Nedoklubko

Když se vám miminko narodí dříve, než čekáte...

  • b
  • Nedoklubko
    • O nás
    • Náš tým
    • Média
      • Videa
      • Podcasty
      • Fotogalerie
    • Stanovy
    • Poučení o ochraně osobních údajů
    • Výroční zprávy
    • EFCNI
  • Aktuálně
  • Jak pomáháme
    • Podpora rodin
    • DVANÁCT SIL – podpora neonatologií
    • Psychologická podpora
    • Publikace
    • Kampaně
    • Akce
    • Podpora výzkumu
  • Pomáhejte s námi
    • Dárcovství
    • Členství
    • Partnerství
      • Naši partneři a firemní dárci
    • Tvoření
    • Sdílení příběhů
    • Objednání v Obchůdku
  • Příběhy rodin
    • 23. – 28. týden
    • 29. – 32. týden
    • 33. – 38. týden
  • Obchůdek
  • Kontakty
30.1.2022

Nevěděli jsme, jak těžké to nejenom pro nás, ale hlavně pro něj bude

Paní Miroslava nám napsala: „Jelikož příběhy nedonošeňátek byli pro mě v době předčasného narození našeho syna hrozně velkou oporou, zasílám i já náš příběh jako povzbuzení pro rodiče, kteří jsou nyní na začátku.“ Syn Jáchymek se jí narodil nečekaně ve 26. týdnu těhotenství.  2. 5. 202 s hmotností 990 gramů a 36cm. Jak to tehdy bylo?

Je naše dlouho očekávané druhé miminko…
První těhotenství bylo bezproblémové a narodil se nám zdravý, donošený chlapeček. Problémy nastaly, když jsme k němu po letech chtěli ještě sourozence. Třikrát se nám pomocí lékařské vědy podařilo otěhotnět, ale bohužel to pokaždé skončilo špatně.
Miminko jsme si moc přáli a i přes velkou psychickou bolest po předchozích ztrátách jsme to nevzdali.
Další (páté) těhotenství se udrželo a kromě běžných těhotenských komplikací se vyvíjelo dobře. Ovšem strach nás nikdy neopustil. Po prvním screeningu ale přišla první rána. Pozitivní screening na Downův syndrom. Absolvovali jsme odběr plodové vody a i vzhledem k předchozím potratům jsme také podstoupili spoustu genetických vyšetření na všechny možné vady nebo nemoci,  které lze u plodu zjistit.
Trvalo dlouhé týdny než přišly výsledky všech podrobných vyšetření. Nakonec ale všechno bylo v pořádku! Všechna vyšetření byla negativní, miminko v pořádku a my jsme si konečně oddechli a začali se opatrně radovat z miminka, které bylo naprosto zdravé!
Díky testům jsme věděli, že čekáme chlapečka, a že je zdravý
Potom se ale objevilo silné krvácení. Jeli jsme, s tolik nám známým strachem, na pohotovost a vzhledem k předchozím zkušenostem se ztrátou miminka vždy se stejným scénářem, jsme se opět báli nejhoršího. Naštěstí to ale nebylo nic vážného a už tehdy náš velký bojovník byl v pořádku. Následoval druhý screening ve 22. týdnu, kde bylo konečně všechno naprosto v pořádku! Paní doktorka nám řekla, že miminku se daří moc dobře a vše je, jak má být.
Pak paní doktorka zjistila zkrácený čípek
Pomalu nás opouštěl strach a objevily se první pohyby našeho chlapečka. Za dva týdny, na běžné těhotenské prohlídce u gynekoložky přišla další rána, kdy mi paní doktorka s hrůzou v očích oznámila, že mám zkrácený čípek jen na 1 cm. Poslala mě do nemocnice, kde jsem dostala mimo jiné kortikoidové injekce na dozrání plic miminka.
Měla jsem velký strach, ale ani na minutu jsem si nepřipouštěla, že by se měl náš chlapeček narodit předčasně. Vždyť přece velká řada vyšetření ukázala, že je všechno v pořádku a tohle byla jen “maličkost”, kterou v dnešní době medicína dokáže vyřešit. Prošli jsme už tolika komplikacemi, že tohle zvládneme taky. Miminko je v pořádku, to je hlavní a ten můj problém se vyřeší, říkala jsem si.
Po týdnu mě z nemocnice propustili domů, s tím že za 10 dní mám přijít na kontrolu a doma mám dodržovat klidový režim. Smířila jsem se s tím, že zbytek těhotenství – 3 měsíce strávím už jen vleže a doma jsme tomu všechno přizpůsobili. Nemusela jsem nic. Manžel všechno zařídil a nachystal tak, abych kromě sprchy a cesty na WC jenom ležela.
Obrovský šok! Šílený strach!
Přesto ale přesně po týdnu mi začalo tvrdnout pravidelně břicho, čemuž jsem po zkušenostech z hospitalizace nepřikládala velkou váhu. Když jsem ležela v nemocnici, tak se to stávalo také a dle lékařů to bylo v pořádku, pokud tvrdnutí není bolestivé. Tvrdnutí tentokrát bylo ale podezřele pravidelné. A i když bylo nebolestivé, pro jistotu jsme jeli zpět do nemocnice. Tam mě vyšetřila paní doktorka a oznámila mi, že jsem na 8 cm otevřená! Obrovský šok! Šílený strach! Stále jsem ale měla pocit, že dostanu infuzi a zase mě “zavřou” nebo zastaví již rozjetý porod. Zkrátka miminko zůstane u mě. Ještě teď se mi třesou ruce a stahuje hrdlo při vzpomínce na tyhle okamžiky.
Verdikt paní doktorky byl: “Okamžitě na sál!”
Musela jsem na CS, protože miminko bylo maličké a při klasickém porodu hrozilo jeho poranění. Od téhle chvíle jsem přestala vnímat realitu. Během minuty bylo kolem mě asi 10 zdravotníků a během další minuty jsem už usínala na operačním stole v šoku a se slzami v očích. Když mě probouzeli z narkózy, myslela jsem, že se mi to všechno jen zdálo. Že se probouzím ze špatného snu. Že tohle se nestalo. Že tohle nemůže být pravda. Z ničeho nic mám prázdné břicho. Kde je moje miminko? Žije? Co se to proboha jenom stalo? Obrovskou fyzickou bolest tlumily opiáty, ale psychická bolest byla nepopsatelná.
Nebyla jsem připravená na to, že se narodí
Z břicha mi vedla tlustá hadice a já jsem se marně snažila cítit pohyby miminka, na které jsem si teprve před nedávnem zvykla, a bála jsem se pohladit bříško, jak jsem to dělala doposud. Sestřička mi podala telefon a já jsem se spojila s manželem, který už mi poslal fotku našeho miminka. Bylo zabalené v nějakém igelitu, ale žilo. Byl tam někde můj malinkatý chlapeček. Manžel mi napsal, že je v inkubátoru na JIP a s dopomocí dýchá. Bylo to jako sen. Nebyla jsem připravená na to, že se už narodí. Že je to vůbec možné, že by se nám něco takového mohlo stát. Narodilo se nám naše tolik chtěné miminko, ale nekonala se žádná radost. Nenastala žádná euforie a pocit štěstí jak to bývá, když se narodí miminko. Místo radosti byl jenom obrovský strach a nejistota.
Tohle byl ale teprve začátek
Nevěděli jsme co nás čeká. Co to obnáší. Začali se na nás sypat informace o tom, jaké komplikace jsou u našeho miminka očekávané. Co se všechno může stát a na co se máme připravit. Nebylo to hotové miminko, jen maličké a narozené dřív. Bylo to mnohem komplikovanější. Nevěděli jsme, jak těžké to nejenom pro nás, ale hlavně pro něj v tu chvíli je a bude.
Poprvé jsem našeho chlapečka mohla vidět až druhý den odpoledne, kdy mě za nim manžel na vozíku vezl.
Všechno pro nás bylo tak neznámé
Jáchymek ležel v zakrytém inkubátoru, za spoustou hadiček a drátků nešlo jeho průsvitné maličké tělíčko ani vidět. Přes slzy, které se mi hned vehnaly do očí, jsem neviděla vůbec nic. Kolem jeho inkubátoru bylo spousta blikajících přístrojů. Bylo neuvěřitelné, jak v takové maličké ručičce muže být zavedena kanyla…

Od té doby jsem k Jáchymkovi chodila každé 3 hodiny. Postupně jsme se naučili v inkubátoru měřit mu teplotu, vyměnit saturační čidlo a přebalit. Často nastávaly situace, kdy se hlasitě rozhoukal monitor, který signalizoval, že Jáchymek nedýchá a že se mu hodně zpomaluje srdíčko. V těch chvílích se i nám téměř zastavilo srdce strachy. Pohled na bezvládné tělíčko, které tak rychle nedostatkem kyslíku zbělalo, byl tak bolestivý. Personál byl ale úžasný! Dokázali Jáchymkovi ihned pomoct a nás uklidnit. Za čas jsme se i my naučili tyhle situace zvládat a Jáchymka sami zpátky “nahodit”.

Po 4 dnech po porodu mě z nemocnice propustili

Všichni kolem si nosili miminka sebou domu, všude kolem čekající tatínci s autosedačkami s miminky a já jsem odcházela z porodnice v slzách, bez miminka. Další šílený den, na který nikdy nezapomenu.
Rozjel se kolotoč dojíždění.
Doma jsme měli našeho prvního syna – prvňáčka, který byl hodný a chápavý, ale maminka a tatínek mu chyběli. Každé ráno jsme jeli 70 km do nemocnice. A večer zase zpátky domů k prvnímu synovi, kterého jsme stihli vidět aspoň před spaním. V noci jsme si ještě volávali na JIP, abychom se zeptali, jak na tom Jáchymek je a přes noc doma každé tři hodiny odsávali mlíčko, které jsme vezli sebou ráno do nemocnice. Každé ráno mě manžel vysadil před nemocnicí a pokračoval do práce. V nemocnici jsem každé tři hodiny, jak to bylo na JIP zavedené, docházela za Jáchymkem na odsání mlíčka, přebalení a klokánkování. Manžel byl s námi, kdykoliv to bylo možné. Snažil se přizpůsobit pracovní dobu co nejvíc, aby také mohl trávit čas u inkubátoru nebo klokánkovaním.

Přítomnost obou rodičů je pro miminko v inkubátoru velmi velkým přínosem. Přes neustálý strach jsme nepřestávali myslet pozitivně. Víkendy jsme trávili v nemocnici celé dny oba dva. Během dlouhých 2 měsíců Jáchymkova pobytu v nemocnici jsme ani jeden den nevynechali cestu za miminkem s mlíčkem nebo cestu večer domů k našemu staršímu synovi.

Jáchymek byl propuštěn plně kojený s váhou 2 200 gramů
Měsíc před termínem porodu. Lékaři a sestřičky z neonatologie dokáží zázraky. Jáchymek byl 6 týdnů na kyslíku. Dozrávaly mu plíce. Postupně se mu snižovaly dávky kyslíku a učil se po 6 týdnech kojit. Za dva měsíce zvládl neuvěřitelné pokroky a my mohli toto děsivé období uzavřít.
Stále je ale Jáchymek rizikový a dlouho bude. Máme dokola velkou spoustu vyšetření, ale to nejhorší je za námi. Je v pořádku a v tuto dobu úplně zdravé a normální (korigovaně) dvouměsíční miminko.
Nikdy nepřestaneme být vděční těm, kteří ho zachránili. Ať už to byl ten nejvyšší z nás, naše láska a víra, medicína, síla syna a jeho chuť do života nebo síla všech, co se za něj modlili.

Comments

  1. Peťána says

    30.1.2022 at 18:53

    Paní Mirko, jste velmi statečná žena, mrzí mě, čím jste si prošla, a máte mé pochopení (já sama porodila „až“ ve 33+1 ). Držím palce, ať všichni už ve zdraví můžete zažívat všechny krásy světa. Mnoho láskyplných, radostných a bezstarostných chvil♥️🙏

    Odpovědět
  2. Klara says

    12.6.2022 at 21:19

    Moc vám za tenhle příběh děkuji. Moje mala dceruska se narodila před týdnem v 26+1 vážila 769 gramů. Jsme na tom stejně všude okolo inkubátoru jsou hadičky a mě připravují na to že můžou přijít komplikace. Vás příběh mi dodal energii a naději

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nedoklubko z.s. V Olšinách 16/82 100 00 Praha 10 IČ: 265 96 784
Nedoklubko je zapsáno ve spolkovém rejstříku vedeném Městským soudem v Praze sp.zn. L 70369
e-mail: info@nedoklubko.cz, Facebook | YouTube | Newsletter