„Rozhodla jsem se přispět i naším příběhem. Mohl by totiž maminkám dodat sílu bojovat a nevzdávat se,“ napsala nám maminka Šárka. Přečtěte si příběh jednoho velkého boje. Boje o život miminka, boje o štěstí. Šárka se svým synem Filípkem zvítězili!
Problémy v těhotenství se mě držely již od začátku
Několikrát jsem krvácela. Poprvé v 6. týdnu. Bylo to již potom, co mi vyšel pozitivní těhotenský test. Další den jsem byla objednaná ke své gynekoložce. Byla jsem připravená, že mi oznámí potrat, což je na začátku docela častý. Další den jsem byla pozitivně překvapená když mi oznámila, že je vše v pořádku a miminku už bije srdíčko. Dostala jsem pro jistotu utrogestan na zavádění.
Oznámili mi, že jsem potratila
Ve 13. týdnu jsme byli objednaní na první screening. Měla jsem strach, aby bylo vše v pořádku. Na screeningu nám oznámili, že čekáme chlapečka, a že vše vypadá v pořádku. Můj nejkrásnější den se mi ale změnil v ten nejhorší. Jakmile jsme vyšli od doktora, cítila jsem, že není vše v pořádku. Po příjezdu domů jsem zjistila, že strašně krvácím. Bylo to snad několik litrů… Krev byla po celé koupelně a ve vaně ze mě vyšlo několik váčků. V tu chvíli jsem tušila, že se jedná o potrat. Vyrazila jsem tedy ihned opět k doktorce, která mi oznámila, že jsem potratila. Takže radost z chlapečka se změnilo v zoufalství a beznaděj.
V nemocnici ale přišlo překvapení
Paní doktorka mi vypsala žádanku do nemocnice na vyčištění dělohy. Jaké bylo mé překvapení, když mě v nemocnici prohlídli a řekli mi, že miminko tam stále je a bije mu srdíčko. Paní doktorka mi oznámila, že krvácení je opravdu tak masivní, že to nevidí dobře a pověděla mi, abych se připravila na nejhorší. Ukázala mi ultrazvukem miminko, ale já se dívat nechtěla. Nechtěla jsem se trápit pohledem na miminko, které nejspíš v nejbližší době nebude. V nemocnici mě nechali hospitalizovanou tři dny a čekalo se, jestli potratím, nebo ne. Krvácela jsem stále. Raději jsem se na lůžku ani nehýbala a na toaletu téměř nechodila. Po třech dnech, kdy se miminko stále drželo, mě propustili do domácího léčení s naprosto klidovým režimem, dovolenou jsem měla pouze jít na toaletu a zpět.
Problémům nebyl konec
Po týdnu jsem začala znovu hodně krvácet, takže jsme opět vyrazili již přímo do nemocnice. Tam mi bylo oznámeno, že mám hematom v děloze o velikosti 10 cm. Jediné pozitivní bylo, že hematom byl dole v děloze a miminko nahoře. Pokud by hematom prasknul, hrozil by potrat. Docházela jsem od té doby již pouze do nemocnice na kontroly do rizikové poradny. Doma jsem proležela bezmála dva měsíce. V lednu mi konečně oznámili, že se hematom zmenšuje a vypadá to nadějně. Při další kontrole byl již nepatrný, takže mi konečně dovolili menší procházky. Konečně jsem byla trošku mobilní! Moc dlouho jsem si toho ale neužila…Ve 28. týdnu mi praskla voda
Začalo mi často tvrdnout břicho a necítila jsem se dobře. Cítila jsem stále častěji dole tlaky. Brala jsem spoustu magnezia a snažila jsem se stále maximálně šetřit. Bohužel ve 28+0 mi praskla voda. Sanitka mě převezla do nemocnice a já panikařila a strašně se o miminko bála. Doma jsem neměla téměř nic nachystáno. Miminko pode odhadu vážilo 1 300 gramů. Naštěstí všechny testy vyšly v pořádku a kontrakce nepřicházely. Byla provedena maturace plic miminka a čekali jsme, co se bude dít. V nemocnici na JIPce jsem ležela dlouhých pět týdnů.Vydrželi jsme až téměř do 33. týdne
Byla jsem již ve 32+4 a lékaři mi říkali, že pokud by se porod rozjel, tak ho již zastavovat nebudou. Ráno mi odešla hlenová zátka a v 5 hodin odpoledne mi začaly pravidelné kontrakce. Po 13 hodinách jsem porodila chlapečka s váhou 2 350 gramů a 44 cm. Rodila jsem v době první vlny pandemie covid, v březnu 2020, kdy byl zákaz otců u porodu, což mě dodnes moc mrzí. Byly zakázané i návštěvy, takže jsem byla na vše v podstatě sama. Po porodu mě museli uspat a manuálně vytáhnout placentu, kterou jsem měla srostlou. Filípek, jak jsme miminko pojmenovali, se nalokal plodové vody, takže byl převezen na JIP, kde byl 4 dny a poté jsem s ním již mohla být na intermediálu.
Stojí za to bojovat!
Po porodu za mnou přišla paní doktorka která se o nás starala v rizikové poradně a gratulovala mi, že kdo by to byl řekl, že vydržíme takto dlouho od 13. týdne až do 32. týdne. Filípek byl od začátku moc šikovný. Měl tedy silnou žloutenku, takže strávil spoustu hodin v inkubátoru na fototerapii, ale jinak ho v podstatě nic netrápilo. Všichni byli překvapení, že měl tak vysokou váhu na tento týden gravidity.V nemocnici jsem s Filípkem byla ještě přes tři týdny, než nás pustili domů. Tatínek viděl poprvé Filípka, když mu byl téměř měsíc. Pobyt v nemocnici bez rodiny a přátel byl strašně těžký, ale láska k nenarozenému dítěti je největší hnací motor. Stálo to za to!
Nyní bude mít Filípek osm měsíců a je moc šikovný. Jsem na něj strašně pyšná, jak vše krásně zvládl a jak vše dohání.
Maminkám v podobné situaci bych chtěla vzkázat, ať se nevzdávají. I když to vypadá sebehůř, pořád je šance, že miminko vše zvládne.
Byla to těžká doba. Proplakala jsme moře slz, probdělá mnoho nocí a denně se modlila za dceru a malého Filipka. Ale celé trápení stálo za to. Jsem šťastná babička Filipka. Hlavně se nevzdávejte a věřte, že to vyjde právě Vám. Že i Vy můžete zažít zázrak. Všem maminkám držím pěsti a přeji sílu bojovat. babička Jarka