Radka Divoká, zatím dvojnásobná maminka, která od ledna roku 2019 v Nedoklubku vykonává práci koordinátorky pro Krajskou nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně. K organizaci velmi přilnula a má za sebou již pěkný kus práce!
Proč se rozhodla svou prací podpořit právě Nedoklubko, když si sama předčasným porodem neprošla? Jaká byla její cesta k Nedoklubku a co by mu přála do budoucnosti? A jaký nový úkol jí nyní čeká? Nejen na to nám odpověděla v rozhovoru.
Vzpomeneš, kdy jsi se o Nedoklubku dozvěděla? Kdy jsi poprvé slyšela slovo „Nedoklubko“? 🙂
Moje cesta k Nedoklubku byla oproti většině kolegyň koordinátorek tak trochu oklikou. V době, kdy jsem na Nedoklubko narazila na internetu, jsem měla doma dvě zdravé, donošené děti. Byla jsem tři měsíce po druhém porodu a celým mým tělem proudil pocit štěstí a neskutečného vděku. Měla jsem obrovskou chuť nějak oplatit světu, že mohu být ta šťastná máma zdravých dětí. Tak jsem sedla k internetu a hledala možnosti pomoci. A našla Nedoklubko…
Jaká pak ale byla cesta přímo do týmu Nedoklubka?
V té době na sociálních sítích vyběhla kamarádčina výzva „nesobeckých narozenin“, kdy přátele vyzývala, aby místo dárku ke kulatinám poslali jejím jménem peníze na jednu lokální nadaci a mně to přišlo jako geniální nápad. Tak jsem své blížící se narozeniny pojala podobně, shromáždila spoustu maličkých plenek, uháčkovala purpurová srdíčka a objednala titěrná bodýčka pro předčasňátka. Pak jsem se spojila s tehdejší koordinátorkou Nedoklubka Kájou Uherkovou, která mě vzala s sebou na předávání do zlínské nemocnice Tomáše Bati.
…a pak? Jak „Nedoklubí cesta“ pokračovala?
Po předávání jsme šly na kafe a přišla nabídka, která se neodmítá. Od té doby s úsměvem říkáme, že si mě Kája nechala… 😊
Jak to přesně funguje, ta vaše spolupráce s Kájou? Chodíte vždy spolu na oddělení?
Dnes je to již tak, že nemocnice ve Zlíně je má co se týče chystání dárků, vydávání výzev, komunikace se zdravotníky, prostě koordinace jako takové. Pro Káju je to srdeční záležitost a přestože mi zlínskou porodnici vlastně předala, aby měla více času na své další (Kyjov, Uherské Hradiště a Prostějov), chodí vždy se mnou. Patříme prostě k sobě!
Musíme říci, že ty máš nyní v Nedoklubku nový úkol. Pověz nám, o co jde?
Spravuji skupinku Pomáháme tvořením na Facebooku, zaštiťuji veškeré projekty kolem tvoření, zajišťuji technickou podporu tvořilek… Pro ty, co nevědí: tvořilky jsou dobrovolnice, které pro nás vyrábějí různé předměty, které pak pomáhají dál (chobotničky, srdíčka, propagační předměty atd.).
Co v životě děláš, kromě toho, že jsi koordinátorka Nedoklubka? Jaká je tvoje profese, co tě živí? Čím jsou vyplněny tvé dny? Co tě baví a co tě naopak nebaví? 🙂
Můj profesní život je pestrý, jsem vyučená kadeřnice a nikdy by mě nenapadlo, že budu dělat něco jiného. Jenže rodiče si přáli abych si udělala maturitu s ekonomickým zaměřením „kdyby náhodu“. Po maturitě se hodně změnilo a já nastoupila jako účetní ve státní správě. Vlastně oficiálně jsem na tomto postu už 12. rokem. Ale s pauzami.
Po třech letech se mi narodila první dcera a po návratu do práce jsem zatoužila jít jiným směrem. Lákalo mě něco kolem zdravotnictví, tak jsem si při práci a poté i během druhé mateřské začala dělat kurzy a stáže. Ve zkratce se aktuálně aktivně zabývám péčí o tělo i duši těhotných žen (masáže, aromarituály, tejpování…) a dělám terénní laktační poradkyni.
Ale i přesto jsem máma na plný úvazek a to je náplň, která mi ještě nějakou dobu zůstane na prvním místě. Spolu s Nedoklubkem 😊
A zase zpátky k Nedoklubku 🙂 Co je tvoje srdcovka na naší organizaci…?
Ta energie! Ta všudypřítomná nezištná touha dělat něco smysluplného pro rodiny předčasně narozených dětí i ty anděly, kteří se o ně v „pericentrech“ starají. To se běžně v dnešním světě moc nevidí a to je to naše jedinečné kouzlo. Je to podivuhodná síla, láska i naděje. Nás vlastně taky vystihuje „12 sil“ z letošního kalendáře.
Co bys Nedoklubku přála do budoucna? Kam by se podle tebe mělo posunout, jakým směrem se vydat?
Přála bych si, aby Nedoklubko mělo stále tak úžasnou radu, která ho neustále posouvá. I když už se zdá, že vyšší level je utopie, že máme vychytaný každý léčivý balíček, každý letáček, časopis, chobotničku… Holky z výkonné rady i další koordinátorky vždy tu pomyslnou TOP hranici posunou ještě o kus výš. To je neskutečné! A věřím, že opravdu každý jeden výrobek od skvělých a šikovných tvořilek nebo tiskovina se správně zvolenými informacemi pro maminku dokáží léčit a hladit na duši ty, kteří to potřebují a komu jsou určeny.
Je něco, co bys ráda vzkázala rodičům předčasně narozených dětí? Těm, kteří právě teď prožívají strach o své miminko v inkubátoru?
Věřte v lepší zítřky, věřte těm bojovníčkům ve skleněném domečku. Jsou silnější, než se zdá a zázraky se dějí, i když to nejméně čekáme!
Napsat komentář