Rodičům na jejich počáteční cestě životem s nedonošeným děťátkem
PhDr. Daniela Sobotková, CSc.
Lektorka pro výuku metody pro hodnocení psychomotorického vývoje dětí raného věku
Nyní už jste se svým děťátkem v kontaktu nebo už o ně samostatně pečujete a tvoříte s ním nedílný celek – novou rodinu. Je proto důležité se plně zaměřit právě na současnost a snažit se, aby vaše maličké prospívalo a vyvíjelo se co nejlépe. A na této cestě bych vám ráda byla nyní alespoň trochu nápomocná.
Aby nová rodina dobře fungovala, musí být maminka i tatínek psychicky vyrovnaní a zdraví. Jen tak budete mít pro své miminko dostatek sil a energie. Často je vysilující si myslet, že všechno musíte zvládnout sami, a uzavírat se se svými problémy před okolím. Naopak je potřebné své pocity a potřeby sdílet s ostatními, přijmout nabízenou pomoc nebo o ni požádat, jak se o tom zmiňuji ještě dále.
Rodič plný úzkosti, obav a smutku či zloby má změněné chování, aniž si to často uvědomuje. Také své okolí vnímá jinak, což mu ztěžuje správně pozorovat chování děťátka, porozumět řeči jeho tělíčka a na tyto dětské signály optimálně reagovat. Přitom je to ale velice důležité pro vytváření nejranější vazby mezi rodičem a děťátkem, která má velký význam pro jeho další život.
Do procesu vzájemného porozumění rodičů a děťátka vstupuje však často další nepříznivá okolnost ze strany dítěte. Nedonošená miminka jsou vlivem větší nezralosti svého nervového systému méně bdělá, jejich signály, které k rodičům vysílají, jsou často nejasné, případně rozporuplné a rodičům se dostává od nich méně odměňujících reakcí, což péči o miminko jen dále ztěžuje.
Nevěšte však hlavu, vždyť „učený z nebe nespadl“. Při opakujícím se kontaktu se svým maličkým bude postupně docházet k vzájemnému vylaďování vašeho chování s chováním děťátka. Aby však mohl tento proces dobře probíhat, měly by být ze strany rodičů splněny dvě důležité podmínky:
1. Rodiče by měli být psychicky vyrovnaní a odolní – zkrátka pokud možno v dobré pohodě a kondici.
2. Měli by dobře znát a umět pozorovat chování svého děťátka a vědět, kdy a jak k němu optimálně přistupovat, aby jejich péče zdárně přispívala k vývoji jejich potomka.
V této knize se proto snažím zaměřit pozornost rodičů právě na tyto dvě podmínky. Přeji vám hodně sil při překonávání vaší životní zkoušky, která se vám postavila do cesty. Věřím, že vás nakonec osobně obohatí a posílí a jako vyzrálí rodiče vychováte svého potomka v rodinném kruhu plném pohody a lásky.
Jak si můžete sami pomoci v těžkých chvílích?
Na tuto otázku není samozřejmě jednoznačná odpověď. Každý člověk je jedinečnou bytostí. Přichází na svět s jedinečnou genetickou výbavou, v průběhu života vyrůstá v určitém prostředí a přijde do styku s různými událostmi. To vše formuje jeho osobnost a způsob, jak se nejlépe vypořádat s náročnými životními událostmi a stresovými situacemi.
Z tohoto pohledu je jasné, že každému budou vyhovovat jiné postupy a techniky, jak se zklidnit, případně některé více a jiné méně. Někdo si najde příjemné, klidné místo, kde mu bývá dobře a nikdo ho neruší, pěstuje jógu či nějaký způsob meditace nebo se soustředí na nějakou tvorbu, např. malování, hraní na hudební nástroj. Jiný jde na procházku do přírody, která ho nabíjí energií, nebo si jde zaběhat. A dalšímu je dobře ve společnosti někoho jiného, např. při provozování kolektivního sportu, nebo si jen zatančí s partnerem při poslechu hudby. Repertoár činností je opravdu velký a záleží na vás, čemu dáváte přednost.
Chtěla bych ale upozornit ještě na jednu důležitou činnost, která vede ke zklidnění a které se můžete věnovat kdekoliv a kdykoliv – je to dýchání.
Dechová cvičení
Dýchání je jediný pochod v těle, který může probíhat buď zcela automaticky (dýcháme, aniž si to uvědomujeme), nebo ho můžeme ovládat naší vůlí. A právě vědomé dýchání nás nyní bude zajímat.
Měli bychom vědět, že velké, hluboké nádechy nebo zrychlené dýchání nás spíše aktivují, ale nezklidňují. Takže rady jako „rychle to rozdýchej“ nebo „zhluboka se nadechni“ zde nejsou vhodné. Proti stresu jsou naopak dechová cvičení založená na výdechu a také na jeho pravidelnosti. Pro navození klidu se doporučuje zkombinovat dlouhý výdech a krátkou či delší pauzu po nádechu, případně udělat pauzu i po výdechu. Na uklidnění mají tedy vliv pravidelnost dechu, výdech a pauzy se zadrženým dechem, a to hlavně mezi nádechem a výdechem. Existují různé vzorce takovýchto dechových cvičení, které zde uvádím:
Uvedená čísla představují rytmy, nejedná se nutně o vteřiny. Každý by si měl najít své vnitřní tempo a podle něj si upravit délku nádechu, výdechu a zádrží. Dýchání by vás nemělo zatěžovat, naopak byste měli cítit postupné uvolnění a pohodu. Pro zvýšení účinku se doporučuje při výdechu vydávat dlouhý táhlý zvuk, např. známou mantru ÓM, ale může to být i různé vibrační mručení, což lépe vede k uvolnění plic a okysličení krve. Zároveň dochází ke stimulaci tzv. bloudivého nervu, jehož aktivace je základem pro uklidnění nervového systému.
Dechová cvičení se provádějí obvykle vsedě, v tureckém, lotosovém sedu nebo na židli, přičemž páteř by měla být narovnaná. Důležité při tom je, abyste dýchali jen nosem. Dýchání nosem lépe okysličuje organismus a vede ke zklidnění. Navíc takové dýchání lépe aktivuje hlavní dýchací sval – bránici, která je propojena s nosem nervem.
Dále je důležité vědět, že je lepší dýchat do břicha než do hrudníku – mluví se o tzv. bráničním dýchání, které spouští v těle mnoho pozitivních reakcí, jako je např. zvýšení produkce antioxidantů, snížení srdečního tepu apod. Dýchání do břicha není žádná nová speciální technika, ale návrat k přirozeným vzorcům. Dýchají tak nejmenší děti, které nejsou schopny dýchat třeba jen do hrudníku. Můžeme pozorovat, že lidé ve stresu dýchají do horní části hrudníku, jejich dech je zrychlený a probíhá ústy, a právě toho bychom se měli vyvarovat.
Můžete tedy např. večer zkoušet dlouhé výdechy se zvukem a přes den některé z výše uvedených vzorců uklidňujícího dechu. Taková pravidelná dechová cvičení povedou postupně k vašemu zklidnění a vám zbyde více energie na péči o vaše děťátko, o které si něco povíme v kapitole "Chování děťátka a rodičovská péče" v části 3 této knihy.