Miluše Plecerová se na plný úvazek věnuje kojení nezralých dětí. Pracuje totiž jako vedoucí týmu laktačních poradkyň v pražské apolinářské porodnici, které jsou zde především pro děti předčasně narozené. Svou práci miluje, je to znát z toho, jak o ní mluví. O maminky pečuje s nasazením a láskou a dělá vše pro to, aby každá maminka mohla svému předčasně narozenému miminku dopřát své mateřské mléko.
Autor: Mgr. Petra Kašparová, redaktorka Nedoklubka
Vy pracujete jako vrchní laktačních sestřiček v porodnici U Apolináře, kde se daří zachraňovat i miminka narozená na samé hranici životachopnosti (tedy narozená kolem 24. týdne těhotenství). Obzvlášť pro ně je mateřské mléko hodně důležité. Proč tomu tak je?
Mateřské mléko je důležité pro všechny novorozence, o to více pro miminka narozená předčasně. Je to ta nejpřirozenější strava obsahující mnoho enzymů, hormonů, imunoglobulinů a optimálně nastavuje střevní mikrobiom. To znamená, že se podílí na trávení a vývoji imunitního systému.
Kdy se maminka po předčasném porodu poprvé setkává s laktační sestřičkou? A jak takové setkání probíhá?
Laktační poradkyně (dále jen LP – pozn. redakce) se setkává s matkou nezralého novorozence co nejdříve po porodu, ideálně v řádu hodin. Přichází ve chvíli, kdy se matka teprve vyrovnává se situací. Zvyká si na fakt, že právě porodila miminko dříve, než se čekalo, a nemá ho u sebe. Připadá si bezmocná, má pocit, že pro něj nemůže nic udělat, nijak mu prospět. V ten moment přichází LP s informací, že to tak úplně není. Přichází s úsměvem i pochopením a se svou první edukací o tom, co vše je možné dělat už pár hodin po porodu, aby se rozběhla laktace co nejdříve. Dodá samozřejmě i informace o stravě, pitném režimu, odpočinku, spánku, podpůrných bylinných čajích a důležité mechanické stimulaci bradavek a dvorců v době prvních 24 hodin po porodu. Velmi důležitý je moment první psychické podpory. Navázání důvěry mezi novopečenou maminkou a LP. Vztah, který se mezi nimi vytvoří, je důležitý při pozdější společné práci na cestě za kojením miminka.
Setkání končí ukázkou stimulace prsů rukou a zároveň získáním prvních kapek kolostra, pokud lze. LP se tak stává prostředníkem mezi matkou a miminkem. Vždy se snažím mamince zdůraznit, že dám jejímu miminku první dárek od ní – ono zázračné kolostrum. Je to náš první společný úkol – získání alespoň pár kapek kolostra.
Co to kolostrum přesně je? Prvorodičky možná netuší…
Je to jakási předzvěst mateřského mléka, velmi důležitá pro imunitu. Tím, že kolostrum miminku podáme, mu začínáme pozvolna zatěžovat trávicí trakt a také mu posilujeme imunitu. Proti
látky vytvořené jeho matkou jsou důležité, protože miminka si vlastní protilátky vytvořit neumí. Vysvětlíme maminkám, že napoprvé stačí i pár kapek, které miminku budou podány na štětičce. Od 5. dne po porodu se kolostrum, jinak zvané také mlezivo, začíná měnit ve zralé mateřské mléko.
Podaří se vždy při prvním pokusu nějaké kolostrum od maminky získat?
První pokus získávání kolostra nebývá vždy úspěšný. Některé matky produkují kolostrum již v 2. trimestru, ale jiné až v průběhu dní po porodu. Je to velice individuální a maminky by neměly být smutné, pokud se kolostrum nepodaří získat na první pokus. Dříve nebo později kolostrum pro miminko společně získáme.
Co se děje potom?
Prvních 24 hodin matka stimuluje prsy rukou a zároveň tak povzbuzuje produkci hormonů, které tvorbu mateřského mléka ovlivňují. Po další dny využíváme dvoufázové elektrické odsávačky. Odvedou práci za miminko, které v té době ještě není možné přiložit k prsu.
Spouští se ženě po předčasném porodu laktace?
Nástup laktace je také individuální a je ovlivněn mnoha faktory. Zdaleka největší podíl na úspěšné laktaci má psychická pohoda maminky. Ale jak ona má být v klidu, když vidí svého drobečka v inkubátoru, obklopeného spoustou přístrojů? Jak se neobávat? Ze zkušenosti mohu říct, že většina maminek se srovnává se situací, kterou nemůže změnit, pomalu a přijme ji cca po třech týdnech po porodu. V tu dobu dosahuje většinou již definitivního množství mateřské mléko, které je schopna vyprodukovat.
Snažíme se novopečené mamince maximálně pomoci nejen v úplném začátku, být jí skutečně průvodkyní na cestě za laktací, vyslechnout i její myšlenky, zahnat obavy. Myslím, že LP v porodnici na neonatologii je tak trochu i psycholog a často důvěrnice… A protože si moc dobře uvědomujeme, že psychika hraje důležitou roli, snažíme se maminky maximálně podpořit a pomoci jim.
Lze říci, že se laktace po předčasném porodu dostaví později než u matek dětí narozených v termínu?
Neřekla bych, že nástup laktace ženy po předčasném porodu přichází později než u té, která porodila v termínu. Může to být proto, že časně stimulují prsy odsávačkami v tříhodinových intervalech včetně nocí, kdy je produkce všech hormonů nejvyšší.
Jak to potom celé v praxi vypadá na oddělení neonatologie?
Běžné dny maminky nezralého novorozence vypadají všechny dost podobně, kdy spoustu času tráví odsáváním mateřského mléka. Ideální jsou elektrické duální odsávačky, které mají program stimulační i odsávací fáze a mají výhodu ve dvou odsávací setech, schopných odsávat mateřské mléko z obou prsů najednou. Maminky na oddělení odsávají v blízkosti miminka a pokaždé odevzdávají čerstvě odsáté mléko sestrám, které je využijí pro časově nejbližší dávku stravy miminka. Maminky se také často účastní rituálu krmení, kdy při chování, tzv. klokánkování, posílají mléko sondičkou miminku do žaludku. Nejednou se pak zvedají z „chovacího“ křesla s noční košilí mokrou od mateřského mléka na prsou. Tak to příroda zařídila – dítě v náručí, psychický klid, a produkce hormonů je ideální.
Co když se laktace rozjíždí pomalu nebo je mléka málo. Čím je miminko v inkubátoru krmeno?
Ne všechny maminky mají takové množství mléka, aby pokryly všechny dávky svého miminka vlastním mlékem. Může to být ovlivněno i kapacitou mléčné žlázy, která je též individuální. Znamená to, že je mléčná žláza různě strukturovaná. Dokonce i jedna žena může mít objem mléka odsátého z jednotlivých prsů odlišný. Mléčná žláza je tvořena pohárky, které mateřské mléko produkují, a jejich počet ovlivňuje jeho množství. A tak některá maminka má strop odsátého mléka 50–60 ml a jiná 200 ml během jednoho odsátí. Proto není dobré porovnávat se s jinými maminkami a zbytečně se stresovat.
Miminka, jejichž maminka nemá dostatečné množství mateřského mléka, jsou dokrmována mlékem dárkyň.
Kdo se může stát dárkyní mateřského mléka a pomoci tak jiným maminkám, resp. jejich miminkům?
Může se jí stát žena, která je zdravá, nekuřačka, nemá v anamnéze závislost na drogách nebo alkoholu, není léčena žádnými medikamenty. My si ještě ověřujeme zdraví dárkyň tím, že jsou provedeny výtěry z nosu a krku a vzorky jsou poslány na mikrobiologii. Pakliže jsou výsledky těchto vyšetření v pořádku, odsajeme vzorek jejího mateřského mléka a necháme ho mikrobiologicky vyšetřit. Je-li i toto v pořádku, maminka může začít odsávat mléko za účelem darování. Z již pasterizované dávky tohoto darovaného mléka odebereme vzorek a opět jej posíláme na mikrobiologický rozbor, zbytek mléka mrazíme speciálním, tzv. šokovým, zmrazením a uložíme do mrazáku. Když jsou výsledky v pořádku, mléko je uvolněno a může se použít pro ostatní miminka.
V jakém gestačním týdnu je miminko schopno se přisát k prsu? A kdy skutečně opravdu něco dokáže z prsu vytáhnout?
Zhruba od 10. až 12. gestačního týdne je plod schopen polykat plodovou vodu v děloze. Ve 27.–28. gestačním týdnu dítě uchopí pusinkou bradavku, ale nesaje. Efektivního sání je miminko schopno kolem 32.–34. gestačního týdne. Je to velmi individuální a záleží i na tom, v jakém týdnu se děťátko narodilo, co má za sebou. Obecně lze říct, že kolem 34. týdne by mělo být schopno se napít z prsu. V tomto týdnu již umí zkoordinovat sání, polykání a dýchání. Vidíme ale i šikulky, kteří to zvládnou dříve!
Jak malá miminka se mohou zkušebně přikládat mamince k prsu? Proč přikládáte i děti, které jsou ještě na dechové podpoře nebo zatím neumějí pořádně sát – má to smysl?
Přikládání miminka k prsu nemusí být vždy ovlivněno gestačním věkem, ale jeho zdravotním stavem. Ano, přikládají se i děti na ventilační podpoře, pokud jsou ventilačně stabilní a nemají v poloze u prsu zdravotní problémy. Není důležité, že jsou ve věku, kdy ještě neumí sát. Je to setkání maminky a miminka, na které se s nadějí čeká. Setkání, kdy si maminka emocionálně prožívá chvíli, která měla být už na samém začátku, po porodu. A miminko očichává a olizuje bradavku, někdy se zdá, že snad degustuje… Poznává novou polohu, vůni kůže na bradavce, chuť mateřského mléka přímo od „zdroje“, tvar bradavky a fixuje si do mozku novou situaci. Pokud denně tuto stejnou situaci opakujeme, po pár dnech už miminko samo otevírá ústa. A maminka je šťastná… A s ní i samotná laktační poradkyně (úsměv).
S čím vším můžete pomoci ženě, která má miminko na neonatologii?
Práce LP je pestrá. Prioritou je kontakt a péče o maminky, které porodily předčasně, a jejich miminka. Je to každodenní setkávání se, první edukací vše rozhodně nekončí… Denní kontakt je potřebný pro aktuální řešení laktace, péče o prsy, eventuální řešení komplikací, odsávání mateřského mléka, přikládání miminek. Společně zažíváme první odsáté a první nakojené mililitry mateřského mléka, ale také nenaplněné naděje na úspěšné přiložení, kojení i laktaci. Naším úkolem je vést matku a dítě k úspěšnému kojení, ale také nedopustit, by se mámy hroutily, když je na konci cesty jen částečný úspěch, nebo dokonce neúspěch. Jsme tu od toho, abychom maminky podporovaly, i když se nedaří, a chválily je i za maličké pokroky. Ony si to zaslouží za statečnost, trpělivost, stresy, odříkání, někdy i nepohodlí…
Co je naprosto nezbytné, aby žena po předčasném porodu dokázala laktaci udržet až do doby, než je miminko schopno pít z prsu?
Je obdivuhodné, jak lze udržet po dlouhé týdny a měsíce laktaci, aniž by bylo možné použít ten nejsilnější stimul – přiložení miminka k prsu. A je takových maminek mnoho, vzorně odsávají mateřské mléko v pravidelných intervalech, snaží se dostat do psychické pohody, i když je to tak těžké… Snaží se o dodržení dostatečného pitného režimu, jíst racionální stravu, odpočívat a spát, pokud se najde čas i přes den, popíjet bylinné čaje na podporu laktace, navštěvovat svá miminka a dlouze je chovat na svém těle. Odměnou někdy může být nakojení pár mililitry mléka a pak se zdá, že to celé dlouhé martyrium stálo za to, nebo že ani nebylo.
Z vaší zkušenosti – daří se předčasně narozené děti kojit?
Přestože se snažíme podpořit všechny maminky a jejich předčasňátka a vést je k úspěšnému kojení, ne vždy se to podaří. Některé děti odchází domů kojené, některé částečně a některé vůbec. Miminka narozená kolem 24.–25. gestačního týdne bývají propouštěna asi jen z jedné třetiny plně kojena. Čím je vyšší gestační týden při porodu, tím úspěšnější je kojení na konci hospitalizace. Na závěr je třeba říct, že asi 4 % žen v ČR z různých důvodů nemohou kojit. I to je nutné zohlednit. Pokud přes veškerou snahu maminky i LP se laktace nerozběhne, NELZE TO NAZVAT NEÚSPĚCHEM.
Od předčasného porodu až do propuštění miminka z porodnice uběhne často hodně času, někdy i měsíce. Po celou tu dobu jste s maminkami v úzkém kontaktu, navazujete poměrně blízký vztah. Kojení, které nacvičujete, je do jisté míry intimní věc, do které vy ale musíte vstoupit.
Ano, je to tak. S každou maminkou navážeme vztah. Někdy je bližší, mnohdy až přátelský, jindy ne třeba tolik… Ale vždy jsme tu vedle nich a s nimi. Smějeme se s nimi, často i pláčeme. Máme obrovskou radost z každého nakojeného mililitru. Vše skutečně prožíváme… Když pak maminka z porodnice odchází, máme slavnostní pocit. Když je navíc miminko plně kojeno, i my máme pocit velkého vítězství. To je to, proč tuhle práci mám tak ráda!
I vy sama jste měla určitý problém s kojením své, shodou okolností předčasně narozené, dcery… Podělíte se v krátkosti o svůj příběh?
Je to tak (úsměv). Já jsem před více než 40 lety porodila holčičku ve 30 + 5 týdnu těhotenství, která vážila 1 360 gramů. Na tehdejší dobu to bylo opravdu velmi brzy. Několik dní po porodu jsem cítila, že mám mléko. Sestra mi dala sterilní skleničku od hořčice (úsměv) a řekla: „Nějak to dostaňte ven“. Já jsem tedy skleničku postavila na noční stolek, stoupla jsem si nad ni a nepoučená jsem mléko odstříkala. Sklenička stála na nočním stolku, dokud nebyla plná! Po zhruba měsíci, kdy jsem se na malou mohla jen jednou denně podívat ode dveří, se najednou otevřely dveře a sestra povídá: „Tak zkusíme přiložit.“ To měla malá 1 560 gramů. Vysála tehdy 5 ml. Další dny nám bylo přikládání odepřeno s důvodem, že dcerka vypila málo, že tedy počkáme, až bude silnější. To mi bylo strašně líto! Hrozně jsem tehdy plakala. Po několika dnech mi ji opět zkusily sestry dát ke kojení. Ve strachu, že ji zase nenakojím, jsem přišla na svůj způsob. Otevřela jsem jí pusinku a mléko jsem jí tam stříkala! Takto dokázala „vypít“ celých 15 ml, sestry byly spokojené, a tak jsem v podvádění pokračovala (úsměv). Čili moje miminko se vůbec nenaučilo sát! Propuštěné jsme byly s tím, že výborně kojím! Po příchodu domů jsem jí rovnou dala mateřské mléko z lahvičky a udržela jsem laktaci půl roku. Půl roku jsem ručně odstříkávala mléko a dávala ho malé z lahvičky! (smích)
Miluše Plecerová je všeobecná dětská sestra, v roce 1994 ukončila pomaturitní studium oboru ošetřovatelská péče. Vzdělání si rozšířila i studiem oboru psychologie managementu.
Napsat komentář