Ze dne na den, bez jakéhokoliv varování, byla najednou tu! Malinkatá bytost ne větší než malý bochník chleba. Má maličká, předčasně narozená Sofi. Z poetického těhotenství jsem se rázem ocitla v kolotoči pláče, zoufalství, beznaděje a strachu. Bylo to neskonale těžké období, ze kterého nás vysvobodilo až nošení v šátku.
Když jsem ji poprvé držela v náručí, ten obrovský proud lásky a štěstí mě úplně oslepily a já vůbec netušila, co máme před sebou. Do víru zoufalství jsme se dostali během pár dní v porodnici. Malá neměla sílu sát a mně se netvořilo mléko. Dostaly jsme se do kolotoče pokusů o přisátí, odsávání, dokrmování po cévce, vážení na gramy a samozřejmě stresu. Musely jsme podstoupit řadu bolestivých vyšetření a já se děsila každého vážení, jestli zase neshodila.
Toužebně jsem vyhlížela den, kdy odejdeme z nemocnice, a věřila, že doma bude všechno lepší. Nebylo. Mléko se mi stále skoro netvořilo, hodiny a hodiny jsem odsávala pár mililitrů, hodiny dokrmovala po cévce a v obavách vážila každičký gram. Stále dokola jsme konejšili více a více plačící, nespavý uzlíček nervů. 15–20 minut spánku a opět řev, stále dokola. 24 hodin v kuse, ve dne v noci, 7 dní v týdnu. Po čase se přidaly i koliky. Neutišitelný jekot, tvrdé bříško, křeč v celém těle, modravý obličej s vytřeštěnýma očima. Její bolestný pláč byl tak zoufalý, že byly chvíle, kdy jsem si přála nebýt. Neexistovat. Byla jsem absolutně zoufalá, já i manžel. Vůbec jsme nevěděli, jak z toho ven. A tehdy nám někdo poradil nošení v šátku.
Jak jen jsem se bála! Byla pořád tak malinká a já ji měla pevně stáhnout do šátku a připlácnout na mé tělo. Neublížím jí? Nepolámu jí nožky? Neudusí se mi? Když jsem s pomocí videí na internetu překonala první strach, najednou jsem si začala všímat, že v šátku nikdy koliky nemá, spí tam déle a i mně bylo najednou mnohem lépe. Začala jsem ji nosit čím dál častěji. Bylo to pro nás jako zázrak. Ze dne na den se uklidnila, začala pomalu déle a déle spát, méně plakala a za pár týdnů odezněly i koliky. Viděla jsem, jak moc jí to pomáhá. Nám oběma.
Až zpětně jsem začala číst o tom, že nošení dětí není jen módní alternativa ke kočárku, ale odpradávna ověřený způsob života s dětmi. Hltala jsem informace o nošení a jeho prospěšnosti pro zdravý vývoj dětí. Jak se nošené děti lépe psychosomaticky vyvíjí díky pocitu bezpečí na matčině těle. Jak je prospěšné právě pro nedonošené děti. A také o tom, jaké vzniká mezi matkou a dítětem pouto.
Kontaktní rodičovství a nošení v šátku nás ale ovlivnilo mnohem více, než jsme čekali. Když jsme se dostali z nejhoršího a dcerka mi v šátku kvetla před očima, začala jsem řešit typicky ženské, krásně lehkomyslné starosti. Na trhu byly jen samé sportovní nosicí bundy, ve kterých každá vypadala jako v pytli brambor, a tak jsem si pro sebe vymyslela stylovou a elegantní bundu.
Když mě v ní viděly ostatní maminky, chtěly ji taky. Nabídla jsem ji tedy světu a vůbec jsem netušila, že tudy povede má další cesta. Navrhování a vzkazy od maminek mě naplňovaly takovým pocitem štěstí, že jsem se rozhodla nevracet se k práci před mateřskou, ale k budování vlastní značky.
A tak vznikla La Tulia, značka stylových tulicích bund pro nošení dětí. Dnes je z mé maličké Sofi zdravá, energií překypující školačka, která mi, společně s mladší sestrou, radí, co bude maminkám nejvíc slušet. Nosicí oblečení, těhotenské a kojicí šaty, ale nově i trika na klokánkování miminek vznikají stále se stejnou myšlenkou podpořit maminky v nošení dětí.
A tak bych chtěla vzkázat všem maminkám předčasně narozených dětí – důvěřujte prastarým tradicím. Děti se nosily, co svět světem stojí. V tradičních kulturách se předčasně narozená miminka hned uvážou k prsu do šátku a „donosí“ se na těle maminky. V teple, v bezpečí, u zdroje potravy a za utišujícího tlukotu matčina srdce.
V našich podmínkách to není vždy možné, ale i současná medicína uznává léčebnou sílu klokánkování (tedy kontaktu matky a dítěte kůži na kůži). Noste a klokánkujte, co to jen jde. Je to to nejlepší, co můžete pro miminko i pro sebe udělat. Každá chvilka s miminkem na těle se vám mnohonásobně v budoucnu vrátí. Je to lék pro tělo i duši. Malého, křehkého bojovníka i tu vaši. Já i má zdravá, šťastná, veselá Sofi jsme tím živoucím důkazem.
Petra Orságová
Napsat komentář