Hana Machová je koordinátorkou Nedoklubka pro nemocnici v Teplicích už od roku 2017. Jak se stalo, že se k Nedoklubku přidala? Co je na něm její srdcovka a co vzkazuje rodičům po předčasném porodu? Přečtěte si rozhovor s ní.
Vzpomeneš, kdy jsi se o nedonošená miminka poprvé začala zajímat?
Před prvním porodem, v roce 1990 jsem byla 10 týdnů v nemocnici. Na devítilůžkovém pokoji, dva záchody a sprcha na chodbě, hádky doktorů o primariát nebo sestřička, která neuměla zavést kapačku. A také strach a málo informací o ještě nenarozeném miminku.
Světélkem radosti byly milé sestřičky a bílé plátěné košilky, které měly vyšité barevné dětské obrázky. Ta informace, že je vyšívaly studentky zdravotní školy mi nějak uvízla v hlavě. A když jsme se v mateřském centru, které jsme na našem sídlišti založily v roce 1998, během jedněch prázdnin trošku nudily, začaly jsme šít a vyšívat peřinky pro porodnici. A pak už to bylo jen otázkou času, kdy jsem se dozvěděla více o nedonošených dětech a potřebě ušití zavinovaček pro ně.
Jaká byla následně tvoje cesta k Nedoklubku?
Začala jsem háčkovat chobotničky, které jsem zahlédla na Facebooku, nabídla je Nedoklubku a vzniklo z toho propojení a post koordinátorky pro nemocnici v Teplicích.
Velmi dobře jsem si uměla představit potřebu povzbuzení maminky i širší rodiny, když se strachuje o miminko. A taky jsem zjistila, co chybí sestřičkám na oddělení, ušila nové závěsy a potahy na inkubátory a koordinovala další tvořilky. Dobrovolníkem jsem od 14 let a tak mi to celé dávalo velký smysl.
Jaká je tvoje profese, Hanko? Co tě živí?
Profesí jsem fundraiser salesiánského střediska, kde se zaměřujeme na vzdělávání, volnočasové aktivity i sociální služby. A také opravujeme ruinu bývalých jeslí, kam přesuneme jedno z našich dvou středisek. Chybí nám k tomu už „jen“ 20 milionů 🙂
A co tvůj volný čas? Čím je naplněn? Co tě baví a naopak nebaví?
Ve volném čase jsem nejraději babička, tuhle funkci mám už rok a je to čím dál lepší. Vnouček se narodil na začátku doby covidové, tatínek ještě stihl být u porodu, ale návštěvy v porodnici pak už byly zakázané. A při našem prvním setkání jsem měla roušku, štít a dezinfekci snad na každém kousku těla.
Velmi mne také baví ruční práce, mít v ruce něco hotového, co udělá radost a poslouží někomu dalšímu. Nebaví mě závist, zloba a nezájem jeden o druhého. Snažím se vytvářet pozitivní energii, která tady někde pak lítá a sedne k tomu, kdo to zrovna potřebuje.
A zase zpátky k Nedoklubku 🙂 Co je tvoje srdcovka na naší organizaci?
Mně se nejvíc líbí to propojení a vzájemná energie. Někdo háčkuje, plete nebo šije – další věnuje materiál nebo peníze na něj. Také považuji za velmi důležité zviditelnění celé problematiky kolem předčasných porodů a péče o nedonošená miminka, které vede k dobrým změnám.
Jsem o generaci starší než většina ostatních koordinátorek a dělá mi velkou radost, když vidím, že máme v dalších generací dobrovolnice, kterým stojí za to pomáhat.
Co bys Nedoklubku přála do budoucna?
Já bych Nedoklubku přála hodně podporovatelů. A také zájem médií, zdravotníků, rodičů, prarodičů… zkrátka všech dobrých lidí.
A aby bylo víc takových skupin, jako je ta kolem www.caramilla.cz, která dala k dispozici střih na body a díky němu a řadě šikovných švadlenek jsou miminka v nemocnicích vesele oblečená.
Je něco, co bys ráda vzkázala rodičům předčasně narozených dětí? Těm, kteří právě teď prožívají strach o své miminko v inkubátoru?
V naší rodině vedou hesla: Když už nemůžeš, tak přidej nebo Co tě nezabije, to tě posílí. A také, že Čas je nejlepší lékař…. Proto na nic nespěchejte, přijímejte jednotlivé kroky, jak přicházejí. Mějte důvěru ve zdravotníky, zároveň se hodně ptejte – jich i Nedoklubka, které je plné žen s podobnou zkušeností, o kterou se rády podělí.
A až to všechno dobře dopadne, tak nezapomeňte to dobro poslat někomu dalšímu!
Napsat komentář