Pavla nám napsala: „Dobrý den, chvilku jsem váhala jestli i můj příběh pomůže rodičům, ale nakonec jsem usoudila, že ano.“ Jak to tehdy, když se jí narodila dcerka Eliška, bylo?
Těšili jsme se na druhé miminko
Byl to den jako každý jiný, s manželem jsme se pomalinku připravovali na příchod naší druhé dcery. Ten den jsme zrovna třídili oblečení a prali jsme ho. Večer jsem dala poslední věci do pračky a šla si lehnout.
O půlnoci mě probudily bolesti v podbřišku. Řekla jsem si, že to jsou poslíčci, protože je moc brzy. Eliška měla ještě přes měsíc a půl čas. Když tohle bolení nepřestalo a bylo to horší, pravidelnější a bolestivější, tak jsem byla nucena si zavolat záchranku, jelikož manžel musel zůstat hlídat naší 3roční dceru.
Záchranka mě převezla do porodnice České Budějovice. Tam se mi pokusili kontrakce zastavit kapačkou magnézia, ale marně, ihned jsem putovala na sál, protože Eliška byla koncem pánevním. Pan anesteziolog řekl, že mě teď uspí, ať nemám strach.
Nastala tma…
Probudila jsem se a kolem mě bylo přítmí a v dáli jsem slyšela pípat monitor životních funkcí. Probudila jsem se na JIPu. Bez bříška, bez miminka v naprostém šoku, co se stalo. Nevěděla jsem, co je s Eliškou. Nevěděla jsem nic.
Jakmile si sestřička všimla, že jsem vzhůru, ihned mě informovala, že je Eliška v pořádku, že mě přijde informovat doktorka z neonatologie o jejím přesném zdravotním stavu. Když přišla, čekala jsem se zatajeným dechem. Informovala mě, že se Eliška narodila s porodní váhou 3 000 gramů, a že musí být na podpoře dechu kvůli syndromu dechové tísně a musí být v inkubátoru, protože si nedokáže udržet teplotu. Že mají podezření na neodhalenou těhotenskou cukrovku , proto ta vysoká porodní váha.
Konečně jsem dceru viděla!
Hned, jak jsem byla schopná vstát, tak mě za ní zavezli a já viděla ten náš malý zázrak obklopený přístroji a hadičkami v inkubátoru. Hned jsem se rozplakala a začala se Elišce omlouvat. Byla jsem psychicky na dně. Stýskalo se mi po straší dceři a vyčítala jsem si předčasný porod. Z JIPu mě přeložili na patro pro maminky, co nemůžou mít u sebe děti a musí se zotavit po císaři.
Elišce jsem poctivě odstříkávala kolostrum a nosila každé 3 hodiny. Naštěstí jsem s laktací neměla žádný problém, už za pár dní jsem byla schopná dát Elišce celou dávku mlíčka. Po 4 dnech mě přeložili na stanici intermediární péče a přivezli mi na pokoj inkubátor s Eliškou, mohla jsem jí mít u sebe pod velkým dozorem sesterny, která byla hned vedle, takže mohli kdykoliv zasáhnout.
Eliška byla krmená sondou a stále byla na dechové podpoře. K tomu se přidala žloutenka a museli jí cca den svítit. Ale měla jsem jí nablízku a mohla se o ní starat, to bylo úžasné a hodně mi to psychicky pomohlo. Za 2 dny Elišku přemístili z inkubátoru na vyhřívané lůžko a místo chobůtku dostala brejličky.
Vše zvládla krásně a všude sklízela jen samou chválu
Když měla brejličky mohli jsme začít přikládat k prsu. Eliška se opravdu snažila, ale přes kyslíkovou podporu jí moc sát nešlo, takže pořád musela mít sondičku. Doktoři postupně ubírali koncentraci kyslíku, až jsme se dostali na 21 % za 9 dní od jejího narození.
Konečně jí sundali kyslíkové brejličky!
Eliška už nebyla na dechové podpoře. Druhý den nás přeložili na standartní pokoj. Při stěhování mi sestry říkaly, že čím dál jsme od sesterny, tím blíž jsme k domovu. Nechtěla jsem jim moc věřit, protože to v tu dobu tak vůbec nevypadalo. Měly pravdu! Po sundání dechové podpory se Eliška krásně přisála a začala si brát během dne plnou dávku mlíčka sama. Další den jí vytáhli sondičku a Eliška neměla na sobě ani jednu hadičku a byla nádherná!
V následujících dnech jí postupně snižovali teplotu na vyhřívaném lůžku, až ho úplně odpojili. Už nás na neonatologii držel jen Elišky věk, protože dříve jak v ukončeném 36. týdnu nepouštějí. Na velké vizitě, po všech vyšetřeních, které dopadly výborně, nad námi pan primář přimhouřil očko a propustil nás.
Eliška měla 35+6 a 3 240 gramů!
Strávili jsme v nemocnici pouhých 15 dní. 15 dní Eliška bojovala jako lvice a všem ukázala, že na to má! Musíme cvičit Vojtovku a ještě jí čeká mnoho vyšetření, ale jsme už doma a Eliška se má čile k světu. Hodně lidí nechce uvěřit, že se narodila o měsíc a půl dříve.
Poděkování budějovické neonatologii
Chtěla bych opravdu moc poděkovat personálu na neonatologickém oddělení v Českých Budějovicích. Všechny sestry byly úžasné a obětavé a nikdy nás s ničím neodmítly. Velice mě psychicky podpořily. A doktoři tam jsou opravdu profesionálové na svém místě a je vidět, že tuto práci dělají s velkým nadšením a láskou.
Zvláštní poděkování chci věnovat paní Evě Führerové (sestřička pro laktační poradenství a krizovou intervenci), která mi pomohla psychicky a díky ní se mi bez problémů spustilo mléko.
Celý tento dlouhý příběh je jedno velké ponaučení. Na začátku jsem vše viděla černě a nedokázala si představit, jak to vše dopadne, ale Eliška mi ukázala, jak dokážou miminka bojovat a že jsou silnější než my dospělý a zvládnou během tak krátkého času nemožné. Věřte svým malým klubíčkům jsou silnější, než se zdají. Ale potřebují k tomu hlavně maminku a její podporu láskyplné obětí.
Napsat komentář