Také maminka Táňa se s námi podělila o svůj příběh. Když to vše začalo, věděla podle svých slov, že je něco špatně. Její miminko mělo obrovské množství plodové vody a další komplikace následovaly. Přečtěte si její vzpomínky na to, jak se to všechno odehrálo.
Po probuzení jsem hned věděla, že je něco špatně
23. srpna 2019, ve 22. týdnu těhotenství. Tak přesně v tenhle den to všechno začalo. Ráno jsem se probudila jako každý jiný den a věděla jsem, že něco není v pořádku. Necítila jsem pohyby a tvrdlo mi břicho. Oblékla jsem se a jela k nám do nemocnice do Nového Města na Moravě. Čekala jsem, co bude… Doktorka mě prohlédla a řekla, že se mi porodní cesty začínají otevírat, a že nemám skoro žádný čípek. Vystrašeně jsem se ptala, co bude dál…
Hospitalizace, antibiotika, kortikoidy a šílený strach
Hned mě u nich hospitalizovali, podali mi antibiotika. Nevěděla jsem, co se mnou bude… Za chvíli přišla doktorka, že mě ihned převezou do Brna na Obilní trh. Tam mi udělali všechna vyšetření a podávali mi kortikoidy, aby se malému vyvinuly plíce. Druhý den mi lékaři řekli, že mám šíleně moc plodové vody, která tlačí na porodní cesty, a že ji budou muset odsát. Byla jsem strachy bez sebe a ptala se, co s náma bude. Na operačním sále čekala obrovská jehla… To, co se ve mně odehrávalo, ten stres, bych nikomu nepřála. Zákrok trval asi půl hodiny, během které mi odebrali skoro litr plodové vody. Úleva byla obrovská! Vždy to vydrželo týden a pak se zákrok musel opakovat, protože voda se tvořila neustále a nikdo nevěděl proč.
Pak už se porod nepodařilo zastavit
22. září 2019 mi začaly šílené bolesti břicha. Dostala jsem opět kapačky na zastavení kontrakcí, které potom už dále dávat nemohli. Tudíž jsem věděla, že jak se porod rozběhne, už ho nemůžou zastavit… 23. září večer mi bolesti ustoupily a já se konečně lépe vyspala. Druhý den přišla porodní asistentka, aby mne zkontrolovala. Myslela jsem si, že to bude běžná kontrola, ale ve vteřině jsem pochopila, že nebude. To, když mi řekla, že jsem otevřená a že jdeme rodit. Koukala jsem na ni jako puk, jak se říká…
Vůbec jsem nevěděla, co mě čeká a hlavně, jak je drobeček malý. Na porodním boxu mi píchli vodu a během dvaceti minut na čtyři zatlačení se Mareček narodil s mírami 39 cm a 1 340 g. Ve 27+2 týdnu těhotenství.
Byl strašně maličký! A tak šikovný!
Můj svět se obrátil o 180 stupňů a jediný, co jsem měla v hlavě bylo, aby bojoval. Mareček byl dlouho na dýchací podpoře. Jednou to bylo super, jindy jsem zase slyšela špatné zprávy… Poslední týden v listopadu jsme spolu šli konečně na pokoj. Bylo to tak úžasný, mít ho u sebe a vědět, že za chvíli už bude šťastný konec a my spolu půjdeme domů.
Byla jsem tak šťastná, když jsem si syna nesla domů
Mareček se lepšil, den ode dne víc a víc nabíral na váze, papal hezky z lahvičky. Proto nás paní doktorka mohla propustit domů. Když jsem se to dozvěděla, chtělo se mi štěstím brečet, že po dlouhých 77 dnech v nemocnici jdeme konečně domů a vlastně ještě před termínem. Bylo pár dní před Vánoci, byl to ten největší dárek, co jsme k Vánocům mohli dostat! A vlastně, však Mareček je vánoční dáreček, i když s tříměsíčním předstihem.
Teď je Mareček šikovný, akční chlapeček, na kterém by nikdo nikdy nepoznal, že byl miminko do dlaně.
Všem maminkám bych chtěla jen vzkázat: Buďte silné, protože ta naše miminka jsou silnější, než my všichni okolo…
Napsat komentář