„Dobrý den, i já vám zasílám náš příběh miminka do dlaně a souhlasím s jeho sdílením.“ Takto jasně a stručně začíná své vyprávění maminka Klára. Jak to bylo, když porodila ani ne kilové miminko?
Jako blesk z čistého nebe
Dne 23. 2. 2022 jsem začala krvácet. To jsem byla 25+3 týden. Z ničeho nic, během těhotenství nebyla jediná komplikace, vše probíhalo, jak má a veškeré screeningy, které jsem podstoupila nenaznačovaly, že by mělo dojít k tomu, k čemu za pár dní došlo…
První krvácivá epizoda vedla k hospitalizaci v nemocnici Chomutov. Naštěstí dle ultrazvuku se vedlo naší holčičce dobře i přes to, že krvácení bylo opravdu masivní. O dva dny později se rozhodlo o převozu na vyšší pracoviště, „kdyby náhodou“ ať je o nás obě postaráno co nejlépe. Jsem vděčná panu primáři Zemanovi za to, že tohle nelehké rozhodnutí udělal a tím nás obě zachránil….
Pak malá přišla na světTakže 25. 2. jsme byly převezeny do nemocnice v Ústí nad Labem. Den na porodním boxu a krvácení se neopakovalo. Byla jsem šťastná a věřila, že to takhle 2 v 1 ještě pár týdnů vydržíme. Ovšem co čert nechtěl o den později 26. 2. ve 21:00 přišlo krvácení a jedna dlouhá nekončící kontrakce. Ultrazvukové vyšetření a rozhodnutí, že nebudeme dál čekat a ohrožovat tak život můj i naší holčičky Julinky. A tak v noci přišla na svět s váhou 740 gramů císařským řezem.
Malá byla moc šikovná
Nejprve mne trápily obavy, co všechno se může stát, jak to bude probíhat, ale časem mi došlo, že se musím radovat ze všeho, co ten malý človíček dokáže… Každý gram na váze na víc byl úspěch, extubace, když začala dýchat bez jakékoliv podpory, když poprvé otevřela oči, když jsem ji poprvé slyšela plakat, když poprvé dostala mé mateřské mléko a tak dále! To všechno bylo neuvěřitelné a dělalo mě to šťastnou a vždy to překonalo ty špatné myšlenky.
V nemocnici Julinka byla 101 dní
Julča to zvládla statečně bez větších komplikací a já nakonec taky s podporou mé rodiny, mého partnera a přátel, kteří při nás celou dobu stáli a každý Julinky úspěch s námi prožívali.
Především bych ale chtěla poděkovat všem lékařům a sestřičkám, kteří se o nás a hlavně o Juli starali, a pečovali o ní s nesmírnou pečlivostí a láskou. Pro mne jako pro matku to byl neuvěřitelný pocit úlevy vědět, že jí nechávám v těch nejlepších rukách.
Děkuji za zveřejnění mého příspěvku a děkuji vaší organizaci, velmi mi vaše články pomáhaly neztratit naději a věřit a doufat, že vše dobře dopadne na základě ostatních příběhů.
Napsat komentář