Máme doma také jednoho malého usměvavého bojovníka, rozhodla jsem se, že i já se podělím s vámi o náš příběh.
Náš Ondrášek se narodil 25. února 2023 ve 29. týdnu ve Slánské porodnici s váhou 1 470 g a délkou 37 cm. Těhotenství bylo ze začátku bez problémů, až ve 4. měsíci se objevilo krvácení, a tak jsem vyděšená jela do nemocnice.
Po vyšetření se ukázalo, že se mi udělal na čípku polyp, který způsobil krvácení, ale jinak bylo vše v pořádku. Dostala jsem léky a vše ustalo. Ve 22. týdnu se krvácení objevilo znovu, a tak jsme jeli do nemocnice. Znovu to bylo způsobeno tím polypem, který dělal neplechu, ale báli se mi ho odstranit. V nemocnici si mě na týden nechali, jelikož se mi začal zkracovat čípek. Po podání dalších léků mě pustili domů s doporučením více odpočívat. To jsem se snažila dodržovat, ale s dvouletým synem, kterého jsme už měli doma, to bylo trochu obtížnější. Díky manželovi, který hodně pomáhal, a našim úžasným babičkám a tetě, které nám moc pomáhaly, když byl manžel v práci, jsem mohla odpočívat.
I přes to, že jsem chodila na pravidelné kontroly, odpočívala a oba screeningy dopadly dobře, rozhodl se náš Ondrášek přijít na svět o něco dříve. Do nemocnice jsem jela s pocitem, že mám jen zánět, měla jsem jen slabé bolesti v podbřišku, takže mě vůbec nenapadlo, že bych už mohla rodit. Monitor ukázal v pořádku, měla jsem nepravidelné kontrakce, ale pak po vyšetření doktorka konstatovala, že jde o předčasný porod. V ten den sloužil i můj obvodní gynekolog, který přišel na vyšetřovnu, převzal si mě do péče a vše začalo. Po telefonátu s FN Motol se dohodli, že porodím ve Slaném a oni si pro malého přijedou sanitou. Samotný porod byl rychlý a všichni okolo nás byli nesmírně laskaví. Po porodu, když Ondrášek začal silně plakat, jsem hned věděla, že je to velký bojovník. Převzal si ho personál z Motola a odvezl ho v inkubátoru. Bylo to hrozné cítit bezmoc a selhání, tolik jsem se o něj bála a netušila, co nás čeká. Celou noc jsem proplakala nad fotkou, kterou manžel udělal, než si malého odvezli.
Byli to dlouhé dva měsíce, jezdili jsme za Ondráškem téměř každý den. Vozila jsem mu mlíčko, četly jsme mu pohádky, klokankovali. Byl tak maličký a bezbranný, ale silný bojovník, od samého začátku všechno krásně zvládal. Bylo těžké od něj odjíždět, ale věděla jsem, že doktoři a sestřičky ve FN Motol se o něj úžasně starají. Po dvou měsících nastal den D a my uslyšeli od pana doktora kouzelnou větu, že mohu nastoupit za Ondráškem do nemocnice na rooming-in. Po týdnu nás pustili domů a my mohli být konečně všichni čtyři spolu. Dnes je Ondráškovi biologicky téměř 9 měsíců a korigovaně 6 měsíců a je to neuvěřitelný, usměvavý šikulka. Krásně vše zvládl. Navždy budu vděčná jak všem ve Slánské porodnici, tak všem ve FN Motol, jak se krásně o našeho malého starali. Je opravdu úžasné, co dokáží. Posíláme plno pozitivní energie všem rodičům a miminkům, kteří si zrovna prochází tím, čím jsme si prošli my. Přestože jsou tato malá zlatíčka tak maličká, jsou to ohromní bojovníci.
Napsat komentář