„Dobrý den, vzhledem k tomu, že mi v době, kdy já sama měla miminko v inkubátoru nejvíce pomohlo, když jsem četla a viděla příběhy, fotky případně i samotné děti, které měly pobyt v inkubátoru za sebou, posílám i svoji cestu za mateřstvím,“ napsala nám Markéta a dodala ještě: „Doufám, že povzbudím i ty, které se dalšího těhotenství bojí…“ Začtěte se i vy do jejího příběhu.
Žiji na jižním Plzeňsku, jsem matkou dvou dcer, pracuji jako učitelka v ZUŠ, ale momentálně jsem na rodičovské dovolené. Letos v květnu oslavím první narozeniny začínající čtyřkou.
Vrátím se do září roku 2007
Bylo zrovna 11. a já absolvovala screening ve druhém trimestru. Mé těhotenství, které bylo zrovna 21+0 t. t., probíhalo až do tohoto dne naprosto ukázkově. I screening dopadl na jedničku a my se dozvěděli, že čekáme chlapečka. Bude se jmenovat Filípek.
Spokojeně jsme se vraceli. Já mířila do práce. Cestou mě jednou podivně zabolelo v břiše, ale hned to přešlo, tak jsem to neřešila. Odučila jsem své hodiny a jela domů.
V noci mě začalo bolet břicho
Myslela jsem, že mám nějaké zažívací potíže, ale v momentě, kdy jsem začala krvácet, jsem věděla, že je zle. Ano, dopadlo to špatně, o našeho chlapečka jsme na počátku 22. týdne přišli. Byl bez jakýchkoliv vad, ale přišel moc brzy. Nastaly jedny z nejhorších chvil v mém životě. Musela jsem to prostě přežít.
Otěhotněla jsem velmi záhy
Lékaři nám doporučili půl roku počkat, nicméně já přesně za půl roku zjistila, že jsem znovu těhotná. Mísily se ve mě pocity radosti i obav. Do 11. týdne jsem chodila ještě do práce, pak jsem začala trochu krvácet, naštěstí nešlo o nic vážného. Už jsem ale zůstala v pracovní neschopnosti. Trochu jsem krvácela snad až do 20. týdne. I tak ale bylo vše v pořádku. Druhotrimestrální screening dopadl dobře a tentokrát jsme čekali holčičku.
6. srpna 2008 jsem byla objednána na běžnou, těhotenskou kontrolu. Paní doktorka se vyptávala, jak se mám a jak se cítím, ale v momentě, kdy mě vyšetřovala se najednou zarazila. Řekla mi, že budu muset do nemocnice a že mám zůstat ležet. Poslala mě tam záchrankou a já se během chvíle ocitla na porodním sále. Byla jsem ve 25. týdnu.
Slyšela jsem od lékaře, že to nedopadne dobře
Tam mě znovu vyšetřili. Malá byla v pořádku, i když koncem pánevním, ale já už byla otevřená.
Napíchali mi první dávku kortikoidů na dozrání plic miminka a do žíly mi kapala tokolika. Kontrakce jsem vůbec nepociťovala, jen mi tvrdlo břicho. CTG ale kontrakce ukazovalo. Po tokolikách se břicho trochu zklidnilo, ale ne na dlouho.
S výjimkou asi dvou hodin, kdy mne převezli na běžný pokoj, jsem byla celý den i noc na porodním sále. V noci mě přišel vyšetřit lékař, který mi řekl, že to nedopadne dobře.
Adélka se narodila ve 25. týdnu
Po zkušenosti, kdy jsou už o jedno dítě přišla, bylo tohle to nejhorší, co mi mohl říci a i po letech si to moc dobře pamatuji.
Druhý den tam za mnou přišel lékař z neonatologie, aby mě připravil na to, co nás čeká. Ten mne naštěstí dokázal alespoň trošku uklidnit.
Bohužel se nedařilo kontrakce zastavit a ten den, 7. srpna 2008 se v půl čtvrté odpoledne narodila naše tehdy malinkatá Adélka. Ve 25+1 t. t., s porodní hmotností 715 gramů. Porod byl poměrně komplikovaný, Adélka byla otočená nožičkami dolů, ale i tak jsem rodila přirozenou cestou. Při průchodu hlavičky došlo k tomu, co lékaři označili jako spasmus branky. Prostě ji mé tělo chytlo za hlavičku a tu chvilku než stačili zdravotníci reagovat, tak zůstala.
Po šesti týdnech mi lékař z neonatologie řekl, že to byl okamžik, kdy byl přesvědčený, že to Adélka nezvládne. Prý počítal s masivním krvácením do mozku.
Ale zpět. Adélku odvezli okamžitě po porodu na neonatologickou JIRP, chvilku byla zaintubovaná, ale už druhý den zvládala dýchat přes cpap, hadičku zavedenou do nosu. Měla však velké poklesy saturace. Ukázalo se , že se jí neuzavřela dučej a bohužel nezabraly ani léky.
Začátky nebyly snadné
Běžně jezdil lékař operovat tyto problémy z kardiocentra v Motole do Plzně. Zrovna v momentě, kdy byla potřeba Adélčina operace, měl ale dovolenou, takže Adélka jela z Plzně do Motola. Operace naštěstí proběhla bez problémů a druhý den Adélku převezli zpátky do Plzně.
Během pobytu na neonatologii Adélku potkalo několik infekcí, se všemi se zdárně poprala, několikrát potřebovala transfúzi. Dva měsíce byla krmena výhradně přes sondu mým mlékem, které jsem jí odsávala. Pak jsem jí konečně poprvé zkusila kojit. Přisála se, ale samozřejmě toho moc nevypila. Byla ještě příliš maličká.
Byla jí také diagnostikována retinopatie nedonošených, naštěstí 2. stupně a samo se to časem upravilo.
Po necelých třech měsících byla Adélka konečně přeložena z JIRP na JIP. Tam ale najednou začala otékat a nafukovalo se jí bříško. Lékař z chirurgie jí prohlédl střeva a viděl tam problém. Už jsme podepisovali souhlas s operací, kdy malá měla mít na čas stomii. Pak jí prohlédl jiný chirurg. Ten tam žádný problém neviděl.
Lékaři navrhli krmení speciálním mlékem Neocate. To se ukázalo, jako správná cesta a Adélka začala mít bříško v pořádku. Na konci listopadu jsme šly spolu na roomingový pokoj a 5. prosince 2008 jsme jeli, téměř po čtyřech měsících, domů.
Časem na ní nebylo vidět, jak moc brzy se narodila
Z počátku byla Adélka krmena mlékem Neocate. Mě se ale podařila zachovat laktaci a v únoru jsem na radu paní doktorky z rizikové poradny začala mateřské mléko přidávat. Tímto způsobem byla malá částečně kojena do 21 měsíců. Jako v podstatě všechny nedonošené děti, jsem cvičili a ve dvou letech už na Adélce nebylo znát, co má za sebou.
Chtěla jsem pro dceru sourozence
Po čtyřech, pěti letech jsem počítala s tím , že bude mít Adélka sourozence. Bohužel na to nedošlo, protože od nás její tatínek se odešel. Po čase jsem si našla nového partnera a byli jsme domluveni, že si ještě potomka podřídíme. Bydleli jsme v tu dobu ale v menším bytě. Začali jsme stavět dům a když už to vypadalo, že se chýlíme ke konci, začali jsme se o miminko pokoušet.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem v sedmatřiceti po dvou měsících snažení byla těhotná. Bohužel radost netrvala dlouho. Byl začátek ledna 2019 a mě bylo diagnostikováno zamlklé těhotenství.
Kvůli ne zrovna ukázkovým těhotenstvím jsem si prošla kolečko vyšetření, genetiku a reprodukční imunologii. Genetika dopadla dobře a reprodukční imunologie jen s malým nálezem. I tak mi paní doktorka předepsala léky, které jsem začala užívat ihned. Byl květen 2019 a já jsem zjistila, že jsem znovu těhotná.
Už z dřívějška jsem věděla, že mě trochu zlobí cukr, takže jsem od počátku chodila do diabetologické poradny a držela dietu…jednu výhodu to mělo, na začátku těhotenství jsem i kvůli nevolnostem pár kil shodila a během těhotenství jsem nabrala jen ta shozená.😀 Od sedmého týdne těhotenství jsem byla na neschopence. Těhotenství probíhalo celkem zdárně, vzhledem k mým problémům s předchozími těhotenstvími jsem chodila do rizikové poradny. Byla jsem též zařazena do studie v porodnici U Apolináře.
Opět jsme čekali holčičku
Ve 23. týdnu se mi opět začalo zkracovat hrdlo, byla jsem hospitalizována s tím, že mi udělají cerkláž. Před cerkláží mi ale dělali odběr plodové vody, kvůli případné infekci. Při tom jsem měla infuzi s tokoliky. Den před zákrokem jsem měla kontrolu a hrdlo se stáhlo. Žádnou cerkláž mi nedělali a pustili mě domů.
Za týden, byl zrovna začátek října 2019, jsem jela znovu na kontrolu a hrdlo bylo zase krátké, zůstala jsem znovu v nemocnici, dostala kortikoidy a čekalo se, co bude. Naštěstí se nic moc nedělo. Hrdlo zůstávalo na hodnotě, kde bylo před tím, jen glykémie byly horší. Dieta už nestačila a začala jsem si píchat inzulín.
V nemocnici jsem si užila plnou penzi více než dva měsíce a opět 5. prosince, v 34+6 t. t. mě pustili domů. Doma jsem byla opatrná víceméně jsem nic nedělala. V té době finišovalo naše stěhování do nového domu. Já maximálně přebírala papíry a říkala ostatním, co a kam dát. 20. prosince jsem byli definitivně přestěhováni a těšili se na Vánoce.
Malé u mě v bříšku jsem neustále domlouvala ať ještě nějaký den počká, termín jsem měla 10. ledna. Den před Štědrým dnem jsem s partnerem jela na nějaké nákupy a chodila přece jen trochu víc. Před půlnocí jsem se chystala, že půjdu spát, pro něco jsem se sehnula a v ten moment mi praskla plodová voda. Příteli jsem to řekla, zavolal mou maminku, aby přijela a pohlídala Adélka, já se vysprchovala, oblékala a najednou se mi rozjely velmi rychlé a silné kontrakce. Mamince jsme nechali klíč ve dveřích a jeli jsme do porodnice.
Cítila jsem, že nestíháme
Kontrakce byly stále velmi intenzivní a já cítila, že nestíháme. Přítel volal záchranku, záchranáři se mě ujali, ujeli jsme ještě několik kilometrů a malá se narodila. Naštěstí bez jakýchkoliv problémů. Narodila se na Štědrý den v čase 1 hodina a 11 minut. Dali jsme jí jméno Nikolka, narodila se 37+4 t. t. a vážila 2 620 gramů. Po pěti dnech jsme odjížděli domů.
Dneska je z ní čtrnáctiměsíční batole, vážící jedenáct kilo a má plnou pusou zubů. A Adélka? Momentálně je z ní žákyně šesté třídy, mlátí s ní puberta a je tak o půl hlavy menší než já.😊
Napsat komentář