„Byl obyčejný prosincový den, pátek 18. prosince 2020. Termín porodu jsem měla v únoru, před námi byly Vánoce a mysleli jsme, že na všechno máme dost času…
Jenže opačného názoru byl můj maličký brouček. Během toho pátečního dopoledne jsem začala krvácet, všechno se seběhlo velmi rychle a před třetí hodinou odpoledne byl maličký Matiásek na světě. Měřil 43 cm a vážil 1 500 gramů. Byla jsem celý den trošku mimo sebe. Ani jsem neměla strach. Nevěděla jsem, co se děje. Rodila jsem akutním císařem. Ve Strakonicích. Když jsem se probrala po porodu, byla jsem sama. A tady jsem se začala bát! Malého totiž odvezli na nedonošenecké oddělení do Písku. Sobota a neděle byly neskutečně dlouhé. A tehdejší covidová situace nám taktéž moc nepomohla. Doufala jsem, že mě v pondělí propustí, abych mohla co nejdříve za svým miminkem.
Jenže opačného názoru byl můj maličký brouček. Během toho pátečního dopoledne jsem začala krvácet, všechno se seběhlo velmi rychle a před třetí hodinou odpoledne byl maličký Matiásek na světě. Měřil 43 cm a vážil 1 500 gramů. Byla jsem celý den trošku mimo sebe. Ani jsem neměla strach. Nevěděla jsem, co se děje. Rodila jsem akutním císařem. Ve Strakonicích. Když jsem se probrala po porodu, byla jsem sama. A tady jsem se začala bát! Malého totiž odvezli na nedonošenecké oddělení do Písku. Sobota a neděle byly neskutečně dlouhé. A tehdejší covidová situace nám taktéž moc nepomohla. Doufala jsem, že mě v pondělí propustí, abych mohla co nejdříve za svým miminkem.
3 dny po císařském řezu jsem byla propuštěná a moje první cesta byla do Písku. A tam jsem poprvé viděla svého broučka.
Byl maličký. Neskutečný bojovníček.
První dny strávil s pomocí kyslíku, papal přes zavedenou sondičku a měl zavedený umělý vývod. V tu dobu nebylo ani možné s ním zůstat v nemocnici, protože Covid zrovna neměl zrovna „nejlepší čísla“, tudíž jsme byli od sebe. Jezdila jsem za ním téměř každý den.
Domů jsem s maličkým měla jít někdy kolem termínu porodu v únoru, ale po tak náročných svátcích se na nás usmálo štěstí a mě do nemocnice zavolali už 11. ledna. Bylo pondělí a já měla neskutečnou radost, že jsem ho konečně měla každý den u sebe. Do pátku 15. ledna jsme měli potřebnou váhu přes 2,2 kilogramu a pustili nás domů.
První rok jsme cvičili Vojtovu metodu, chodíme na kardiologii a nyní má maličký všechna vyšetření v pořádku.
Budeme slavit třetí narozeniny a když se poohlédnu zpět, jsem ráda, že v České republice funguje organizace Nedoklubko, která dám tenkrát dala mnoho sil a rad, jak to vše zvládnout. Dostali jsme vánoční ozdobu, která i letos zdobí náš byt, také chobotničku, srdíčko a časopisy.
💜Všem maminkám přejeme štěstí, zdraví a lásku!“
Matiásek s maminkou Niky 💜
Přejete si podpořit další rodiny předčasně narozených dětí, nejen o Vánocích?
Klikněte na Narodila se nám hvězda a dozvíte se více!
Děkujeme, Vaše Nedoklubko
Napsat komentář