Maminka předčasně narozených dvojčátek: „Řekla jsem mu, že může jít, nemá-li už sílu bojovat…“

„Ráda bych podpořila další rodiče,“ napsala nám paní Zuzana Zbořilová. Sdílením svého příběhu by podle svých slov chtěla podpořit maminky, které předčasně porodily a prožívají nyní chvíle plné strachu u inkubátoru. Přečtěte si její velmi silný příběh o předčasném porodu jejích dvojčátek, ze kterého běhá mráz po zádech. Josífek i Šimonek jsou opravdu obrovští bojovníci!

Mám celkem pět dětí. Dvojčata kluci jsou naši poslední a nejvíc vybojované poklady. Jejich velký příběh se začal odehrávat ve 24+6 týdnu těhotenství, když mi praskla voda u Josífka. Tehdy jsme skončili na Obilním trhu v Brněnské porodnici a vybojovali jsme společně ještě 14 dní k dobru. Poté se akutní sekcí narodili Josífek (800 gramů) a Šimonek (790 gramů).

Začátek nevypadal vůbec špatně, pak se to ale pokazilo
Prvních asi 10 dní se jim v rámci možností dařilo dobře. Potom se ale vše začalo komplikovat. Šimonek se začal neskutečně zhoršovat, až dostal těžkou sepsi a nebyl na tom vůbec dobře… Nebylo ani možné ho převézt do dětské nemocnice. Neustále desaturoval, proto by převoz nepřežil. Josífek se také začal zhoršovat, ale tam lékaři už neváhali a převezli ho do dětské nemocnice v Brně neprodleně.
Oba kluci trpěli nekrotizující enterokolitidou. Josífek měl měl prasklé tenké střevo na dvou místech a po operaci měl vyvedenou stomii z tenkého střeva. Šimonek to měl horší, jemu se rozjela těžká sepse, celý otekl. Následoval celkový rozvrat v tělíčku a boj o život. Samozřejmě oba kluci měli kyslík. Šimonka nakonec také převezli do nemocnice, kde už byl jeho bráška. Doktoři chtěli počkat, až se vše zklidní, aby se mu podívali do bříška. Ale po dvou dnech mi volali, že Šimonka musí vzít rychle na sál a podívat se, co se děje. Dodali, že máme počítat s tím, že to bude takzvaně hop, nebo trop.
 
Šimonek zabojoval a nevzdal se
Vzali mu 15 cm tenkého střeva a měl dvě stomie vyvedené z tlustého i tenkého střeva. Když naše první „krizová vlna“ přešla a vypadalo to, že by už kluci v rámci možností mohli být na dobré cestě, tak u Šimonka zjistili, že je přenašeč cystické fibrózy. U obou kluků se navíc rozjela retinopatie nedonošeních (ROP), která musela být u obou operována.
 
Josífek musel znovu zabojovat. Chvíli na to šlo o život i jeho bráškovi
Když měla být Josífkovi zanořena stomie, nastaly další problémy. Lékaři mi sdělili, že se zákrok nepovedl tak, jak chtěli a Josífek byl ve vážném stavu. Měl málo draslíku a hrozila zástava srdce. Navíc se mu rozjela sepse. Takže Josífek musel bojovat znovu o život. No a pár dní na to se zhoršil i Šimonek. Ale opět to schytal hůř. Sestřičky mi říkaly, že v noci dechově neustále padal, až ho nad raném museli resucitovat a drželi ho na adrenalinu. Řekli mi, ať se spíš se Šimonkem rozloučím, že to není dobré, a že je ve velmi kritickém stavu.
Dostal hodně těžký zápal plic, kolem levé plíce měl tekutinu a lékaři dlouho přemýšleli, co s tím. Šimonek opravdu nevypadal dobře a byl celý šedozelený. Oba chlapečci velmi bojovali. Josífkovi jsem velmi věřila… U Šimonka to bylo jako blesk z čistého nebe. Musela jsem tehdy na chviličku odejít z oddělení, abych všechny ty informace nějak vstřebala. Potkala jsem se s kamarádkou lékařkou, která v dětské nemocnici pracuje na infekčním oddělení a nějakou dobu jsme o naší situaci mluvily. To mi pomohlo. Nadechla jsem se a trochu uklidnila.
 
Řekla jsem mu, že může jít, nemá-li už sílu
Když jsem se vrátila k Šimonkovi, dovolili mi na chviličku se ho dotknout. Řekla jsem mu, že pokud ví, že nemá sílu dál bojovat, ať jde, a že vím, že o něj bude dobře postaráno, že mu bude hezky. Pověděla jsem mu také ale, že pokud ještě má nějakou sílu, tak ať to nevzdává, že tu budeme pro něj a pomůžeme mu a podpoříme.
Šimonek se nevzdal a bojoval že všech sil, přes tři týdny byl v kritickém stavu. Lékaři nám řekli, že už dochází možnosti, ale on to nevzdal. Vybojoval to. Tak, jako to nevzdal ani jeho bráška Josífek.
 
Domů jsme si mohli odnést jen Josífka
Josífkovi se začalo dařit a po necelých 5 měsících jsme si ho směli odvést, ale aby toho taky neměl málo, ještě těsně před propuštění se mu rozjela skrotální kýla, takže si pobyt v nemocnici prodloužil o další týden.
Šimonek musel bojovat dál. U něj se ještě objevil absces na slezině, ten ale zaléčila antibiotika, operace nebyla nutná. Později byla i Šimonkovi zanořena stomie a spojili mu střívka. Konečně se mohly navyšovat dávky podávaného mléka.
 
Šimonka pustili domů po půl roce
Byli jsme šťastní, že máme oba kluky doma, i když Šimonek si domů odnesl i neurologický nález, který způsobila první krize kvůli otoku, jenž vytlačil dírku do mozečku. Doktoři mají za to, že se to projeví v pohybu a také to tak i zatím je. S klukama máme hodně ježdění po vyšetřeních, rehabilitacích a podobně.
 
Kluci to nikdy nevzdali a nevzdávají
V květnu oslavili 2. narozeniny. Josífek má nyní něco přes 11 kg a 83 cm a Šimonek, který má stále peg, má 8,5 kg a 76 cm.

„Pro mě jsou hrdinové, pro které stojí za to bojovat. Doma mají ještě další 3 sourozence, kteří je motivují a pohání je dál dopředu. Nikdy nebudu litovat této velké zkušenosti, kterou jsem prožila, jakkoli těžké to pro nás všechno bylo… Stále to není jednoduché, ale stojí to za to 🥰🙂!! „