Nedoklubko

Když se vám miminko narodí dříve, než čekáte...

  • b
  • Nedoklubko
    • O nás
    • Náš tým
    • Média
      • Videa
      • Podcasty
      • Fotogalerie
    • Stanovy
    • Poučení o ochraně osobních údajů
    • Výroční zprávy
    • EFCNI
  • Aktuálně
  • Jak pomáháme
    • Podpora rodin
    • DVANÁCT SIL – podpora neonatologií
    • Psychologická podpora
    • Publikace
    • Kampaně
    • Akce
    • Podpora výzkumu
  • Pomáhejte s námi
    • Dárcovství
    • Členství
    • Partnerství
      • Naši partneři a firemní dárci
      • Jak se stát partnerem
    • Tvoření
    • Sdílení příběhů
    • Objednání v Obchůdku
  • Příběhy rodin
    • 23. – 28. týden
    • 29. – 32. týden
    • 33. – 38. týden
  • Obchůdek
  • Kontakty
9.7.2021

Byla jsem vyděšená: Přežijeme? Bude náš Jaroušek v pořádku?

Jaroslava čekala se sepsáním svého příběhu až na moment, kdy bude jasné, že má šťastný konec. Začtěte se i vy do jejího příběhů předčasného porodu. Dnes je šťastnou maminkou dvou dětí. Za sebou má ale dvakrát nebezpečný HELLP syndrom. Přečtěte si i vy její napínavé vyprávění…

Těhotenství jsem se bála, ale mateřský pud byl silnější
Po prodělání několika hlubokých žilních trombóz a strávení týdnů na JIPce jsem měla obavy z těhotenství, ale biologické hodiny zaúřadovaly a s manželem jsme po čase snažení počali miminko.
K trombofilii se již v prvním trimestru přidala těhotenská cukrovka, mimo dvou injekcí denně na ředění krve jsem si musela začít píchat i inzulín. Přestože mi bylo dlouho špatně, těhotenství probíhalo bez problémů až do 30. týdne. Po prozvracené noci jsem navštívila gynekoložku, která mě vyšetřila a řekla, že je vše v pořádku. V noci ale zvracení pokračovalo a já téměř nedokázala opustit záchod. Vyrazili jsme tedy směr porodnice, raději budu za hypochondra, jen když mi dají něco proti zvracení. Opět všechna vyšetření dopadla na jedničku, tlak i bílkoviny zcela v pořádku, ale abych po inzulínu a zvracení neupadla do hypoglykémie, raději si mě nechali v porodnici do rána.
Ráno po lécích proti zvracení  mi bylo dobře, proto byl šok, když za mnou přišel přednosta gynekologie, že mám HELLP a miminko se narodí ještě týž den.
Udělala jsem tu největší hloupost a googlila. První odkaz uváděl úmrtnost až 30 % u matky i dítěte! Před císařským řezem jsem byla vyděšená, jaké jsou šance miminka narozeného v 30. týdnu? Přežijeme? Bude náš Jaroušek v pořádku? Kvůli extrémně nízkému počtu krevních destiček a naředěné krvi jsem měla celkovou narkózu. Byl to zvláštní pocit usínat s bříškem a probudit se prázdná…
Domů jsme šli po šesti týdnech
Druhý den jsem měla velkou motivaci vstát a chodit, až když jsem sama došla na neonatologickou JIP, mohla jsem vidět svého bojovníčka. Byl tak malinký a křehký, nikdy jsem nepoznala takový strach jako v tu chvíli. Naštěstí u Apolináře jsou opravdoví kouzelníci a Jaroušek nám rostl a sílil před očima. Po šesti týdnech jsme si vezli náš plně kojený a zdravý poklad domů.
Rozhodnutí, že bude jedináček, vzalo za své
V tu chvíli jsem se rozhodla, že tohle už nechci zažít a Jaroušek bude jedináček. O rok později jsme ale s manželem změnili plány a brzo se mi podařilo opět otěhotnět. Od začátku jsem měla strach o sebe i o miminko, ale dle lékařů pravděpodobnost opakovaní HELLPu je extrémně nízká a já byla hlídaná kapacitami.
Bohužel těhotenství bylo opět náročné a já v jeho průběhu prodělala další žilní trombózu a byla ještě více ředěná a vystrašená, zda  po sobě nenechám syna samotného. Miminko ale rostlo a já odšrktávala milníky: screening, životaschopnost miminka, 30. týden  a konečně i 37 týden.
Miminko je donošené!
Ale v den 37+0 mi bylo zle, přičítala jsem to psychice, jen 4 dny předtím syn oslavil 2. narozeniny a mně všechno připomínalo okolnosti jeho narození. Lékaři jsem se svěřila s obavami a ten mě uklidnil, že vše jde, jak má a už za dva týdny bude holčička na světě po dalším císařském řezu. Přesto můj stav nepodcenil a udělal odběry. O dvě hodiny později mi volal, že výsledky jsou špatné a já mám opět HELLP syndrom a musím co nejdříve do nemocnice.
Další porod, který byl proveden v celkové narkóze byl prý velmi náročný a já silně krvácela, znovu jsem měla namále. Přestože fyzicky se vzpamatovávám i teď, sedm týdnů po porodu, psychicky bylo očistné mít miminko, které jsem si mohla jen pár hodin po porodu pochovat a od druhého dne mít u sebe.
Teď už jsme kompletní rodina a Jaroušek je velký šikovný bráška.

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nedoklubko z.s. V Olšinách 16/82 100 00 Praha 10 IČ: 265 96 784
Nedoklubko je zapsáno ve spolkovém rejstříku vedeném Městským soudem v Praze sp.zn. L 70369
e-mail: info@nedoklubko.cz, Facebook | YouTube | Newsletter