„Příběh naší malé Julinky.“ Tak své vyprávění nadepsala maminka Nikola a pokračuje: „Když si na to vzpomenu je to jako dneska, kdy mi došlo, že budeme tři.“ Jak to s Julinkou dopadlo?
Na začátku září jsem zjistila, že jsem těhotná
Myslela jsem, co všechno nestihnu, jak začnu chodit na těhotenská cvičení. Bohužel přišlo další zavření kvůli covidu. Moje těhotenství probíhalo klidně. Kdo by řekl, že může nastat takový zvrat? Koncem února jsem se šla vykoupat a poté z ničeho nic začala odtékat plodová vod. Myslela jsem, že to nebude ona, jak by taky mohla, termín porodu byl daleko. Měla jsem rodit až 19. května. Raději jsem poprosila mamku, ať mě odveze na pohotovost, kde bohužel moje podezření potvrdily. Ihned mě převezli do nemocnice k Apolionáři, kde se začal psát náš příběh.
V nemocnici byli všichni milý
Vše mi vysvětlili postarali se o nás na rizikovém oddělení, kde jsme leželi do 12. března, kdy se naše malá rozhodla přijít na ten to svět. Julinka se narodila ve 30+3 týdnu ve 23:25. Vážila 1 480 gramů a měřila pouhých 37 cm. Byl to náš malý zázrak. Když se narodila, hrozně křičela, už to jsem považovala za to nejhezčí a zároveň dobré znamení. První noc jsem ani neusnula, pořád jsem si říkala, jak jí asi je. Byla to moje druhá nejdelší noc v životě. Druhý den po narození ji rovnou z ARA převezli na IMP 3, už to byl veliký pokrok. Naštěstí nepotřebovala žádnou podporu kyslíku. S Julinkou mě tam nechali ležet 7 dní po porodu a pak nastal maraton.
Zdálo se to jako nekonečně dlouhá doba
Každý den poctivě po 3 hodinách odsávat mléko a vyrazit za Julinkou. Julinka byla velmi šikovná a čilá holčička, co nám každý den děla radost. Měla tam tu nejúžasnější péči a za to si všichni tam zaslouží veliké dík. Paní doktorka MUDr. Blanka Zlatohlávková nám zařídila převoz do nemocnice na Bulovce, abychom to k malé měli blíž, ale hlavně, abychom mohli už být spolu.
Konečně jsem se dočkala!
Nastal den D. Bylo to přesně 1 měsíc po narození, kdy mě přijali na pokoj, a už nás nic nemohlo rozdělit. Ze začátku se to zdála jako věčnost, ale pak to tak neskutečně uteklo!
20. dubna nás konečně pustili společně domů. I my jsme si konečně odnášeli miminko z porodnice. Vím, že náš příběh končí šťastně a navíc i rychle.
Za tu dobu, co jsme byli v nemocnici, jsme viděli nespočet příběhů a vím, že musíme být vděčný těm, co tam tu naší malou ochraňují a stojí při ní.
Všem bych tímto chtěla poděkovat za péči o naší malou! Ať to jsou sestřičky nebo paní doktorky: MUDr. Blanka Zlatohlávková z nemocnice od Apolionáře a MUDr. Klára Klenková z nemocnice na Bulovce.
Napsat komentář