„Rozhodla jsem se přispět i naším příběhem. Mohl by totiž maminkám dodat sílu bojovat a nevzdávat se,“ napsala nám maminka Šárka. Přečtěte si příběh jednoho velkého boje. Boje o život miminka, boje o štěstí. Šárka se svým synem Filípkem zvítězili!
Problémy v těhotenství se mě držely již od začátku
Několikrát jsem krvácela. Poprvé v 6. týdnu. Bylo to již potom, co mi vyšel pozitivní těhotenský test. Další den jsem byla objednaná ke své gynekoložce. Byla jsem připravená, že mi oznámí potrat, což je na začátku docela častý. Další den jsem byla pozitivně překvapená když mi oznámila, že je vše v pořádku a miminku už bije srdíčko. Dostala jsem pro jistotu utrogestan na zavádění.
Oznámili mi, že jsem potratila
Ve 13. týdnu jsme byli objednaní na první screening. Měla jsem strach, aby bylo vše v pořádku. Na screeningu nám oznámili, že čekáme chlapečka, a že vše vypadá v pořádku. Můj nejkrásnější den se mi ale změnil v ten nejhorší. Jakmile jsme vyšli od doktora, cítila jsem, že není vše v pořádku. Po příjezdu domů jsem zjistila, že strašně krvácím. Bylo to snad několik litrů… Krev byla po celé koupelně a ve vaně ze mě vyšlo několik váčků. V tu chvíli jsem tušila, že se jedná o potrat. Vyrazila jsem tedy ihned opět k doktorce, která mi oznámila, že jsem potratila. Takže radost z chlapečka se změnilo v zoufalství a beznaděj.
V nemocnici ale přišlo překvapení
Paní doktorka mi vypsala žádanku do nemocnice na vyčištění dělohy. Jaké bylo mé překvapení, když mě v nemocnici prohlídli a řekli mi, že miminko tam stále je a bije mu srdíčko. Paní doktorka mi oznámila, že krvácení je opravdu tak masivní, že to nevidí dobře a pověděla mi, abych se připravila na nejhorší. Ukázala mi ultrazvukem miminko, ale já se dívat nechtěla. Nechtěla jsem se trápit pohledem na miminko, které nejspíš v nejbližší době nebude. V nemocnici mě nechali hospitalizovanou tři dny a čekalo se, jestli potratím, nebo ne. Krvácela jsem stále. Raději jsem se na lůžku ani nehýbala a na toaletu téměř nechodila. Po třech dnech, kdy se miminko stále drželo, mě propustili do domácího léčení s naprosto klidovým režimem, dovolenou jsem měla pouze jít na toaletu a zpět.
Problémům nebyl konec

Ve 28. týdnu mi praskla voda

Vydrželi jsme až téměř do 33. týdne
Byla jsem již ve 32+4 a lékaři mi říkali, že pokud by se porod rozjel, tak ho již zastavovat nebudou. Ráno mi odešla hlenová zátka a v 5 hodin odpoledne mi začaly pravidelné kontrakce. Po 13 hodinách jsem porodila chlapečka s váhou 2 350 gramů a 44 cm. Rodila jsem v době první vlny pandemie covid, v březnu 2020, kdy byl zákaz otců u porodu, což mě dodnes moc mrzí. Byly zakázané i návštěvy, takže jsem byla na vše v podstatě sama. Po porodu mě museli uspat a manuálně vytáhnout placentu, kterou jsem měla srostlou. Filípek, jak jsme miminko pojmenovali, se nalokal plodové vody, takže byl převezen na JIP, kde byl 4 dny a poté jsem s ním již mohla být na intermediálu.
Stojí za to bojovat!

V nemocnici jsem s Filípkem byla ještě přes tři týdny, než nás pustili domů. Tatínek viděl poprvé Filípka, když mu byl téměř měsíc. Pobyt v nemocnici bez rodiny a přátel byl strašně těžký, ale láska k nenarozenému dítěti je největší hnací motor. Stálo to za to!
Nyní bude mít Filípek osm měsíců a je moc šikovný. Jsem na něj strašně pyšná, jak vše krásně zvládl a jak vše dohání.
Maminkám v podobné situaci bych chtěla vzkázat, ať se nevzdávají. I když to vypadá sebehůř, pořád je šance, že miminko vše zvládne.

Byla to těžká doba. Proplakala jsme moře slz, probdělá mnoho nocí a denně se modlila za dceru a malého Filipka. Ale celé trápení stálo za to. Jsem šťastná babička Filipka. Hlavně se nevzdávejte a věřte, že to vyjde právě Vám. Že i Vy můžete zažít zázrak. Všem maminkám držím pěsti a přeji sílu bojovat. babička Jarka