Ahoj, jmenuji se Martin a v úterý 21. 4. 2015 ráno jsem se stal otcem… v 8:13 a pak ještě i v 8:18. Budu vám vyprávět příběh mých dvou kluků a počátku jejich příchodu na svět. Váš vypravěč taťka Martin 🙂
Mamka byla v té době již 11. dnem v „Ústavu pro péči o matku a dítě“ v Praze 4 – Podolí. Taťka šlapal na své trase v Borském parku v Plzni svých v té době pravidelných 6 kilometrů svižného tempa. Dozvěděl se, že došlo k této neočekávané události a že má ihned za mamkou do Prahy přijet. Byl pak tedy u mamky v Podolí a oba čekali na info, jestli kluci vůbec žijí (26. týden těhotenství je pro porod opravdu „celkem“ brzy). Mamka je ještě ani neviděla (jednoho prý jen tak trochu slabě zaslechla při porodu), takže novopečení rodiče byli velmi napnuti. Až odpoledne se dozvěděli, že Matyáš (780 g) i Jonáš (730 g) žijí!!!
Mimochodem, kluci jsou narozeni v úterý (jako taťka) a zároveň 21. (jako mamka, ta to má ale přesně o půl roku vedle). Jelikož se měli narodit až během července, oba jsou po narození akutním císařským řezem samozřejmě v inkubátorech (každý ve svém) a to na oddělení RES. Jsou však v jedné místnosti s celkem čtyřmi inkubátory a jsou v místnosti od sebe napříč. Jonášek dal doktorům hodně zabrat. Půl dne ho zachraňovali, ale nakonec ho dostali do stavu: STABILIZOVÁN. Také porod měl komplikovanější a je na tom celkově hůře než Matyášek. Jonášek sice nedýchá sám, ale do plic má zavedenou hadičku a přístroj dýchá za něj. Jde o tzv. těžkou podporu dýchání. Matyášek má lehkou podporu dýchání = k nosánku mu vedou vzduch s vyšším obsahem kyslíku a s vyšším tlakem, než je atmosférický (pro lepší dovyvinutí jeho plic). Oba mají na sobě množství různých hadiček a čidel a přístroje hlídají neskutečné množství různých hodnot. Kdykoliv je nějaký nebezpečný výkyv, inkubátor začne hned blikat a pípat. V takovém případě je u něj ihned ta, která má zrovna toho kterého chlapce při aktuální směně na starosti (každý má vždycky svoji slečnu nebo paní, která o něj po celou svoji službu dbá). Tohle všechno se dozvídá taťka při své první návštěvě u kluků a jde to všechno sdělit mamce (včetně prvních fotek, které oběma klukům po 14. hodině udělal).
Mamka momentálně sídlí o 2 patra výše v té samé budově zhruba v místech nad kluky. Taťka je dnes na návštěvě u kluků 2× (podruhé ještě před odjezdem do Plzně) a pokaždé na ně dává ruku, aby mohli nasávat jeho pozitivní energii. Jonáškovi patří taťkova pravá a Matyáškovi levá ruka. Oba dostávají jako papání vždy po 1 ml mlíčka pomocí samospádu ze stříkačky a hadičkou je to zavedené rovnou přímo do žaludku. Taťka je přítomen tomu, když je Jonášek přebalován a je tam nakakáno, takže tohle mu funguje už v den narození, paráda. Taťka při odchodu říká Matyáškovi: „Matyášku, jsi starší, větší, celkově jsi na tom lépe, postarej se o mladšího brášku, máš to tady na povel, jo?“ Večer ve 20:20 hodin se taťka setkává se strejdou Míšou, dědečkem Stáňou a babičkou Haničkou v Plzni a jako překvapení jim všechno říká a ukazuje první fotky. Všichni tři jsou moc překvapení, protože taťka s mamkou jim před tím vůbec neřekli, že se Jonášek s Matyáškem chystají na tenhle svět a schovávali si to jako překvapení pro co nejvíce lidí. Strejda ani dědeček s babičkou tedy netušili vůbec nic.
Taťka jim to podal takhle. Dal si fotky kluků na obrazovku LED TV v obýváku u dědečka a babičky doma. Nejdřív tedy Matyáška, otevřel dveře od obýváku, vzal tam strejdu a babičku s dědečkem a během jejich vcházení do místnosti začal zpívat směrem ke strejdovi: To je teda věc, stal se z Tebe strejc, brácha Ti řek, tenhle malej je Tvůj synovec, to je zázrak, to je zázrak, dělám na něj kuk, Ty seš hezkej kluk, čím se stane, co z něj bude, to mi není fuk, to je zázrak, je to zázrak, šoumen, Matyáš Kanta bude teda šoumen, (pak ovladačem přehodil fotku na brášku) a Jonáš Kanta bude taky šoumen…
Tak takhle se o klucích dozvěděl strejda a dědeček s babičkou. Ti, jak před tím vůbec ani netušili, že taťka s mamkou jsou v očekávání, zažili opravdu doslova megašok, kterému zejména babička ze začátku vůbec nechtěla uvěřit a říkala směrem k dědečkovi: „Prosím Tě, to je zase jen nějaká jejich sranda.“ Po tomhle prvotním šoku taťka buchnul připravené šampaňské „za litr“, které přinesl společně s fotkami a touhle velkou novinou, všichni se začali radovat, oslavovat a zapíjet s taťkou takhle velkou a důležitou věc až asi do půl jedné v noci. Pak šel taťka se strejdou ještě do baru, kde oslavovali zhruba do tří ráno.
DENÍČEK
Středa 22. 4. 2015
Jonášek udělal ohromný pokrok. Jednak prý o něm celý den nebylo skoro vůbec slyšet, prý dokonce skoro ani nepípnul (to znamená, že přístroje nehlásily žádné nebezpečné výkyvy čehokoliv), ale hlavně ZAČAL DÝCHAT SÁM!! A přešel tím pádem na lehkou podporu dýchání, tedy stejný způsob, jaký má bráška Matyášek. Mléko dostávají Matyášek trojku (3 ml) a Jonášek dvojku (2 ml). Taťka dnes dělá fotky i se svojí rukou (samozřejmě u každého kluka vždy s tou „jeho“ taťkovo rukou ), aby i ostatní mohli vidět a porovnat, jak jsou kluci malinkatí. Matyášek dnes nese nelibě jakoukoliv manipulaci a vříská, když ho někdo vzbudí. Paráda, plíce i hlasivky fungují. Taťka dnes taky přivezl první plenky, pověsili je na inkubátor k Jonáškovi. Slouží samozřejmě ale i Matyáškovi. Bráškové se tedy spolu poprvé na světě o něco dělí.
Pondělí 27. 4. 2015
Dnes se taťka s mamkou mimo jiné dozvěděli to, že je potřeba co nejdříve začít „klokánkovat“. To je proces, ve kterém v časovém rozpětí od jedné do tří hodin v kuse má rodič na sobě (v polosedě pololeže) položeného potomka a on tak od vlastního rodiče chytá mikroorganizmy z kůže, aby si vytvořil vlastní imunitní systém (což inkubátor neumí). Dalšími bonusy jsou pak samozřejmě záležitosti jako hlas, dech, tlukot srdce a vůbec celý ten nádherný fyzický kontakt, což miminko samozřejmě také vnímá velmi pozitivně. Mamka zatím na břicho nemůže, takže taťka je jediný, kdo momentálně tohle dělat může. A když je někdo jediný, tak to prostě udělat musí (a on navíc moc rád). Pozitivní energií přetéká a teď jim ji konečně může začít dávat. Zkouší si v Praze sehnat nocleh a kouká i na vlaky (tam by se taky mohl vždy alespoň trochu vyspat, je to všechno už dost náročné). Ale konečně jim může začít nějak pomáhat a to je super pocit. Navíc jim to dá k týdennímu výročí jejich narození. Strach i nádhera zároveň. Matyášek má nějaké problémy s dýcháním (občas zapomene, takže jeho dobrá víla mu to vždy zase připomene) a s příjmem i vylučováním potravy. Menší Jonášek ho zatím dohání (i papá 2× tolik a stráví to), takže první na řadu půjde zítra klokánkovat Matyášek.
Úterý 28. 4. 2015
Klokánkování bylo super. Taťka klukům povídal a trochu i zpíval každému zvlášť cca vždy trochu přes hodinu a čtvrt. Bylo potřeba během vyprávění i odzpívat tu část, kde taťka mluvil o tom, jak o klucích řekl příbuzným před několika dny. Všechno to samozřejmě probíhalo takovým tím hlubším tichým uspávacím hlasem, během čehož taťka sám sebe málem opravdu uspal. I děvčata na oddělení říkala, že to je super, že tatínkové většinou jen tak sedí a mlčí. Taťka Martin samozřejmě tu pusu ani nezavřel, znáte ho. Matyášek k taťkovi při klokánkování natahoval ručičku a tak jakoby úplně chtěl nadzvednout hlavičku a taky mu něco říct. Něco tak jako pobroukával. Jo a běžně sice kaká jen málo a jen takové bobíky, takže dostává nějaké čípky. Ale u taťky se hezky v klidu vykakal během klokánkování. Prostě se dokázal dokonale uvolnit, paráda. Dnes prý Matyášek ani jednou nepřestal dýchat. Takže to byl pro něj celkově snad fajn den. Pak se taťka chvilku protáhl, prošel a šel klokánkovat s Jonáškem, kterého během toho i „nakrmil“ (takže mu přidržel tu stříkačku, ze které mu to samospádem teče rovnou do žaludku). Pak dostal chudinka Jonášek škytavku. Ale taťka mu to říkal, ať tolik nehltá. Matyášek papá sedmičku (7 ml), Jonášek devítku (9 ml).
Pátek 26. 6. 2015
Taťka večer tradičně volá do Podolí a dnes zjišťuje tohle: Matyášek váží 1 790 g, Jonášek 1 850 g. Večer spapali oba po 20 ml ze svých celkových dávek (Matyášek papá celkem 36 ml, Jonášek 37 ml), přes den dokonce spapali pusinkou každý z nich svoji dávku mléka celou. Matyášek měl krátce (a to 2 minuty) kyslík navíc (po jídle). Jinak kluci dnes udělali další obrovský skok. Opustili totiž inkubátory a momentálně jsou už v postýlkách! To je panečku zase pokrok.
Neděle 28. 6. 2015
Dnes jedou taťka s mamkou klokánkovat dopoledne, ale k žádnému klokánkování nakonec nedochází, protože kluci přešli z fáze klokánkování do fáze chování. Pochovat si je tedy mohou kdykoliv se jim zlíbí. Dnes toho využil taťka a oba kluky zároveň i přebalil. Mamka všechno pečlivě zaznamenávala, fotila a točila videa. Všechno to dnes bylo takové nové, jiné, nezvyklé, zajímavé, úžasné. Taťka je prosto unešený. Vidět kluky prvně mimo inkubátory jen tak v postýlkách byl jeden hodně zajímavý okamžik a vzít je poprvé v životě opravdu do náruče (samozřejmě vždy jen jednoho), zvednout z postýlky, donést na přebalovací pult a přebalit je, byl další opravdu hodně zajímavý zážitek. Všechno to bylo tak silné, že si taťka ani nevzpomněl na to, dát je vedle sebe oba najednou, aby se konečně poprvé v životě taky osobně setkali. Snad tedy příště. Jonášek při přebalování začal čůrat a taťka byl tak překvapen, že se to snažil zachytit rukou. Ne příliš úspěšně, takže Jonášek musel dostat nový obleček. Taťkovi to ale udělalo takovou radost, že doufá, že příště ho počůrá pro změnu zase Matyášek. Zajímavé. Mít radost z toho, že vás někdo počůrá, to taťka zažil taky prvně v životě. Kluci dnes od taťky naposledy dostali každý po jednom balení plenek velikosti 0 (pro děti do 2 kg), které od příště již nebudou potřebovat a přejdou na větší velikost č. 1. Po přebalení dostali chlapci od sestřičky papání (část opět pusinkou) a po obědě v klidu usnuli. Rodiče u nich tedy ještě chvíli poseděli a pak jeli zase směrem „na Plzeň“.
Středa 1. 7. 2015
Dnes je významný den v životě Kantů. Taťkovi je dnes ráno přesně v 9:05 čtyřicet let. V tento čas kluci opouštějí Podolí a vydávají se na již delší dobu plánovanou cestu do Hořovic. Sanitkou v inkubátorech. To je první dárek pro taťku. Tím druhým je to, že oba dnes mají přes 2 kg. Matyášek váží 2 012 g, Jonášek 2 066 g. No a do třetice dárek ze všech nejmilejší a nejlepší, poprvé ve svých životech se kluci navzájem vidí a jsou konečně spolu. Leží totiž pohromadě v jedné postýlce pěkně tak, jak to má u jednovaječných dvojčat být a přesně tak, jak vznikli a rostli u mamky v bříšku. Jejich první setkání v životě. Prvně od porodu (po dlouhých 70 dnech) a to přímo v den taťkových narozenin. Nepopsatelná nádhera. Taťka s mamkou za chlapci samozřejmě hned dopoledne jedou a jsou u nich cca od 11 do zhruba 12:30. Na novém místě mamka vypisuje nové papíry, ale hlavně se všichni těší z toho, že jsou na tak nádherném místě na nejmodernějším oddělení neonatologie v Čechách. Matyášek má pořád trochu poklesy v okysličování krve a má k pusince zaveden svůj oblíbený kyslík, ale během návštěvy rodičů se paní primářka MUDr. Dokoupilová (naše budoucí milovaná paní doktorka) rozhodla pro nasazení úplně nového zařízení u nich na oddělení, tzv. brýlí. Jako brýle to ale vůbec nevypadá, je to hadička vedoucí pod nosem se dvěma vývody do každé z nosních dírek a Matyáškovi to vhání vzduch do plic trochu rychleji, aby lépe prodýchával a lépe se mu plíce dovyvinuly. Oba dva po cestě a prvním papání na novém místě v klidu spinkají, takže je rodiče neruší např. chováním, ale nechávají je hezky v klidu. Kluci tedy zahájili svoje první prázdniny tím nejlepším možným způsobem. Ke všemu je ještě v noci z 1. na 2. 7. úplněk, takže i Měsíc dohlíží na jejich první noc na novém místě, které je napůl cesty… DOMŮ…
Středa 8. 7. 2015
Taťka s mamkou jedou dnes znovu do Hořovic, aby viděli a prožili následující věci s Matyáškem & Jonáškem. Jonášek měl dnes na programu před papáním v 17 hodin koupání a rodiče to stihli, díky čemuž poprvé viděli koupání jednoho ze svých kluků. Matyášek se nekoupal, protože dnes dostal plánovanou transfuzi krve (už druhou ve svém životě) a to 40 ml. Po vykoupání Jonáška a dokapání transfuze Matyáškovi se šlo papat. Jonášek k mamce a Matyášek k taťkovi. Jonášek toho spapal hodně, ale zbytek mu musel být dán samospádem hadičkou rovnou do bříška (to vše u mamky), Matyášek spapal u taťky úplně všechno, co dostal. Pak oba zhruba něco málo přes hodinu u rodičů na hrudích poleželi, v klidu trávili i se trochu prospali (prostě opět jako při klokánkování dříve). A dnešní dopolední váhy? Matyášek 2 310 g, Jonášek 2 376 g.
Pátek 10. 7. 2015
Mamka dnes nastupuje do nemocnice za klukama a bude tam s nimi od teď bydlet. Zřejmě až do propuštění všech třech domů respektive nejdříve na letní pobyt do Šťáhlav a pak až to někdy bude v Plzni hotové, tak se teprve pojede konečně domů. Mamka je na pokoji hned vedle kluků, takže za nimi může a chodí kdykoliv a často. Matyáškova dnešní váha je 2408 g a papá po 47 ml. Jonášek má pořád náskok na váze i v jídle. Váží 2456 g a papá po 48 až 50 ml. … Středa 29. 7. 2015 Dnes jede taťka za rodinou do Hořovic i s kočárkem, protože je naplánována první zkušební vycházka ven. Další veliký pokrok kluků. Paní primářka povoluje maximálně hodinku, nakonec je to ale jen necelých 22 minut venku na super chladnějším a vlhčím vzduchu, který se klukům perfektně dýchá. Pak nám začalo pršet štěstí. Zbytek procházky je tedy po chodbách nemocnice, hlavně u automatu na kávu a různé jiné pochutiny k pití i k jídlu. Hlavně mamina hraje automaty ráda. Kluci jsou s kočárkem nadmíru spokojeni. Zvláště Matyášek je úplně vyjevený a ani nedutá. I taťka je trochu překvapen, když v pohodě projíždí dvoukřídlými dveřmi, kde je otevřeno jen jedno z křídel. Náš kočárek pro dvojčata není žádný těžkopádný obr, ale lehce ovladatelná kára, která v pohodě projede všude možně. Klukům se tam leží očividně velmi dobře, protože jsou naprosto v klidu a začínají se projevovat až zase po návratu do postýlek. Pak ještě společné večerní krmení Jonáška taťkou a Matyáška mamkou a zase někdy příště. Dnešní váhy se nám zase otočily: Matyášek má 3 070 g, Jonášek 3 098 g. Odpoledne kluci přechází už na dávky mléka po 65 ml. Večer mamka píše, že kluci stále spí. Čerstvý vzduch dělá divy a prý asi ani nemají hlad.
Čtvrtek 30. 7. 2015
Dnes je klukům 100 dnů. Matyášek váží 3 090 g, Jonášek 3 152 g. Dnešek je také dnem, na kdy sono původně vypočítalo den porodu, tedy pokud by šlo jen o mono dítě. Dvojčata by tak jako tak šla ven dříve, jednovaječná nejspíše již kolem taťkových narozenin 1. 7., ale je zajímavé, že ta jejich stovka dnů na světě vyšla zrovna na dnešek…
Pátek 31. 7. 2015
Den života s úžasným pořadovým číslem 101 (zasvěcení vědí). Matyášek dnes dosáhl na váhu 3118 g, Jonášek 3 168 g. Oba dnes papají po 65 ml. Na dnešek je oznámen vzácný druhý úplněk v měsíci, takzvaný „modrý měsíc“, který pro lidi znamená šanci na nové začátky, vykročení novým směrem a podobně… takže kluci to berou doslova, opouští nemocnici a přesouvají se do Šťáhlav, tedy už na tři čtvrtě cesty domů. Po nastoupení do auta zní z rádia Petr MUK… Měsíc se sklání k nám … (píseň „Loď ke hvězdám“), Petr tedy dohlíží i na náš odjezd z nemocnice. Taťkovi z toho úplně běhá mráz po zádech. Opravdu neuvěřitelné… První den v červenci cesta z Prahy do Hořovic, poslední den v červenci cesta z Hořovic do Šťáhlav. Celé to bylo opět jako překvapení, takže dědeček s babičkou ve Šťáhlavech jsou po příjezdu celé rodiny dosti v šoku. Taťka se ještě domluvil se strejdou Míšou, který se za auto s kluky připojil v Rokycanech se svým Cadillacem a spanilou jízdou dojela do Šťáhlav obě auta za sebou. A ještě jedno poprvé. Poprvé spí celá rodina spolu dohromady. Takže všichni čtyři zdravíme a přejeme všem DOBROU NOC. A díky za vaši podporu a sílu, kterou jste klukům posílali a posíláte. I díky tomu se jim daří takhle dobře.
Napsat komentář