy vám celý svět přijde nespravedlivý.. ..kdy si myslíte, že jste na konci svých možností.. .. kdy nemůžete popadnout dech a chce se vám jen hrůzou ječet.. ..tak v ten MOMENT .. se zase znovu zhluboka nadechněte a přidejte..💫 .. v ten moment totiž, někde za pomyslnou hranicí našich možností, začíná ten největší růst.. .. a i když to nebude cesta růžovým hájkem.. a přijdou další zkoušky, těžký chvíle, probřečený noci.. tak i tak posbírejte všechny ty klacky, co máte pod nohama.. a udělejte z nich odrazový můstek.. .. můstek sama pro sebe za lepším, silnějším, laskavějším, chápavějším já.. .. a můstek pro ostatní, co po umetených cestách nešlapou.. .. protože pokud se nevzdáte, nemůžete prohrát.. 🙏
PŘEDMLUVA aneb PURPUROVÁ JE BARVA KRÁLOVSKÁ💜💜💜
SERIÁL PRO MALÉ BOJOVNÍČKY💜💜💜
💜💜💜DÍL PRVNÍ
💜💜💜DÍL DRUHÝ
⠀.. být rodičem je zkušenost, na kterou vás žádná škola ani předporodní kurzy nepřipraví..být rodičem předčasně narozenýho miminka je zkušenost, na kterou vás nepřipraví absolutně nic, ani to, že už jste se rodičem stali.. padnete do toho rovnýma nohama a ještě nějakou dobu v bezdeší zírate, jestli se to opravdu stalo..je to šok, jiný slovo na to není .. pod volnou košilí schováváte pořád ještě velký bříško 🤰, kde včera miminko bylo a dnes už není .. a pořád ho dál tak ze setrvačnosti hladíte, jako by ten malý drobeček byl stále pod vaším, teď tak zrychleně bijícím, srdcem..💗⠀
⠀.. místo boje s nedostatkem spánku, hormonální bouří v šestinedělí, uspáváním a bolením bříška svádíte úplně jiný bojovky.. boje o každý dech, o každý den, o každý gram.. o přežití.. neřešíte kojení, ale děkujete pánu bohu za každý mililitr odstříkaného a přes sondu vypitého mlíčka.. ⠀
⠀.. nemůžete se dočkat, až toho drobečka uvidíte, až se ho budete moct dotknout..💗🙌🏻.. víte přesně, že to chcete a moc to chcete.. pak se vám sice podlomí kolena a zatmí před očima, když se poprvé setkáte a zjistíte, že vaše malá láska je opravdu malá jen do jedný dlaně a že snad všude má sondu, kanylku, flexilku, čidlo nebo jiný drátek či hadičku..ale samozřejmě na sobě nedáte nic znát..ani když se vám sevře hrdlo, když uslyšíte ten tenounký pláč nedonošenýho miminka..jak jiný to je.. ⠀
⠀.. a když se pak podíváte do jeho očí plných lásky a neskutečnýho odhodlání..pak už přes hranu spodního víčka začnou nekontrolovaným proudem téct slzy jako hrachy a pak pochopíte, že i když vaše osudový setkání přišlo nečekaně a vůbec to nebylo dokonalý a sluncem zalitý jako ve vašich představách, tak je to LÁSKA .. 💗⠀
⠀.. a víte, že budete bojovat, seč vám budou síly stačit.. ať žije, ať dýchá, ať jednou chodí, je zdravý a šťastný.. ⠀
⠀.. každá maminka a miminko mají svoji cestu, ale co je všem cestám s nedonošeňátkem společný je NEJISTOTA..⠀
.. jestli mi celá tahle zkušenost a naše cesta něco dala, tak to byla VDĚČNOST.. vděčnost za každý drobný pokrok, za každou maličkost .. a POCHOPENÍ, že vše je TADY a TEĎ, zítra už může být vše jinak.. a že ať se vlastně do budoucna stane s Emi cokoliv, vždycky ji budu milovat a tomu se říká LÁSKA.. bezpodmínečná, vše přijímající LÁSKA..
💜💜💜DÍL TŘETÍ
SEDMIČKA JE ŠŤASTNÉ ČÍSLO a ČAS pro NOVÉ KRÁSNÉ VĚCI 🤱💜💜💜
.. je to 7 měsíců, co jsem byla jednu chvíli na kontrole v porodnici ⚕️ a druhou se probírala na JIP s prázdným bříškem .. 🤰⏩🤱⠀
.. je to dnes přesně 7 měsíců, co jsem prožívala ty největší emoce v mým životě .. 🌱💗⠀.. mít nedonošený miminko je obrovský trauma a taková rovnice s mnoha neznámými , který se postupně odkrývají.. někdy to vyjde a někdy ne .. ❔❔❔⠀
.. každý rok se celosvětové narodí 15 milionů dětí předčasně.. v České republice je to 8500 dětí v různém stádiu nezralosti ročně .. nejrizikovější skupinu tvoří děti s porodní hmotností pod 1000 g, kterých se u nás narodí 500 za rok .. jinak vyjádřeno - tohle trauma postihne každou desátou rodinu .. což, dokud se vás netýká, tak je jen taková trapná statistika📊📉💹 a do poslední chvíle si absolutně nic nepřipustíte.. 🙈⠀
.. sedmička je považovaná za šťastný číslo 😉 🍀.. tak myslím, že nastal ten pravej čas vrátit energii a podporu, která se nám dostala .. zachovat rovnováhu braní a dávání.. a pomoct dalším statečným bojovníčkům a jejich rodinám v jejich nelehkém startu do života .. 💫🙏💜⠀
⠀
.. krásné věci jsou v procesu a moje srdce z toho plesá obrovskou radostí a vděčností .. 🙏🍀📿⠀
💜💜💜DÍL ČTVRTÝ
PURPUROVÁ nit se táhne mým životem .. ®️🧵⠀
..purpurová je barva královská .. 👑 podtrhuje mimořádnost královského majestátu .. purpurová je symbolickou barvou nedonošených miminek .. 👶🏻 purpurová je symbolickou barvou epilepsie 💥 .. purpurová je tak trochu odstín fialové .. PURPUROVÁ MI JE asi SOUZENÁ 💜
.. jen ten královský majestát mi tam zatím nezapadá ..⠀
..už nějaký čas tu sdílím PŘÍBĚH naší EMIČKY a jejího raketového příchodu na svět 🚀, který si vybrala .. tak nějak střípek po střípku, podle toho, jak to cítím .. a teď vytahuji z rukávu jedno ESO .. téma, u kterýho mě stále bolí u srdce .. téma s mnoha otazníky ❓❓❓ ..a téma, který je pro výzkum pořád žhavý jak polínko v ohni .. 🔥⠀
⠀
..PREEKLAMPSIE .. 💣💣💣⠀
.. dost mi to zní jako sprostý slovo ..⠀
.. odborný výklad celé téhle sprosté problematiky přenechám jiným, já předávám moji zkušenost, můj příběh víc jako MAMINKA než lékařka .. ⠀
..preeklampsie je taková zvláštní choroba .. vyskytuje se pouze v těhotenství 🤰.. vyvíjí se často až po 24. týdnu těhotenství, kdy už se cítíte být za frajerku, protože většinu inkriminovaných vyšetření máte za sebou, už netrávíte tolik času u kamarádky záchodové mísy🤢 a bříško je tak akorát .. takže nejvyšší čas si těhotenství užívat .. NEBO NE?⠀
⠀
..PREEKLAMPSIE je taková mrcha nenápadná, plíží se jako had a připravuje k útoku .. a pak vás sejme a rovnou ránou pěkně do zad ..🔪 projevuje se vysokým krevním tlakem, otoky, bílkovinou v moči, bolestmi hlavy, nechutenstvím, zvracením .. příznaky můžou být vyjádřeny v různé míře a kombinaci .. nooo .. už nevím, jakou kombinaci jsem měla já ..myslím, že jeden den žádnou a druhý všechny .. byl to takovej fičák 🌪️, že jsem si to asi ani nevšimla 🙈 .. všechno to byly přece klasický těhotenský obtíže .. váha šla sice nahoru rychlostí blesku, po šesti měsících požehnaného stavu jsem měla nahoře požehnaných 17 kg a zvracení a migrény se staly mou denní rutinou ..ale všechno to byly přece klasický těhotenský obtíže.. ..NEBO NE? ..tak kde, proboha, teda byla ta HRANICE mezi těhotenskými obtížemi a příznaky vážnýho, matku i plod ohrožujícího stavu??? ..těžko říct.., ale zdá se, že vše tohle je předpřipraveno a rozhodnuto už dávno před početím .. stejně jako u jiných předčasně ukončených těhotenství ..že na pranýři je další krásně sprosté slovo – feto-maternální cross-talk neboli velmi zjednodušeně řečeno nedorozumění mezi imunitním systémem matky a dítěte .. 🤰⛔👶🏻⠀
..a tak jsem tedy pro tohle naše nedorozumění s Emi jeden den byla na screeningové kontrole a druhý jsem se probírala v šoku na operačním sále a modlila se úplně ke komukoliv, ať se Emi narodí živá, ať dýchá, ať má víc než jedno kilo .. ⠀
.. nebezpečí neléčené preeklampsie může vést k poškození zdraví matky nebo plodu nebo ještě „lépe“ matky i plodu .. cílem po stanovení diagnózy je hlavně prodloužit těhotenství, které se ukončuje až při známkách ohrožení plodu, či matky .. u mě to časové okénko mezi diagnózou a ukončením těhotenství bylo dva dny ⏱️ .. víc ani ránu .. bez diskuze .. na večerní vizitě mi pan doktor řekl, že se jede na sál ..teď hned .. byl to 30tý týden těhotenství .. 10 týdnů před fyziologickým grandfinále ..🧨 ultrazvukový odhad váhy byl cca 1000 g ..⠀
..pak si jako dnes pamatuji ten otravný tikot hodin na sále, pach dezinfekce, palbu zářivkového světla do očí .. chlad, strach, bezmoc, zoufalství ..a modlitby ..⠀
.. Emi světlo světa nakonec spatřila s 900 gramy .. rozdýchala se sama a od začátku bojovala víc než statečně .. taky jsem se snažila to rozdýchat co nejrychleji, abych o ni mohla pečovat .. ale i přesto to byl POČÁTEK CESTY s mnoha překážkami .. cesty, kde se strach mísí s láskou, kde nesjistota vyplňuje všechen časoprostor .. kde nevíte, co bude za hodinu .. ale naopak najednou sakra dobře víte, co je důležitý .. každopádně, když se dnes zpětně ohlédnu, i tady platí, že strach a nejistota jsou špatní páni .. zahalí mysl .. a svážou ruce .. a ptát se a šťourat se v tom PROČ se to stalo, je jen slepou uličkou .. ale o tom třeba zase někdy příště .. já se budu těšit 💫⠀
💜💜💜DÍL PÁTÝ
HELLP SYNDROM 💣💣💣
.. po zveřejnění posledního dílu o PREEKLAMPSII musím ještě jedno polínko do ohně přiložit a trochu přitopit 🔥 .. je čas na vyšší level .. protože preeklampsie se neptá.. zaútočí a tepe do živýho .. a cesta ven z kola neexistuje .. máte jen na výběr z menších nebo větších kompromisů.. a to taky jen na chvíli.. pak už je to bez diskuze.. ⛔⠀
⠀.. je čas na díl o PREEKLAMPSII a její kámošce, která moc ráda přidá ruku k dílu - HELLP syndromu .. 🆘⠀
⠀.. v tu chvíli, bez mrknutí oka👀, se čas stane komoditou ještě vzácnější než je běžně ⏳ .. a vteřiny hrají prim.. není čas ani zavolat domů, že vás vezou na sál .. ☎️⠀
⠀.. HELLP syndrom je soubor příznaků, který můžou být komplikací preeklampsie .. a pokud se HELLP syndrom přidá, je to celkem slušnej nářez .. jestli je preeklampsie pendolino, HELLP syndrom je pendolino, který nemá brzdu 🚝.. je to komplikace sakra vážná, kdy může jít při záchraně života matky o minuty .. a v tom tkví asi největší riziko preeklampsie .. že jeden den si jen tak těhotensky zvracíte🚽 .. vlastně pohoda, klídek, tabáček .. a druhý vás tahají hrobníkovi z lopaty .. ⚰️⠀
.. klinické příznaky HELLP syndromu jsou podobné preeklampsii, ale nastupují dramaticky rychle .. 🌀 a vždy to vyžaduje akutní lékařskou pomoc ..👨⚕️👩⚕️⠀
.. 🔊hranice mezi běžnými těhotenskými potížemi a příznaky preeklampsie může být velmi křehká a jde ji snadno přehlédnout .. něco o tomvím .. já tu hranici přehlídla .. mávla jsem rukou nad otoky, nad bolestmi hlavy, svěděním kůže a tlaky v podžebří .. vždyť můj lékař taky mával .. v září jsem šla na pravidelnou kontrolu a než jsem se nadála, měla jsem preeklampsii s počínajícím HELLP syndromem .. znamenalo to okamžitou hospitalizaci, kontroly mě i malé několikrát denně a za dva dny na to akutní císařský řez.. dodnes mě z toho píchá u srdce .. bylo to o prsa.. o prsa áčka .. ⠀ ⠀⠀
.. možnosti screeningu preeklampsie už v prvním trimestru dokonce rozšiřují i možnosti prodloužení těhotenství, případně donošení miminka až do termínu!!! .. 📆⠀....a to už stojí za povšimnutí ..navíc každý den a každý gram navíc znamená mnohem mnohem jiný start do života a rizika s tím spojená ..⠀.. poselství 🗞️ tohoto dílu je v rozšíření povědomí o zákeřnosti celé téhle záležitosti.. sdílím to budoucím maminkám, ať nepodceňují volání svého těla .. není to určitě o tom mít strach, ale mít respekt a naslouchat .. 👂🏻
💜💜💜DÍL ŠESTÝ
TANEC v BOUŘI aneb VŠECHNA VÍTĚZSTVÍ POCHÁZÍ z ODVAHY UDĚLAT NĚCO SÁM se SEBOU..🏆⠀⠀
.. mám ve svým okolí spoustu těch, kteří si zažili svoje..někteří si prošli vyloženě PEKLEM a balancovali na hraně..myslím, že mám celkem neskromný talent tyhle lidi přitahovat .. 💫⠀⠀
..po mnoha letech mého soukromého průzkumu jsem došla k tomu, že .. někteří z toho pekla vyšli jako VÍTĚZOVÉ 🎊 a někteří si dodnes LÍŽOU RÁNY, kňučí v koutě a ukazují prstem na všechny a všechno okolo .. 👈⠀⠀
.. a to, co odděluje poražené od vítězů, není žádný štěstí nebo hloubka problémů .. je to MYSL 💭🧠.. jo, takhle prostý to je..⠀⠀
.. změňte svoje MYŠLENÍ, svůj úhel pohledu🔎.. zkuste změnit otázku "PROČ SE MI TO STALO?" za otázku "CO MI TO MÁ DÁT?".. zkuste zaměnit STRACH za LÁSKU.. zkuste .. a piště si, že uvidíte.. ☝️⠀⠀
.. vždyť STRACH nám jen říká: "buď připraven na změnu" .. a pokud se ztrácíte v překladu nebo si to překládáte "buď připraven na ztrátu", vede to většinou k tomu, že vám strach totálně zahalí mysl a sváže ruce.. co takhle překlad "buď připraven na RŮST"?💫⠀⠀
..CESTY všech silných lidí a lidí, kteří vyrostli, jsou ty nejpříkřejší, kam napadala pod nohy spousta klacků .. to není žádnej umetenej chodníček v parku .. to je pohyb vpřed stylem "pád na hubu - vztyk.. pád na hubu -vztyk.. pád na hubu - a zase vztyk.." ⠀⠀
.. naučte se tančit i za BOUŘE ⛈️, ne v pohodlí a smrádku domova.. to je pak škola osobního rozvoje!!! 💫🏫⠀⠀
.. a kdyby se to někomu zdálo moc tzv. "EZO", prečtěte si něco o retikularním aktivačním systému mozku.. 👌🧠💭.. o systému mozku, který vychytává informace z okolí podle nastavení naší mysli .. a ty propouští jako filtr do vědomí ⠀
.. v každém NEŠTĚSTÍ je totiž zárodek mnohem vyššího DOBRA .. jen je třeba se vybrečet, pak ale zhluboka nadechnout a trochu porozhlédnout po tom dobrým .. a takhle jít krůček po krůčku kupředu 👣.. a MYSL používat tak, aby ona SLOUŽILA nám, ne my jí.. 🙏📿⠀⠀
..protože pokud se NEVZDÁTE, nemůžete prohrát .. VÍTĚZSTVÍ mají totiž různou podobu .. nemusí to být nutně ta, kterou cílovou pásku proběhne většina davu .. a pak opravdu, ale opravdu NEMŮŽETE PROHRÁT🙏
💜💜💜DÍL SEDMÝ
PRVNÍ SETKÁNÍ💕💕💕
.. žijeme v době, kdy mají termíny MATEŘSTVÍ .. POROD .. KOJENÍ .. takovou důležitost, váhu a jasný pravidla, že by pro ně někteří vraždili (lépe spíš vraždily ..) ..takže jak jinak než porod přirozený, bez lékařské asistence, okamžitý bonding a plné kojení .. ano, je to krásný .. fakt nádherná představa .. já to chci .. a i když se kvůli tomu dnes ženy v době, kdy se druhým dechem zároveň skloňuje "womenpower" ve všech pádech, jsou schopny vzájemně odsoudit, která mateřství, porod a další náležitosti praktikuje správně, která je matka víc a která míň ..tak nějak plus minus bychom to takto chtěly všechny ..🙏⠀
..tak a teď klapka .. 🎬 .. a vy se najednou probudíte o půl druhý ráno na gynekologický JIP .. bříško prázdný, prsa prázdný, tělo bolavý, drén a cévka ven, hlava zfetovaná .. a za pár hodin směle vyrážíte s velkou dopomocí sestřičky s červenou rťenkou na neonatologickou JIP .. drén hezky pod paži jako kabelku, druhou rukou chytit jizvu a frčíte ..👣⠀
.. neonatologická JIP .. nejsou tu postýlky, ale jeden inkubátor vedle druhýho, kolem kmitají tiše sestřičky, křídla hezky srovnaná pod pláštěm, úsměv na rtech .. a milión přístrojů a monitorů k tomu 📈📉.. vstup a první pohled na oddělení ještě zvládnete .. jasně, jste přece matka .. jen napětí, kde je ten váš, se malinko zvýší .. zatím ale pohoda, jazz .. musíte přejít celou místnost, protože vaše malá láska je až vzadu u okna .. první pohled dovnitř, je to tady .. obrovský inkubátor, v něm růžový pelíšek a v něm .. v něm ještě igelit, hadičky, trubičky, nějaký červený světýlko .. a teprve zpod igelitu uvidíte nožičku tak malou a křehkou, že se vám srdce rozbuší jako zvon .. určitě je to i slyšet .. musíte dýchat .. vždyť je to 900 g .. a pak pohled do očí .. ⠀
.. vím, že byly tmavý, koukaly na mě z inkubátoru plný odhodlání a volaly „mami, jsem tady, žiju a bojuju..“ .. ach můj bože .. to už se dá jen stěží zvládnout bez slabosti v kolenou a slz, co se valí proudem ven 💦..uvnitř cítíte obrovskou lásku a strach zároveň, nedává to smysl .. každopádně ale víte, že budete bojovat taky, seč vám síly budou stačit .. ale o tom zase někdy příště .. ⠀
💜💜💜DÍL OSMÝ
POSÍLÁM VZPOMÍNKU🖤
.. aneb když odejde malý velký bojovníček .. když se smrt stane silnější než život .. 🖤⠀
„Všechny bitvy v životě slouží k tomu, aby nás něco naučily .. I ty prohrané“ Paulo Coelho⠀
⠀
.. dneska budu stručná, ale o to víc emotivní to bude .. to vám slibuji .. tohle sice nikdo nechce číst, ale když už jsem jednou vstoupila na led tenký jako pergamenový papír, nemůžu minout ještě jedno téma než seriál skončí .. těžko se to píše, ale nemůžu to prostě vynechat .. nemůžu .. nemůžu to vynechat, protože mě to nenechává chladnou a nenechá ani vás, i když jste si možná doteď zachovali poker face ..patří to k tomu, o čem píšu .. patří to k tomu tak, jako smrt patří k životu .. netýkalo se to sice mě a Emi, ale stalo se to, když jsme byly poblíž .. a i kdyby ne, stejně bych o tom napsala .. 🖤⠀
..posílám dnes vzpomínku všem mámám a tátům, kteří zdi nemocnice opustili s prázdným bříškem i s prázdnou náručí .. a nejbolavějším srdcem .. kam se na jejich žal a bolest hrabeme my, co jsme nemocnici opouštěli s uzlíčkem víc než malým v třesoucí se náruči .. s nejistotou na dny budoucí .. ale nesli jsme jej domů .. 🖤⠀
.. tímto dílem posílám vzpomínku všem malým uzlíčkům, kteří svou misi ukončili příliš brzy .. kteří svůj boj nevyhráli .. a odešlo s nimi víc než mnoho .. naděje, víra, poslední úsměv z tváře .. 🖤⠀
.. na závěr tedy jedna upřímná vzpomínka a minuta ticha pro miminka, která krátce po příchodu na svět, pozemský život ukončila .. zaryla do srdce stopu nejhlubší, způsobila ránu, která už bude vždycky krvácet .. i to je totiž jeden z odstínů mateřství .. 🖤⠀
.. takže zapalme svíčku .. a buďme vděční a laskaví .. život je dar 🖤
💜💜💜DÍL DEVÁTÝ
LÁSKA JAKO LÉČEBNÁ METODA 💕⠀.. i když věci nejdou podle našich představ, vždy jdou v náš prospěch .. a to je obrovská úleva, pokud to přijmeme .. Emi si vybrala cestu na svět už o 2,5 měsíce dřív a otevřela tím novou kapitolu mýho života 📖 .. bude život PŘED EMI a život S EMI .. a jak řekl C. S. Lewis: „zpátky už jít nemůžeš a změnit začátek. Ale pořád můžeš začít tam, kde jsi. A změnit konec“ ..prvním mezipřistáním pro všechny malý nedočkavce je neonatologická JIP .. byla stejně tak i pro Emi a byla to naše první bojovka .. pro Emi to bylo místo, které ji mělo co nejvíc přiblížit časy v bříšku a dát pocit bezpečí a známého prostředí .. teplotou, kterou je inkubátor vyhřívaný, šerem, tichem a nanejvýš tlumenými zvuky, které prolíná jen pípání monitorů .. měkkým hnízdečkem, v kterém byla v inkubátoru zachumlaná .. 💕⠀ .. chodila jsem za Emi každé 3 hodinky .. za vstupem na JIP se odezinfikovala odshora dolů a vyrazila na konec místnosti .. u inkubátoru na mě čekala sestřička 👩⚕️, která se o Emi starala a byla jedním z pevných středobodů mého mikrosvěta .. byla u Emi po příchodu na svět jako první a starala se o ni s láskou největší .. to se pozná hned .. byla to ona, kdo pro mě tehdy tenhle můj mikrosvět držel v pevných rukou .. byla to ona, která mi poprvé dala Emi do náruče a na hrudník .. já ji jen s tichým úžasem pozorovala, jak něžně a zároveň sebejistě vytahuje Emi z inkubátoru .. položila ji na můj holý hrudník a pak už jen padaly hvězdy ✨ .. měla jsem svoji holčičku u sebe, cítila jsem její srdíčko a ona moje .. 💕⠀
.. pro mě to byly ty nejkrásnější chvíle, čas se zastavil a byla jsem jen JÁ a ONA .. v mých vzpomínkách jejich otisk zůstane do smrti smrťoucí .. zapomněla jsem v tu chvíli na vše .. léčila jsem se tím já a léčila se i Emi .. tady je totiž láska hmatatelná, její účinky nepopiratelné a terapeuticky víc než důležité ..💕⠀
..navíc tuhle terapii máme všichni u sebe, ve svých rukou a zcela zdarma .. jen ji tak málo využíváme .. a svět potřebuje mnohem více těch, co v ni věří .. já už si to teď taky budu pamatovat zase o chlup líp ..💕⠀
💜💜💜DÍL DESÁTÝ
MÍSTO ČINU: Obilní Trh Brno, neonatologická JIP⠀
.. jednotka INTENZIVNÍ PÉČE pro novorozence .. první štace a první obrovská zkouška .. pro některá miminka na pár dní, pro některá i na několik dlouhých týdnů .. 📆⠀
.. tady se vede boj o život, o lepší start, o co nejmíň komplikací .. tady není místo pro diskuze o tom, co BUDE .. tady je TEĎ a TADY ..⠀
.. realita dní na JIP má pachuť všech možných emocí, co lítají jak na horský dráze🎢 - z hormonální bouře, opiátovýho rauše a obrovskýho stresu .. zoufalý PLÁČ tu střídá neskutečná RADOST z pidi pokroků .. dostanete tady lekci osobního rozvoje a trpělivosti zcela zdarma .. zkouškami vám budiž přebalování do plíneček XXXS, který sahají až do podpažních jamek .. ošetřování křehoučkýho tělíčka přes hadičky, sondy a čidla .. stres z výsledků prvních vyšetření a prvních komplikací .. 💉⠀
.. moje vzpomínky na dny tady připomínají nedoskládaný puzzle .. některý dílky se ztratily .. byly vytěsněný z vědomí do hlubších a více emocionálních částí mozku .. toť inteligence naší nervové soustavy .. a zůstaly mi nakonec spíš krásný vzpomínky, i když mě u nich mrazí .. ❄️⠀
.. za Emi jsem chodila, co jsem mohla .. s drénem v jedné ruce a s pár kapičkami prvního odstříknutého mlíčka jako darem nejvzácnějším v ruce druhé .. seděla jsem u inkubátoru, dívala se na ni, držela ji, mazlila, četla jí a povídala vše, co ji ještě v životě čeká .. byla tak drobounká, tak malinká .. a tak statečná .. 💜⠀
.. na dny tady nejde zapomenout .. je to místo pro první dojemná setkání a intimity .. místo, kde se začnete oťukávat .. kde se chvějící jak osika poprvé vašeho miminka opatrně dotknete .. i když byste ho samozřejmě nejradši láskou umačkali .. je to místo, kde dáte první pusu 💋, poprvé si k vašemu miminku přičichnete .. .. do mých nedoskládaných puzzlí patří i vzpomínka na anděly 👼, co tu pracují .. říkám to pořád, ale musím zase .. nemůžu jinak .. protože nikdy nezapomenu na laskavou a trpělivou péči, které se nám tady dostalo .. protože pokud jsem se cítila v bezpečí a v podpůrném prostředí já, mohla jsem to předat i Emi .. a to byl KLÍČ pro lepší zítřky ..🗝️⠀
💜💜💜DÍL JEDENÁCTÝ
.. přijmi to, co JE ..⠀
.. nech plavat to, co BYLO ..⠀
.. a měj VÍRU v to, co PŘIJDE .. 💫⠀
.. pocity VINY a VÝČITKY přijdou .. neohlášeny a nezvány se vkradou do mysli jako smrad .. přijde strach, úzkost, obavy .. přijdou otázky „proč se to stalo?“ .. „proč zrovna já? proč jsem nedonosila svoje miminko až do konce?“ .. „co bude dál? bude zdravý? nebude postižený?“ .. pohledy ZPĚT a pohledy VPŘED👀, který s sebou v závěsu táhnou strach, úzkost, beznaděj .. ⠀
.. i ke mně zavítaly výčitky a otázky PROČ, jasně že jo .. ALE .. když se narodila Emi, měla jsem už jistou výhodu zkušeného hráče .. poučena z let minulých, kdy jsem bojovala s nevyléčitelným onemocněním .. byly to dlouhý a těžký časy, ale daly mi nakonec mnoho .. minimálně jedno moc důležitý uvědomění a inspiraci pro překážky příští .. 💎💫⠀
.. Henry Ford říkal: „Ať už si myslíte, že to dokážete nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech MÁTE PRAVDU“ .. všechno začíná uvnitř nás samotných, v naší MYSLI, myšlenkách, kterým dovolíme, aby myslí brouzdaly a v obrazech, které tam vzniknou .. a je naprostou ztrátou času snažit se přetvořit okolnosti tam venku, aniž bychom NEJPRVE ZMĚNILI obrazy UVNITŘ nás samotných .. vše se totiž změní, když změníme ZPŮSOB MYŠLENÍ ..⚙️🧠⠀
.. rozvíjet mysl je stejný jako rozvíjet a posilovat sval .. musíte trénovat a být pravidelní💪 .. nestane se to ze dne na den .. a není to o tom být pozitivní za každou cenu .. je to o tom DOVOLIT si prožít smutek, ale neplácat se v tom .. vystoupit z role oběti a směle vkročit do role tvůrce .. je to o tom PŘIJMOUT danou situaci tak, jak je .. nebojovat, nervat se, ale PŘIJMOUT a vzít i bolavou situaci za ruku jako kamarádku .. 👯♀️ nedávat energii pohledům ZPĚT .. jsou to svodidla slepých ulic .. a naopak otočit svůj pohled do PŘÍTOMNOSTI .. co můžu udělat TEĎ, aby mi v dané situaci bylo líp? .. stačí drobnost, malý krok 👣 .. ony se ty drobné krůčky nakonec posčítají a dovedou vás na cestu, kde pochopíte, že ani tak nezáleží na tom, co se vám stane, ale jak se k tomu POSTAVÍTE .. a že to, kam směřuje pozornost, ROSTE .. zlý nebo dobrý .. to už si vyberte sami .. ⚖
💜💜💜DÍL DVANÁCTÝ
NAPUMPUJTE SI ŠTĚSTÍ DO ŽIL .. 🍀⠀
.. mít nedonošený miminko je speciální disciplína seberozvoje, kdy mít život vzhůru nohama je vlastně V POŘÁDKU .. platí to pro mateřství obecně, jen tady to dostává větší grády .. chtě nechtě se dostanete sama k sobě tak blízko, že blíž už to ani nejde .. a čelíte si Z OČÍ DO OČÍ i s vlastními nehezkými emocemi jako strach, vztek, úzkost, zoufalství .. 💜
.. seriál vznikl před několika měsíci jako myšlenky psaný na šmírák za dlouhých nocí v porodnici .. vypisovala jsem se z toho, co mě bolelo, pomáhalo mi to stavět krev z ran .. rubala jsem to na papír jak vzteklá .. psala jsem a představovala si, jaký to jednou bude .. a všechno jsem to vyprávěla Emi ..💜
.. když mi bylo ouvej, představovala jsem si, jak pojedeme k moři 🏝️ .. viděla jsem běhat Emi v písku na pláži .. viděla jsem, jak se jí vítr honí ve vlasech .. a všechno jsem jí to povídala .. a představovala jsem si to tím víc, čím víc jsem čelila sdělením, že možná nebude chodit .. 👣⠀
.. člověk je jediný tvor, který je schopen VIZUALIZACE .. je jediný tvor, který si myšlenkou 💭 umí přivodit vyplavení jedné kouzelné molekuly – DOPAMINU .. hormonu, který hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, v systému potěšení a odměn a způsobuje vznik příjemných pocitů ..💓🙏⠀
⠀
.. mně genialita fungování lidskýho těla fascinovala vždycky .. jak si samo poradí se spoustou věcí .. a že stačí jednoduchý impuls a spustí se celá paleta mechanismů .. a tady to platí přesně tak .. není to o tom, že Emi začala chodit, když jsem si to já představovala .. je to o tom, jak pak vnímáte kognitivně náročný situace .. a o tom, že vyšší hladiny dopaminu zvyšují citlivost na „BENEFITY“ dané situace než na to, co „UTRATÍTE“ a zvyšují motivaci .. máte pak úplně jiný filtr na příjem informací a jinak se pak i chováte .. a od toho se samože pak odvíjí i vaše výsledky ..🎉⠀
⠀
.. když se něco nevede, dejte mozku signál pro vyplavení DOPAMINU třeba jen tím, že si řeknete, že tohle nakonec povede k něčemu moc dobrýmu .. a ono povede .. protože jak už jsem psala, kam dáte energii, tam to vždycky roste .. 🙏
💜💜💜DÍL TŘINÁCTÝ
DVANÁCTKA na DVA MĚSÍCE
.. po propuštění z JIP, jsme se s Emi přestěhovaly na dva měsíce na oddělení intermediární péče, tzv. dvanáctku .. Emi dofrčela hezky v inkubátoru, já ani nevím, jak jsem se tam dostala .. den příjmu na intermediár mám jako v mlze .. byl to pro mě jeden ze ZLOMOVÝCH MOMENTŮ .. opiátové opojení bylo to tam a přišla první vlna obrovské bezmoci a strachu .. .. tady jsem si uvědomila, že máme před sebou dlouhou a náročnou CESTU a že to, jak ji zvládneme, závisí na mně a na mém zdraví .. uvědomila jsem si, že přede mnou stojí znovu i BOJ S NEMOCÍ, kterou se mi podařilo dostat pod kontrolu v běžném životě, ale tohle byl o dost vyšší level .. věděla jsem, že pokud se mi vrátí příznaky, nebudu se moct o Emi postarat .. STRACH mě první dny tady svázal natolik, že mi z nich v paměti moc nezbylo .. .. intermediár byl pro nás na několik týdnů přechodným bydlištěm, MIKROSVĚTEM, kam nikdo nemůže a kde nefunguje koloběh dne a noci, ale koloběh 3 hodinových intervalů mezi časy pro odsávání, ošetření miminka, nakrmení .. kdo po pár dnech rozezná, jestli je den nebo noc, ten vyhrává .. vedle mojí postele stál inkubátor s monitory a v něm miminko tak maličké, bezbranné a závislé na přístrojích a na okolní péči .. .. postupně se mi podařilo strach zpracovat .. můj CÍL byl jasný a má PROČ asi nejsilnější v životě .. a tak jsem si našla svoji cestičku, jak se s tím popasovat .. opěrným bodem na cestě, kde světlo na konci tunelu dlouho není vidět, bylo i několik sestřiček, které trpělivě a opakovaně podávaly svoji pomocnou ruku a pomohly mi překlenout situace, které bych s nemocí nemohla .. .. 17 dní trvalo než Emi překročila hranici 1 kg a pak ještě dalších 39 dní než dosáhla na váze 2 kg .. 39 dní po porodu strávila v inkubátoru .. domů nás propustili s váhou 2110 g .. .. naučila jsem se v téhle lekci MÍŇ PTÁT, kolik nám ještě zbývá k cíli a víc žít v DANÝ MOMENT .. a pochopila jsem do posledního detailu slovo VDĚČNOST .. .. a světe div se, když přišla chvíle, na kterou jsem tolik čekala a mohly jsme jít s Emi domů, začalo se mi po tomto mikrosvěte a po sestřičkách, které mi přirostly k srdci, stýskat ..
💜💜💜DÍL ČTRNÁCTÝ
SÍLA MUŽSTVÍ ve SVĚTĚ PLNÉM EMOCÍ
.. o ŽENÁCH je toho napsáno celkem mnoho a termíny jako ženská síla se masivně skloňují na každém rohu .. ale kde bychom my ženy byly bez MUŽŮ .. mužů, kteří jsou silní a tvrdí .. ale kteří umí být i mnohem víc .. umí být něžní a jemní a přitom stále velmi mužní .. nebo možná tím víc mužní ..
..na celé záležitosti kolem nedonošenectví mě okouzluje, jak tu muži ZRAJÍ JAKO VÍNO .. a to já mám ráda .. jak se z tatínků kolem stávají něžná stvoření .. jak rychle se zapomene na genderově společensky určené představy, že přebalování je pro holky a pro pořádný chlapy trapárna .. jak jsou slzy stékající i po vousaté tváři najednou tak úplně v pořádku ..
.. tenhle díl je pro jednoho zcela speciálního muže .. pro muže mého života .. pro muže, který v osudný páteční večer - kdy se zdálo všechno celkem běžné a na nějakou dobu ještě udržitelné .. kdy se večerní vizita na JIP táhla jako ranní opar .. aby pak všechny představy o obyčejnosti naprosto nečekaně rozsekala věta "budeme to muset ukončit, zavolejte ARO" .. - zvládl překonat vzdálenost našeho obýváku a porodního sálu rychlostí blesku a byl v onu osudovou chvíli se mnou .. pro mě to znamenalo mnoho .. byli jsme sice odděleni sklem sálu a předsálí, ale SPOLU .. a byli jsme ve všem spolu pak POŘÁD ..
.. byl první, kdo Emi spatřil .. kdo za ní běžel po porodu na JIP .. kdo viděl, jak je malinká, krásná a statečná .. byl poslem prvních zpráv a vypíchl z nich jen to nejvíc podstatné „ona je tak NÁDHERNÁ a tak STATEČNÁ“ .. společně jsme prožívali zoufalství i naději, lásku i strach, společně jsme šlapali tmou .. měla jsem prostě na cestu toho nejlepšího parťáka ..
.. kdykoliv mohl, seděl u inkubátoru a díval se na Emi s neskutečnou láskou, držel ji, ošetřoval, klokánkoval, povídal .. a zároveň chystal každý den svačinky do školy, četl pohádky na dobrou noc a utíral slzičky na druhém břehu bojiště ..
.. smekám tímto i všem ostatním tatínkům, kteří mají dostatek síly a lásky být po boku svých žen i v mikrosvětě, který je pro ně na první pohled možná trochu vzdálený ..