Oslava příchodu nového roku u inkubátoru? „Držte se,“ vzkazují maminky, které to také zažily!

Poslední den v roce. Den, kdy bujaře slavíme, veselíme se, uzavíráme starý rok a vítáme ten nový. Den, který chceme strávit se svými nejbližšími. Co když je ale náš život zrovna v této době plný obav a strachu a nejvíce času trávíme na neonatologii u inkubátoru s maličkým miminkem? O svou zkušenost se s námi podělilo hned několik maminek, které mají za sebou oslavu Silvestra za zdmi porodnic…

Anna a Jiřík (30. t.t., 1 300 g)

Maminka Anna se s námi o svou zkušenost podělila. Na úvod svého emailu napsala: „Já jsem za svůj Silvestr u inkubátoru byla vděčná, ale to předbíhám…“

Na Vánoce roku 2019 byla těhotná. Proto pod stromečkem našla těhotenské oblečení i drobnosti z výbavičky pro miminko… „Užívala jsem si rostoucí bříško a kopance našeho Jiříka. A nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží porod,“ vzpomíná. Za dva dny bylo ale všechno úplně jinak. Na Štěpána praskla Anně voda a za další dva dny se ve 30. týdnu, pár dní před koncem roku, narodil Jiřík. Vážil 1 300 g a měřil 42 cm. Maminka Anna pokračuje ve vyprávění: „Následující tři dny byly nejdelší v mém životě. Já jsem musela zůstat v Mostě v porodnici, zatímco Jiříka mi odvezli do pražského Motola, protože musel na operaci střívek. A právě na Silvestra mně propustili a dostala jsem od úžasné mostecké doktorky dárek v podobě zajištěného ubytování na rooming in v Motole.“ Radost z toho, že si konečně může svého malého synka pochovat, pohladit ho, dát mu pusu byla obrovská. Silvestr v nemocnici byl tedy vlastně radostnou událostí, chvílí, které se novopečená maminka Anička nemohla dočkat. „Konečně jsem byla se svým Jiříkem,“ usmívá se. Když Jiříka uložila ke spánku, s maminkami, které na tom byly stejně, vytáhly misky s cukrovím a až do půlnoci si povídaly. „Pak jsme si užily krásný výhled na silvestrovský ohňostroj. Usínala jsem klidná s vědomím, že Jiřík je jen kousíček ode mně a ráno, na Nový rok, ho zase uvidím.“

Maminkám, které tráví v nemocnici toho letošního Silvestra chci vzkázat, aby si ho i tak užily. Dejte si něco dobrého, pusťte si něco bláznivého v televizi nebo na mobilu a těšte se představou, že ten příští Silvestr budete slavit doma s rodinou a hlavně se svým kulíškem.

Karolína a Adámek (31+2 t.t., 1 520 g)

Také maminka Karolína strávila v porodnici celé svátky roku 2019. Na Štědrý den byla ještě těhotná a netušila, co ji čeká. Jak říká: „Pořád jsem doufala, že vydržím těhotná do roku 2020.“ Vše ale bylo nakonec jinak, na Boží hod vánoční už bylo miminko, pojmenované Adámek, v inkubátoru…

Narodil se nakonec ve 31+2 týdnu těhotenství s porodní hmotností 1 520 gramů. Karolína vzpomíná: „27. 12. jsem oslavila své narozeniny na gynekologickém oddělení. Největším dárkem pro mě bylo, že je Adámek stabilizovaný…“ Maminka mohla být u svého syna po celou dobu hospitalizace ubytována. Na Silvestra dostala „propustku“, aby přišla – podle slov zdravotníků – na jiné myšlenky… „V myšlenkách jsem ale byla pořád u mého drobka. Zrovna jsem se dozvěděla nejistou neurologickou diagnózu. Proto jsem na něj pořád myslela,“ popisuje Karolína a dodává, že měla v hlavě nejednu otázku: „Nevzbudí ho rachejtle? Neboli ho bříško? Má poklesy saturace? Poznají sestřičky, že má hlad?“

Vzkazuji všem maminkám a tatínkům, kteří nevědí, co a jak bude. Příští rok už na to budete jen vzpomínat, v dobrém. Tak jako my s manželem, když se tu snažíme dohonit toho našeho malého čerta, který obrací dům naruby, včetně vánočního stromečku ♥️

Petra (Jonášek, 30+5 t.t., 1 160 g) a Katka (Nikolka, 27+2 t.t., 920 g): kamarádky, které se potkaly na neonatologii, kde také společně oslavily Silvestra

Katka: Strávily jsme Vánoce i Silvestra v nemocnici. Silvestrovskou noc jsme trávily s Petrou. A byla docela i sranda 😀 Viď?

Petra: Jo to byla. Škoda jen, že jsem byla tak děsně unavená 😀 

Já si na ten Silvestr 2014 pamatuji moc dobře a budu si ho pamatovat i s celým pobytem v porodnici do konce svých dnů. Ty jsi měla veliký strach, jak dopadne oční vyšetření tvojí Nikolky a já pořád přemýšlela, jak se mají mí dva starší kluci s manželem a s babičkou doma. A jak to vše bude, až nás pustí. Měla jsem strach, že to nezvládnu. Ale zvládla jsem, musela jsem.

Člověk vydrží více, než si vůbec myslí. Tuhle větu si od doby, co se Jonášek narodil říkávám často a pomáhá mi to. Těch 44 dní od doby, co se malý narodil a byl v porodnici bylo pro mě neuvěřitelně těžkých. Možná i tím, že jsem své třetí dítě rodila už jako starší matka a o to více jsem se bála.

Obrovské plus na té celé situaci vidím, že jsem se tam spřátelila právě s tebou! Obdivovala jsem tě tehdy za to, jak se snažíš být po celou dobu, co jsi tam za Niky docházela, optimistická. Jsi neuvěřitelně hodný člověk a já jsem vděčná osudu, že nás takhle „spoutal“ dohromady a můžeme se vídat a vědět o sobě i nadále. Podporovaly jsme se na IMP vzájemně a to je podle mě taky děsně důležité. Ty kontakty tam mezi maminkami, co jsou na tom stejně. Předtím jsem v Praze u Apolináře rodila dvakrát, i když druhý syn byl 36+3, byli jsme v porodnici jenom nějakých 5-6 dnů, tak jsem se tam s žádnou maminkou nespřátelila natolik, abychom se vídaly i léta potom.

Teď vím o minimálně čtyřech dalších maminkách, co s námi v porodnici byly, a to mi přináší úsměv na rtech.

Moc přeji všem maminkám, které teď pobývají se svými miminky na neonatologii, aby byly silné a viděly – jak se říká – světlo na konci tunelu, protože ony to zvládnou a ten čas tam tak rychle uběhne, že si za pár let už úplně nevybaví tu bezmoc, bolest a únavu, kterou tam cítily. Ale budou se usmívat a říkat si, že to vše, co musely pro své předčasně narozené děti prožít, stálo za to, protože dostaly ten největší dar v životě, své dítě a dokázaly se o něj dobře postarat i v časech nelehkých. Tak a končím, páč už bulím, jen to píšu…

Kateřina: Taky bulim, Peti. Moc hezky jsi to napsala

Petra: Děkuji Kati. Pořádně ani neumím slovy vyjádřit pocity, které jsem tehdy zažívala. Hlavně, že jsou ta naše zlatíčka v pořádku!

Veronika a Eliška (23+6 t.t., 520 g)

Také Veronika, jejíž holčička o letošních Vánocích oslavila již 5. narozeniny vzpomíná na konec roku, který strávila na neonatologii u inkubátoru: „My strávily Vánoce i Silvestr na JIPu… Nikdy na to nezapomenu. Celou dobu jsem seděla u inkubátoru… Dokud nezamkli dveře nemocnice. Sestřičky byly úžasné… Chodily tam v sobích čelenkách a čepičkách. Udělaly mi čaj a povídaly jsme si tam…“

Koordinátorka Nedoklubka Veronika strávila Silvestra na neonatologii hned třikrát

Také Verča Hřebejková z našich řad ví, jaké to je strávit poslední den v roce v porodnici, strachujíc se o své miminko a přichází za vámi se vzkazem… Zdá se to být neuvěřitelné, ale stalo se jí to celkem třikrát. Všechny své děti porodila předčasně, blízko konci roku. Když vyjmenovává, jak tomu bylo, usmívá se: „První syn Dominik se narodil ve 24. týdnu s porodní váhou 740 gramů a nyní je mu 11 let, druhý syn Šimon se narodil ve 32. týdnu, vážil 1 780 gramů a je mu 6 let. Nejmenší syn Kubíček se také narodil ve 32. týdnu, vážil 1 910 gramů a nedávno oslavil své první narozeniny.“

Milé maminky, milí tatínkové, přeji Vám se svými predčasňátky co možná nejpříjemnější poslední den v roce! Moc dobře vím, jaké to je, trávit sváteční vánoční dny v nemocnici. Ale vězte, že jste na tom nejkrásnějším místě a víte proč? Jste u svého vytouženého miminka, není nic hezčího a důležitějšího než být se svým kulíškem, který si svůj život vybojoval! Tady je Vaše štěstí a je jedno, kde se právě nacházíte! Přijde ten správný den, kdy opustíte brány nemocnice! Zažila jsem to třikrát – silvestrovské oslavy, všude kolem ohňostroje a spoustu přeposílaných pozdravů – nic z toho nebylo podstatné, cítila jsem se v bezpečí! Se svými broučky v náručí Vám přeji dostatek energie a síly na Vaší cestě s kulíšky! Nelitujete ani na chvíli, jste právě tam, kde máme být. Zdrojem naší nekonečné síly je láska

Přečtěte si, jaké to je mít tři předčasně narozené děti. Rozhovor s Verčou najdete na našem webu.