Stážista, NICU NURSE for one day 💜

První den ráno přijde na oddělení, které zná jen zběžně a vlastně jen tuší co vše se za dveřmi neonatologie odehrává. Příběhy malých velkých bojovníků, zázraky a všeobjímající naděje.
Hned po příchodu dostane uniformu- „stejnokroj“, aby nevyčníval z davu zdravotníků, kteří zde tráví své služby už měsíce, roky… Na směně ho čeká tým zkušených sester, dvě mají mnohaletou praxi v akutní medicíně u dětí, třetí je porodní asistentku, která místo svému srdci nejbližší našla právě na novorozenecké JIP.

Od prvních minut na oddělení, se zatajeným dechem, pozoruje souhru celého týmu. Je to symfonie pro Miminka do dlaně.

Vezměte za kliku a pojďte se se mnou stát na jeden den STÁŽISTOU.
Neonatologie Krajské nemocnice Tomáš Bati nás vítá.

Na oddělení přicházím před půl 7 ráno. V každém ze skleněných domečků- inkubátorů- leží miminko. Spousta jich váží, nebo těsně po porodu vážilo, pod jedno kilo.

Sestry, které mají dnes denní službu si přiřadily malé pacienty a podávají hlášení staniční sestřičce Marcelce.

Mimo plánovaného převozu transportním inkubátorem na EEG u intubovaného miminka nejsou plánovány žádné výkony. Vše nasvědčuje klidné směně, zapojování maminek do ošetřovatelského procesu (tzv. Individualizovaná péče) a nerušeného klokánkování. První maminky přichází kolem osmé. Svá děťátka přebalují a se sestřičkami je krmí mateřským mlékem pomocí sondiček. Orogastrickou nebo nasogastrickou sondu zde mají všichni pacienti.

Obcházíme maminky a seznamujeme je s novým projektem Nedoklubka. Rozdávám balíčky s informačním letákem a dárkem. S úžasem pozoruji, jak vděčné maminky jsou. Za každé vlídné slovo, za každou pozornost. Na oplátku si mohu pořídit fotografie jejich křehkých bojovníků.

Aby mohly rozdávat sílu, naději a vyjadřovat „nejste v tom sami“ prostřednictvím našich budoucích brožurek a časopisů. Tak, jako dnes již odrostlá miminka a mnohdy teenageři působily na fotkách terapeuticky právě na tyto maminky ze stránek časopisu v Léčivém balíčku.

Neuběhla ani půlhodina a přichází urgentní hlášení. Chystá se císařský řez, 27. týden gravidity. Najednou se vše rozjíždí na plné obrátky. Každý ví, jaký je jeho úkol. Dvě sestřičky vybíhají na porodní sál, který je důmyslně umístěn hned za dveřmi novorozenecké JIP. Okamžitě chystají sterilní nástroje na stolky k tomu určené, pouští nejeden infrazářič, dávají fleecová deky ohřívat do speciální „mikrovlnky“, aby zajistili ten nejlepší tepelný komfort pro extrémně nezralé miminko.  Je to neuvěřitelně sehraný tým. Všichni jsou na stejné vlně.
Pro ošetření miminka chystají pojízdnou jednotku Lifestart. Je vybavena kyslíkem, monitorovacími čidly a vším důležitým k boji o život.
Během příprav vybavení přichází laktační poradkyně, aby s maminkou těsně před operací odstříkala kolostrum- mlezivo, chcete- li. Je to tekuté zlato, předvoj mateřského mléka, které se miminku podá co nejdříve po porodu, zatímco maminka dospává narkózu.
Během další kontroly, že je vše dokonale připraveno pro neonatologický tým, připravují maminku na sál. Je 9 hodin a 18 minut. Vítej na světě miminko! Přihlížející lékař zapisuje čas a čeká na další hlášení. Saturace, tep, srdeční akce… Pan primář spolu se sestřičkami ošetřuje miminko hned vedle operačního lůžka, zatímco pupeční šňůra stále tepe. Jakmile gynekoložka hlásí „už nepulzuje“, pupečník se přestřihává a péče o malého chlapečka se přesouvá do vedlejší místnosti, aby měl každý tým prostor pracovat. Zatímco maminku v celkové anestezii šíji, jejího syna tým zkušených zdravotníků intubuje.

Miminko dostává přímo do plic Surfaktant a během chvíle zazní uspokojivá hodnota okysličení krve- saturace 96. Je 9.32 a miminko je pro tuto chvíli stabilizované. Už 14 minut po těžkém a předčasném příchodu na tento svět jej může vidět tatínek, který stihl přijet z práce.
Po chvíli malého čeká příjem na jednotku intenzivní a resuscitační péče.

Má něco málo přes kilo a půl. Necháváme ho odpočívat a zahřát na tělesnou teplotu lehce nad 37 st. C, protože ho dnes ještě čekají další výkony jako je ultrazvuk hlavičky, srdíčka a bříška nebo zavedení umbilikálních katetrů. Jsou to hadičky, které se zavedou do artérie a vény v asi centimetr dlouhém pupečníku a pomocí stehů přichytí.

Výkon mi připomíná operaci. Prostředí je sterilní, všichni si nasazujeme čepice a pláště. Ničeho na stolku s instrumenty se nesmíme dotknout.

Lékař s asistující paní doktorkou pracují velmi precizně a rychle.

Nachystané vzorky odnáší paní sanitářka do laboratoře, hned poté desinfikuje přístroj, který musí být neustále připraven na další krizové situace na porodním sálu. Doplňuje materiál do skříní a třídí prádlo. Je to nenápadná sympatická paní s neuvěřitelným rozsahem svěřených úkolů. Plnohodnotný člen týmu.

Mezitím přichází telefon z menší nemocnice v kraji. Je asi 10.30 hodin a chystají sem převoz rizikové pacientky. Vše nasvědčuje blížícímu se porodu ve 23. týdnu.

Zdánlivě klidná služba nabrala na obrátkách a ve stejném tempu pokračuje i nadále. Dveře od porodnického oddělení otvírá porodní asistentka a mile, i když s náležitým důrazem se dožaduje novorozeneckého týmu. Každou chvíli se narodí dvojčátka. „35+2“ hlásí a utíká zpět na porodní box, kde maminka s vypětím všech sil vytlačuje hlavičku prvního z dvojčat.
Snažím se vidět co nejvíce, ale nikomu z velkého týmu gynekologů, porodních asistentek, dětských sester a lékařů nezavazet, stejně jako studentky opodál.
Po prvotním ošetření obou miminek přichází novopečený, pyšný tatínek. Jen se usmívá a snad i skrývá dojetí. Je to krásné setkání, plné emocí. Dvojnásobná radost, říká se…

Je po půl jedné a oddělení se každou chvíli opět zaplní maminkami. Děťátka se přebalí, sestřičky je svou láskyplnou náručí přeloží z inkubátoru na mámin nahý hrudník a během kontaktu skin to skin dostanou další dávku mléka. Místnost se naplní uspokojivým klidem a láskou. Maminky dostávají do ruky také zrcátko a dle zdravotního stavu a jejich přání, nerušeně odpočívají a prohlíží si svá miminka. Miminka do dlaně.

Ve vedlejší místnosti se chystá další výkon. Dříve než přijedou rodiče za svým miminkem mu bude zaveden centrální žilní katetr. Další z výkonů, na který se celý tým obleče do sterilního pláště, připraví se sterilní stolek s potřebnými nástroji. A opět jsem svědkem týmové práce. Vše pro rychlé a co nejméně bolestivé zavedení centrálu.

Miminko má po celou dobu u sebe purpurovou chobotničku s vlídným výrazem v obličejíku.

Je 14 hodin a plná nepopsatelných pocitů a emocí odcházím domů. Byl to náročný den plný intenzivní medicíny na dosah mé ruky.

Moc děkuji celému týmu pod vedením pana primáře Jozefa Macka a staniční sestry Marcely Pumprlové za možnost zažít neonatologii z jiného úhlu.

V Nedoklubku v těchto dnech spouštíme nový projekt s názvem Šátky pro miminka do dlaně. Během této krásné stáže jsem měla tu čest odstartovat projekt právě ve Zlíně a rozdat maminkám osobně první informační letáky spolu s šátky

 

Radka Divoká, koordinátorka pro porodnici ve Zlíně

Stáž na neonatologii Zlín