Maminka Nikola s námi sdílela svůj příběh v době, kdy měla dvě předčasně narozené děti. V lednu loňského roku. Ještě tehdy netušila, jaká tragédie jí potká… Její syn Ondrášek krátce na to bohužel zemřel. Zanedlouho Niki opět otěhotněla a narodila se holčička Lilianka. Předčasně. V těchto dnech je ještě v inkubátoru. Upravili jsme loňský příběh, kolik toho může zvládnout unést jedna rodina za jeden jediný rok… Mamince Nikole a její Lilince posíláme hodně sil do příštích dní a děkujeme za sdílení jejich silného příběhu!
Bylo to mé první těhotenství, které zpočátku vypadalo ukázkově.
Měla jsem tou dobou teprve 19 let, byla jsem mladá zdravá žena a tak by mě nenapadlo, že mě potkají komplikace, a že se moje první holčička narodí o 2 měsíce dříve. Pracovala jsem jako ošetřovatelka v LDN a i přes veškeré omezení námahy jsem se nevyhnula krvácení a tak jsem skončila na nemocenské.
Ve 4. měsíci jsem měla nařízený klidový režim kvůli zkracujícímu se děložnímu čípku.
Ten jsem řádně dodržovala… Bohužel, ani to nepomohlo, prošla jsem několika návštěvami na pohotovosti i hospitalizacemi. Kolem 6. měsíce to vypadalo, že se stav lepší, byla jsem nadšená… Moje nadšení ale netrvalo dlouho. Další kontrola u mého gynekologa už dobrá nebyla a byla jsem ihned odeslána k hospitalizaci, kde jsem měla zůstat až do porodu. Prakticky jsem jen ležela a byla ráda za každý den, co byla maličká uvnitř.
Narodilo se mi první miminko do dlaně
Držela jsem se, ale malá přestávala přibírat a objevila se u ní arytmie. O pár dní později, přesněji 30.8.2017 ráno mi začaly pravidelné bolesti, které i přes nastavenou medikaci neustupovaly. K večeru jsem byla přijatá na porodní box a v 19:30 hod se stal ten okamžik…
Mia se narodila přirozeně, po porodu ihned plakala, ale byla neuvěřitelně maličká… Vážila 1 430 gramů a měřila 38 centimetrů. Viděla jsem její obličej i droboučké tělíčko, ale ihned mi ji odnesli. Na sále jsem byla celé dvě hodiny s mojí maminkou, která pro mě byla neuvěřitelnou podporou.Měla jsem hrozně smíšené pocity, porodila jsem si miminko ale nemohla jsem s ním být a bylo to velmi psychicky náročné.
Druhý den jsem ji viděla. Byla tak maličká!
V inkubátoru vypadala ještě mnohokrát menší, než když se narodila, ale měla jsem tu možnost se jí dotknout a dokonce mi jí dali na sebe! Bylo to úžasné, poprvé jsem držela za ruku svojí dceru. Malá byla na neonatologii 4 týdny, z toho pouze den na CPAPu. Prošla si žloutenkou a poruchou pasaže, ale všechno to zvládla a 3. 10. 2017 jsme si ji odváželi domů s váhou 2 210 gramů.
Mia je zdravá a veselá holčička
Průběh jejího miminkovského období probíhal v celku dobře. Až na pár běžných nemocí a pomalejší přibírání to bylo zdravé miminko. Dnes má již 3 roky a je to úžasná zdravá holčička, co dohání své vrstevníky. Neskutečně si jí vážím, jaká je to bojovnice a kolik mě toho naučila.
Miluji ji a věřím, že ji čeká krásný plnohodnotný život!
Další těhotenství na sebe nenechalo dlouho čekat
Po malé Miušce do dlaně, jsem ve svých 21 letech zjistila, že čekám druhé miminko. Od počátku jsem měla strach a obavy po předchozím předčasném porodu, ale snažila jsem se myslet pozitivně a nepřipouštět si to. Bohužel u maličkého Ondráška byly komplikace již velmi brzy, můj děložní čípek se zkracoval a otvíral daleko dřív, než v předchozím těhotenství.
Nepracovala jsem, byla jsem doma na mateřské s dcerkou a tak jsem hodně ležela a odpočívala. Inspirovala jsem se skutečnými příběhy rodin na Nedoklubku, kde plno maminek psalo, že po nednošeňátku porodili miminko v termínu a tehdy mi to dodávalo hodně sil. Vnitřně jsem ale měla velký strach a tak tohle celé období považuji za velmi napjaté.
Komplikace přicházely jako vlny na moři
Ani tentokrát jsem se nevyhnula pohotovosti. Dva dny před jeho narozením (26. 4.) jsem dostal pravidelné bolesti po 2-3 minutách, které byly snesitelné, ale velmi znepokojivé. Ten večer jsem skončila na předporodním pokoji, odkud jsem se už nedostala… Ten den se podařilo porod zastavit, ovšem malému Ondráškovi se chtělo ven a o den později večer jsem byla přijata na porodní box.
Nelehký porod malého Ondráška
Byla jsem vyděšená, protože maličký měl váhový odhad pouze 600 gramů a také jsem věděla, co to bude obnášet mít tak nezralé miminko… Tento porod byl pro mě velmi bolestivý jak fyzicky, tak psychicky…. Myslím si, že strach vládnul celým sálem. Tým z neonatologie byl již připraven, ale porod byl dlouhý. V jednu chvíli přestali lékaři slyšet tlukot srdíčka a tak se rozhodli to urychlit. Jeden z lékařů mi uměle propíchl vak blan a tak odtekla plodová voda. To ovšem nestačilo a já se přestala víc otvírat, takže nastala situace, že mě museli dooteřvít sami… Nikdy nezapomenu na tu bolest, křičela jsem ať přestanou, ale ještě víc jsem křičela zoufalstvím, protože pro mě nepřítomnost srdeční akce znamenala jediné….
Nastal ten moment, kdy jsem byla již plně otevřená a maličký bojovníček se klubal na svět…. 28. 4. 2019 přesně ve 2:30 hod. přišlo na svět moje druhé miminko do dlaně. Jako veliký zázrak žilo a tichounkým hláskem se ozvalo na přivítanou. Přišla obrovská úleva, matně jsem spatřila jeho tvář než mi jej odnesli… Po chvíli přišla paní doktorka a oznámila mi, že tenhle maličký drobeček má neuvěřitelných 920gramů!Byl přijat na JIRP a byl na dýchacím přístroji
Hned dopoledne jsem za ním šla, nesla jsem mu první kapičky mateřského mléka. Byl taaak maličký, že tam skoro nebyl ani vidět. Všude jen samé hadičky a kabely, které byly nepřehlédnutelné. Odpoledne Ondráška poprvé viděl i tatínek. Myslím, že jsem oba cítili veliký strach a modlili se, ať je v pořádku. Rodina nám byla velkou oporou. Ondrášek dlouho bojoval s dýcháním a nechtěla se mu uzavřít Botallova dučej. Nevyhnul se infekci ani transfuzi, ale po 3 měsících, přesně na den původního termínu porodu (31. 7. 2019) jsme si ho odnášeli domů s váhou 2 600 gramů.
Celé ty tři měsíce byly opravdu hektické, plné emocí, napětí a strachu…
Kolikrát jsem stála u inkubátoru, brečela jsem a říkala jsem si, co jsem udělala špatně, že se tak brzy narodil…. Těšila jsem se na společné chvíle doma, na to až budu mít obě své dětičky pohromadě…
Bohužel ani tehdy, když už byl doma, nepřišla úleva… Maličký Ondrášek se nám doma dusil, našli jsem jej ve stavu, kdy nedýchal a monitor dechu nepípal… Za své miminkovské období si prošel několika nemocemi, několika hospitalizacemi…. To jsme ještě netušili, jaká hrůza nás čeká….
Potkal nás bohužel ten nejhorší scénář na světě, jaký může rodič zažít
V devíti měsících jeho věku nás Ondrášek opustil… Měl obyčejnou nemoc a vdechl mlíčko, jeho tělíčko to nezvládlo a po týdenním bojí na ARU odešel do nebíčka… Stalo se tak 15. 2. 2020…
Zasáhlo nás to neuvěřitelným způsobem, odešel mi báječný chlapeček, syn, neuvěřitelný bojovník… A s ním i kus mého srdce. Nikdy to nebude jako dřív. S láskou denně vzpomínáme… A nikdy nezapomeneme.
Osud nám ale seslal miminko, čekali jsme holčičku
Měla se narodit 15.2.2021 přesně na den úmrtí Ondráška a tak to bereme jako dar z nebe. Těhotenství s maličkou Liliankou probíhalo ze začátku velmi dobře, podstoupila jsem preventivní cerkláž, aby bylo zamezeno předčasnému porodu…
Doufali jsme a věřili, že tentokrát to dopadne dobře… Opak by pravdou… Od 20. týdne se maličká Lilianka začala opožďovat ve vývoji, byla menší o 3 týdny. Nastalo odeslání do rizikové poradny… Tam už jsem ale dojít nestačila. Jednoho dne při koukání na pohádku s Miuškou mi z ničeho nic začala téct voda po nohou… Věděla jsem, že je zle, popadl mě šílený strach a nevěděla jsem, co mám dělat…
Opět hrozil předčasný porod, hospitalizaci jsem se nevyhnula
Sanitkou mě převezli do Motola, kde mi začali podávat kortikoidy a snažili se všechno zastavit… Porod byl opakovaně zastavován, až jednoho dne přišly horší výsledky z krve a padlo rozhodnutí, že odteď už se zastavovat nebude… Ležela jsem na porodnici několik dní s šíleným strachem, co bude. Vždyť maličká měla odhad pouze 500-600 g… Navíc jsem věděla, co to je mít nedonošené miminko a představa, že tím budeme procházet znovu byla zdrcující…
Dny neutíkaly, já musela dostat transfuze a pořád se kontrolovalo, zda malá roste nebo neroste… Porod se mi pak dvakrát rozběhl, ale sám se i zastavil, tělo bylo z těch léků na zastavení nejspíš hodně zblbnuté…
Ani tentokrát nebyl porod jednoduchý
Když se znovu porod rozběhl, rozhodli se že malá Lilianka půjde na svět, a že mi pomohou porodit… Dostala jsem oxytocin a čípky na otevření, kontrakce byly krásné, ale čípek po stehu byl nějaký špatný… Když už jsem byla na 7 cm otevřená, stáhl se čípek opět na 3 cm a malou mi tam začal dusit… Padaly jí ozvy a tak šlo do tuhého… Nesměla jsem pít, pro případ, že bych musela na akutního císaře, malá navíc byla koncem pánevním a tak byla hlavička až poslední…
Nakonec jsme to za skvělé pomoci zdravotníků zvládly a malá Lilianka se narodila 13. 11. 2020 s hmotností 700 g. Byla tak maličká, že jsem nevěděla, co si o tom pomyslet. Přežije? Bude zdravá? Zvládne to ona i my? Přežila, zvládla to! Pořádně zabojovala a dnes váží skoro kilo a půl 💋
Je neskutečně statečná, ale ještě má před sebou dlouhou cestu, než si ji budeme moct odnést domů.
Pokračování příběhu Lilianky doplníme zase jindy 🙂 věříme že tentokrát to bude mít ten nejlepší konec 👩❤️💋👩
Moc vám držím palce