Petra své vyprávění začíná slovy: „První syn se narodil v pátek 13. 3. Třetí patro, pokoj číslo tři. Náhoda nebo osud? Ale nedopadlo to dobře, bylo moc brzo.“ Jak její příběh pokračuje? Má šťastný konec?
A pak jsem znovu otěhotněla a měla naději
Když jsem byla znovu těhotná, pomohlo mi to trošku zapomenout a věřila jsem, že bude vše v pořádku. Jezdila jsem po všech možných vyšetřeních a vypadalo to dobře. V 26. týdnu jsem opět začala krvácet a objevily se bolesti. Jela jsem hned do nemocnice v Havlíčkově Brodě.
Tam se zjistilo, že jsem hodně otevřená a měli jsme letět vrtulníkem do Hradce Králové. Kvůli počasí to nebylo možné a jeli jsme proto sanitkou.
Honzík přišel na svět záhy
Opět jsem měla zánět a druhý den ráno se mi narodil Honzík, moje druhé miminko do dlaně s váhou 980 gramů. Byl Silvestr 2020. Byla jsem šťastná a zároveň měla obrovský strach, co bude dál. Pan doktor mi řekl: „Vy už jste bojovala, teď musí on.“
Honzík bojoval a zvládl to. Byl to zázrak, že měl všechno v pořádku, na to, v jakém týdnu se narodil. Slzy a bolest časem vystřídala radost z toho, jaké dělá pokroky. Jak přibírá, jak dýchá sám bez podpory, jak se učí pít bez sondy…
Skoro po třech měsících jsme si vezli Honzíka domů
Teď je z něj šikovný, zdravý a spokojený chlapeček.
Tímto bych chtěla poděkovat všem lékařům, sestřičkám, které se o nás starali a při každém pohledu na syna nepřestanu být vděčná. Rodině a přátelům děkuji, že nám pomáhali a stáli při nás.
Rodičům v podobné situaci bych chtěla dodat odvahu a naději. Nikdy se nevzdávejte!
Napsat komentář