Máma Elly a Samuela, pod tímto názvem sdílí své zkušenosti Linda na svém Instagramu. O čem píše? O životě s holčičkou, který se narodila v 25. týdnu s 830 gramy… O to, jak přišla její malá Elly na svět, se podělila i s námi. Přečtěte si její příběh i vy!
Konečně jsem na testu objevila dvě čárky!
Po dlouhém roce se k nám osud naklonil a objevily se ty dvě vytoužené čárky. V 15. týdnu jsme se již mohli těšit z toho, že čekáme holčičku. Ve 20. týdnu přišly drobné komplikace v podobě krvácení a častého tvrdnutí břicha. Následovala také týdenní hospitalizace, kde se vše srovnalo po velkých dávkách magnézia a já jsem tak mohla pokračovat na rizikovém těhotenství z pohodlí domova..
Odtekla mi plodová voda
Překlenula se hranice životaschopnosti plodu, tedy 24. týden… Řekla jsem si: „Uf, teď už bys to dala…“ V tu chvíli jsem neměla ani nejmenší tušení, co nám osud píše… Začínáme 25. týden, symbolicky slavíme Den matek, venku je nádherné počasí, lidé jedou na koupaliště, my bohužel do nejbližší nemocnice. S ručníkem mezi nohama utíkám k autu a řítíme se do nemocnice. Snažíme se nedělat závěry. U vchodu do nemocnice jsem si už ale byla jistá, že je zle. Voda už tekla doslova proudem, říkám si: „Vždyť už tam sakra nemůže ani žádnou vodu mít, to je problém.“ Bohužel se potvrdilo, že se jedná o plodovou vodu, která kompletně odtekla a v tu chvíli bylo jasné, že naší holčičce jde o přežití.
Rozhodla jsem se bojovat za nás obě
Ještě v téže nemocnici nasadili první dávku kortikoidů, silná antibiotika a sanitkou jsme byly převezeny do nejbližší nemocnice s neonatologickou péčí. Zde nás čekal tvrdý verdikt… „Maminko, nevypadá to dobře, připravte se na nejhorší, čeká vás velmi brzy porod, jehož výsledek vám nedokáže nikdo říct. Vaše dcera bude opravdu do dlaně, bude mít nedovyvinuté orgány, nebude sama dýchat, nejspíš bude nutná okamžitá resuscitace…“ Těžce jsem polkla… a řekla, že žádný porod nebude. Budeme prostě bojovat do posledních sil, mých i dcery.
A tak jsme strávily ještě spolu dlouhé tři dny, které byly nejspíše mými nejhoršími v životě. Měla jsem pocit, že musím snad vykrvácet. Krev tekla v podstatě neustále… Měla jsem tak nízké hodnoty, že motání hlavy mi stěžovalo i odchod na WC. Držela jsem to i dlouhé hodiny, abych nemusela zbytečně vstávat a riskovat, že se spustí porod…
Porod se již nedal zastavit
Ten se však nakonec čtvrtý den nezadržitelně spustil. Po noci strávené v kontrakcích jsem již brzy ráno musela zavolat sestru a vnitřně jsem věděla, že je to tady… že dnes přijde na svět moje dcera. Doktor řekl: „Odlučuje se placenta, okamžitě na sál.“ V hlavě jsem si jen říkala: „Bože, ať tohle obě přežijeme a já ji již brzy budu moci držet ve své náručí!“
V 8:30 se narodila ta NEJbojovnější holčička pod sluncem. Měla 830 gramů a hned po narození dýchala sama. Pro mě přišlo kruté probuzení na JIPu s bolestmi hlavně na duši. Verdikt doktorů? „První tři dny rozhodnou… Teď vám nic neřekneme…“ Holčička naše bojovala. Říkala jsem si: „Sakra, teď lítost a výčitky stranou. Vše musí směřovat k záchraně naší dcery.“ A tak jsme prostě bojovali, uzavření do sebe, nosili jí odstříkané mlíčko a přihlíželi s tou tíhou na srdci, jak bojuje, bojuje a bojuje…
A vážení…. Vybojovala to!
Jsou to dnes skoro tři roky a já teď ležím v posteli s úžasnou, zdravou a nádhernou holčičkou, která mě hladí po tváři a říká: „Maminko, moc tě mám ráda.“ Dnes už má i pětiměsíčního brášku, který se narodil v termínu, zcela zdráv.
Milí rodičové, prosím nikdy neztrácejte víru a naději. Věřte jim a oni to dají! Pokud se teď nacházíte v podobné situaci, ano, věřte, že toto jsou vaše nejhorší chvilky v životě… To však ale znamená, že horší už být nemohou… Jakmile to všechno dobojujete, čekají vás nádherné chvilky. ❤️ Posíláme s Ellou hodně sil, štěstí a lásky… Myslíme na vás.
PS: Pokud byste někdo potřeboval nějakou radu, odpověď na vaše otázky či jen slova útěchy, najdete nás na Instagramu mama_elly_a_samuela
Napsat komentář