Maminka Lucie nám napsala: „Dobrý den, rozhodla jsem se s Vámi a maminkami, které potkal podobný osud jako nás, podělit o náš příběh.“ Její dcerka Klárka se narodila ve 32+2 týdnu těhotenství. Jak to tehdy všechno bylo?
Když byly naší Anetce dva roky, rozhodli jsme se s manželem, že by nebylo špatné pokusit se o druhé miminko. Nechali jsme tomu s manželem volný průběh a asi za dva měsíce jsem podruhé otěhotněla. Až na větší únavu bylo těhotenství bezproblémové, ale po prvním screeningovém vyšetření se začaly objevovat problémy…
Sreeningová vyšetření se pro mě změnila v noční můry
Při prvním těhotenském screeningu se paní doktorka pozastavovala nad tím, že miminko má kratší nosní kůstku. Nemělo to být však nic závažného. Na druhém screeningu nám pan doktor oznámil, že nosní kůstka je v pořádku a že se můžeme těšit na druhou holčičku. Přáli jsme si chlapečka, protože jednu holčičku už jsme doma měli, ale i tak jsme se těšili na to, jak budeme vybírat jméno pro naši druhou holčičku.
Radost ale během několika minut vystřídal smutek. Pan doktor nám totiž sdělil, že miminko má s největší pravděpodobností vrozenou vývojovou vadu jedné nožičky, tzv. Pes Equinovarus laicky řečeno golfová noha. Podrobněji nás informoval o tom, že holčička se narodí s chodidlem stočeným dovnitř a dozadu, přičemž nám pro představu ukázal i fotografie takto zkroucené nožičky.
Dále nám doporučil, abychom si nejlépe ještě před porodem vyhledali odborníky, kteří se touto vadou zabývají. Já ještě ten den na místě podstoupila odběr krve, aby se vyloučila pravděpodobnost, že miminko bude mít SMA (spinální svalovou atrofii). Na výsledek z odběru krve jsem čekali tři týdny, které nám přišli nekonečné. Nicméně výsledky dopadly dobře a my dostali informaci, že holčička bude mít „pouze“ golfovou nožičku, která se dá za pomoci odborníků v několika prvních letech odstranit. Tato vývojová vada se měla začít řešit už několik dní po narození miminka.
Byli jsme smíření s vývojovou vadouTýdny mého těhotenství utíkaly a my jsme si zatím na doporučení pana doktora vyhledali odborníky z dětské ortopedie. Nejistota byla velká a v našich hlavách byla spousta nezodpovězených otázek na které nám nikdo nedokázal odpovědět. Bude stačit rehabilitace nožky, nebo bude nutná operace? Kdy a jak bude naše holčička chodit? Jaké budou asi její první botičky? Při pohledu na krásné dětské capáčky v obchodech s kojeneckými potřebami se mi chtělo plakat… tak jsem se jim raději vyhýbala…
Jednoho dne se mi udělalo velké nevolno…
Naše druhá holčička se měla narodit 6. 7. 2021. Ještě na začátku května byly prohlídky u mého gynekologa naprosto v pořádku. Až na očekávanou vývojovou vadu miminka se mělo jednat o bezproblémové těhotenství. Miminko mělo sice polohu koncem pánevním, ale na přetočení mělo ještě čas.
Dodnes si pamatuji přesně datum 11. 5. 2021, kdy se objevily větší nevolnosti než obvykle. Cítila jsem na sobě celkovou slabost, jako například u chřipky. Nemohla jsem se starat ani o Anetku, proto jsem o svém zdravotním stavu informovala svého gynekologa, který mě odkázal na praktického lékaře.
Jelikož byla doba „covidová“ ordinoval můj praktický lékař pouze po telefonu, jehož prostřednictvím mi sdělil, že mám zřejmě virózu a vzhledem k pokročilému stádiu těhotenství stejně nemůže předepsat žádné léky. Byl mi tedy doporučen odpočinek. Další den se můj stav však ještě zhoršil, večer se dostavila horečka, kterou jsem se snažila srazit studenou sprchou. Následně jsem byla nervózní a neklidná, ale nevěděla jsem proč. V noci jsem nemohla ani spát.
Asi ve tři hodiny se dostavily bolesti břicha. Nejprve slabší po půl hodinách. Pak začaly sílit a být častější. Nevěděla jsem, co se děje, doufala jsem, že miminko se otáčí, jelikož do té doby měla holčička polohu koncem pánevním. První dcera Anetka byla koncem pánevním až do porodu, takže jsem neměla s čím porovnávat.S přibývajícími minutami jsem začala tušit, že je asi něco špatně, ale nechtěla jsem si připustit, že bych už mohla rodit. Vždyť nemám ani všechno připravené… tašku do porodnice, papíry…
S manželem jsme začali chystat nezbytné věci do porodnice a zavolali mou maminku, aby přijela pohlídat Anetku. V 7:30 jsme se ještě zastavili u mého gynekologa, který právě začínal ordinovat a byl nejblíž. Ten okamžitě konstatoval, že rodím a sestřička dostala pokyn volat sanitku k předčasnému porodu. Na zděšený výraz gynekologa a jeho zdravotní sestry jen tak nezapomenu.
V ordinaci jsem byla napojená na monitor, sestra připravovala sterilní nástroje, přivolala na pomoc sestru z vedlejší ordinace praktického lékaře a místní pediatry. Nikdo netušil, jestli sanitka přijede včas a já zase netušila, co předčasný porod obnáší. Největší problém byl, že pro holčičku nebyl na místě kyslík a inkubátor. Samotný porod mohla také dle gynekologa komplikovat poloha koncem pánevním.
Kontrakce už byly opravdu silné, ale záchranka s lékaři přijela včas. Inkubátor pro miminko ale neměli, a proto se ještě chvíli řešilo, zda se to stihne záchrankou do porodnice v Brně, nebo jestli porodím v ordinaci. Nakonec se rozhodli pro převoz s tím, že v nejhorším případě porodím v sanitce. Kvůli obrovskému tlaku a kontrakcím mi cesta připadala nekonečná, ale do porodnice jsme přijeli včas.
Akutní císařský řez v 32 + 2 t. t. V porodnici následovala rychlá prohlídka prostřednictvím ultrazvuku. Kromě polohy koncem pánevním měla holčička omotanou pupeční šňůru kolem krku, proto bylo rozhodnuto o akutním císařském řezu formou spinální anestezie. Všechno už pak bylo strašně rychlé. Dne 13. 5. 2021 spatřila světlo světa naše Klárka s porodní váhou 1 950 gramů a délkou 44 cm. Během převozu na pooperační pokoj mi manžel v telefonu ukázal fotku Klárky. Pocity při prvním pohledu na naši holčičku připojenou na hadičky s ovázanou hlavičkou, byly nepopsatelné… na jednu stranu cítíte radost, že porod zvládla… na druhou stranu obavy a nejistota co bude následovat…
Bezmoc na pooperačním pokoji
Na pooperačním pokoji to bylo těžké… všechno mi to začínalo docházet… Klárka a já jsme najednou nebyly spolu… každá jinde… Jak jí asi je? Bude mít po předčasném porodu následky? A jak je asi Anetce, která si teď musí více zvyknout na babičky? Tak moc se mi stýskalo po Klárce, po Anetce, po manželovi… Po několika hodinách mě navštívili pediatři s tím, že Klárka je v inkubátoru stabilizovaná a dýchá s podporu kyslíku na neonatologickém oddělení JIP. K vývojové vadě nožičky mi ještě nebyli schopni poskytnout informace.
První chvíle s Klárkou
Osobně jsem Klárku navštívila až druhý den po porodu v odpoledních hodinách, kdy manžel přijel na návštěvu a přivezl mě za ní na kolečkovém křesle (aby toho nebylo málo, dostavili se postpunkční bolesti hlavy). Manžel mi byl ve všem neskutečnou oporou a moc mu za to děkuji. Pocity z prvního setkání s Klárkou jsou nepopsatelné, tak strašně smíšené… ale věděla jsem, že to je obrovská bojovnice… Seznámili jsme se s manželem s chodem neonatologického oddělení JIP a já se snažila odsávat v požadovaných intervalech mléko, protože to bylo to jediné, co jsem pro Klárku mohla udělat.
Když jsem se další den zeptala na vývojovou vadu nožičky, bylo mi řečeno, že tato vada se neprokázala a jedná se o nějakou jinou lehčí vadu. S podporou kyslíku dýchala Klárka jen tři dny a v inkubátoru strávila asi pět dní. Nejkrásnější chvilkou pro mě během Klárčiny hospitalizace bylo klokánkování, kdy jsme zase cítily jedna druhou.
Zvykáme si na sebePo pěti dnech opustila Klárka inkubátor a oddělení JIP. Byla přestěhována na postýlku na oddělení intermediální péče, kam jsem za ní v rámci možností nejdříve na celý týden, následně na víkendy jezdila. Sestřičky mě učily, jak se o ni správně starat, krmit, koupat, rehabilitovat a co je potřeba hlídat atp. Těch informací se na vás navalí strašně moc, ale zvládnete to, protože se ze všech sil snažíte, aby vaše předčasně narozené miminko bylo doma s rodinou.
Dne 31. 5. 2021 byla Klárka propuštěna s váhou 2 330 gramů a délkou 45,5 cm. Sestřičky lehce postiženou nožičku už v porodnici zrehabilitovali tak, že po propuštění jsme jí nemuseli věnovat žádnou zvláštní pozornost. Dneska máme doma krásnou zdravou holčičku, plnou života. A musím říct, že pokud jde o mylně diagnostikovanou vývojovou vadu, potkalo nás štěstí v neštěstí.
Předčasný porod stejně jako porod v termínu není cílem, ale počátkem společné cesty Vás a Vašeho miminka. Rozdíl je pouze v tom, že u předčasného porodu se objevují trny už v samotném počátku. Ostatním rodičům přeji hodně sil, vytrvalosti a vzájemné opory na překonání těchto počátečních trnů, protože odměna bude nevyčíslitelná.
Zároveň děkuji celému Nedoklubku, které mi v těžkých chvílích pomohlo nevidět naši situaci tak černě 🙂
Napsat komentář