„Milé Nedoklubko. Dlouho jsem zvažovala, jak sepsat příběh mého syna Adama. Je to už 11 let, co se narodil… Těžko se a některé věci vzpomíná,“ píše Vlaďka. Přečtěte si její příběh… Není vždy veselý a ukazuje, že ne vždy je v životě pouze veselo. I tak ale popisuje sílu Adámka žít a sílu jeho maminky Vlaďky mu v tom pomoci… Začtěte se do příběhu bojovníka Adama.
Adámek se narodil 4. 8. 2009 v nemocnici U Apolináře. Pouze ve 26+6 týdnu, s porodní hmotností 980 gramů. Byl těžký oligohydramion (neměl plodovou vodu). Ležela jsem v nemocnici od 18. týdne, kdy jsem prodělala ledvinovou koliku. Adámek se narodil velmi rychle, ani se nestihlo skoro nic připravit
I přes to všechno to byl veliký bojovník. Domů jsme šli koncem září. Odnášeli jsme si maličký uzlíček, co se vešel do autosedačky pro panenky. Měli jsme problémy s dýcháním, to doma ohlídal monitor dechu. Někdy v říjnu doma zkolaboval, hrůza, oživování, slzy, rachlý převoz do nemocnice v praze Ke Karlovu…
110 dní na umělé plicní ventilaci, 100% podpora. Nikdo nám neuměl říct, jak to bude dál. Zkoušeli všechno možné, ale plíce prostě nefungovaly. Na Silvestra v roce 2009 se podruhé narodil. Jeden lék zabral a bylo vyhráno!
Ke konci ledna jsme jeli domů. Chodili jsme na kontroly do poradny a vše se zdálo být super. Pak ale začal špatně papat a pořád zvracel. V lednu 2010 nás naše dětská doktorka poslala na rentgen bříška a už to jelo. Útvar v bříšku! Okamžitý nastup do FN MOTOL. Diagnóza: Hepatoblastom na pravé straně jater. Doma 2 děti ve věku 7 a 4 roky, manžel kamioňák, ještě že jsou babičky a kamion má dvě postele.
Podstoupili jsme tři dost kruté chemoterapie, kdy z 12 kg zhubnul na 7 kg. Následovala 8hodinová operace, během které mu byl odstraněn pravý jaterní lalok. Pak krvácení, reoperace, sepse organismu, opět kyslík….
Teď jsme už 10. rok po léčbě a vše se zdá být v pohodě.
Mezi tím vším jsme měli rehabilitace a cvičení s nohama, ty měl totiž po porodu deformované a levou navíc kratší. Levou nohu mu později operovali, ale zlepšení bylo pouze chvilkové.
Loni se mu ale bohužel začala hroutit i druhá klenba. Čeká nás veliká kontrola na ortopedii a budeme doufat, že nám vyjdou protetické ortézy z Vídně. Je to jediná naděje na synův život bez vozíku…
Adam je jinak zdravý kluk. Za celý rok má maximálně rýmu. Ve škole je šikovný, má tedy všechny dis- poruchy, které si dovedete představit, ale vzdor tomu má pěkné známky…
Napsat komentář