Dcera uznávaného hudebníka vážila při narození půl kila

Vojtěch Nýdl se spojil s Nedoklubkem, aby hudbou podpořil rodiče po předčasném porodu. Vypráví příběh své dcery Johanky, která se narodila ve 25. týdnu těhotenství s porodní hmotností 510 gramů: „Na neonatologii je zrození a smrt v přímém přenosu. Jednou tam postýlka je, druhý den tam být nemusí. Jsou to tak bolestivé věci! Ale zároveň to člověku přináší větší vědomí toho, že ne vše dokáže ovlivnit. Lze jen doufat a mít naději…“

Vojta a jeho žena Eva se těšili na druhé miminko, jejich šestiletá dcerka Sofie na sourozence. Evino první těhotenství probíhalo zcela bez problémů a tak nepředpokládali, že by to mělo být tentokrát jinak. Těhotenský screening však ukázal poměrně vysoké riziko vývojových vad. Eva proto podstoupila odběr plodové vody, který podezření vyvrátil.
Dva týdny nato ale začala v noci krvácet a sanitka ji odvezla do Motola. Ráno přišla zdrcující sms, ve které stálo, že ji vezou na sál, protože se odloučila placenta a masivně krvácí,  a že miminko nepřežije. Vojta jel právě na zkoušku s orchestrem – shodou okolností nacvičovali Dvořákovo Requiem. Po cestě volal kolegovi, že nemůže hrát, že to nezvládne. V práci jen předal noty a vydal se na cestu zpět domů…


Zoufalství se změnilo ve štěstí

„Sotva jsem vyšel z metra, volala mi Eva, že Johanka to přežila. Nevěděl jsem, co se bude dít, ale byl jsem strašně šťastnej,“ popisuje Vojta chvíli, kdy se jedno z nejhorších rán, které kdy zažil, změnilo v ráno radostné a zázračné. Když se Eva probudila z narkózy, s obrovským překvapením si vyslechla lékařku, která za ní přišla. Byla to neonatoložka a sdělila jí, že holčička přežila a bojuje nyní statečně v inkubátoru. Vojta popisuje, co se dělo dál: „Přijel jsem do nemocnice a viděl jsem to krásný, malinkatý, průsvitný miminko v inkubátoru. Nadšeně jsem všem děkoval.“ Zdravotníci ale byli zdrženlivější a snažili se novopečeného tatínka, který vlastně prožíval chvilky vzkříšení svého domněle mrtvého miminka, upozornit, že ještě nemají vyhráno.

Johančin statečný boj o život

Hudebník pokračuje ve svém vyprávění: „Třetí den, co byla Johanka na světě, jsem tam přijel a ihned jsem na tvářích sester viděl, že je zle.“ Dělo se to, čeho se lékaři obávali. Johanka měla krvácení do obou mozkových hemisfér, do plic… Vojta smutně a tlumeně říká: „To byl nejhorší okamžik celé té anabáze.“ Maminka svou malou Johanku ještě neměla možnost vidět a už ji lékaři s jejím mužem opatrně připravovali na nejhorší. Pro Evu, která se po porodu radovala, že miminko přišlo na svět živé, to tehdy byl obrovský šok, ze kterého se nemohla vzpamatovat. Další den šel Vojta do nemocnice s velkými obavami. „Nevěděl jsem, jestli tam ten inkubátor s Johankou bude nebo ne.“ Krvácení se naštěstí zastavilo, ale zůstal po něm velký otok. Holčička měla vývod z hlavičky, který přinášel riziko zanesení infekce. Johanka podstoupila operaci, kdy jí byl zaveden rezervoár. Byla nejmenší miminko, kterému tento zákrok v nemocnici dělali – riskantní krok však byl její jedinou šancí… Někdy v té době si rodiče mohli své malé miminko poprvé pochovat. Když Vojtovi sestřičky Johanku poprvé položily na hrudník ke klokánkování, měla všude jen samé hadičky. „Bál jsem se. Byla strašně lehounká! Člověk má pocit, že foukne vítr a miminko mu uletí…“
Další překážkou na cestě k Johančině přežití byla těžká infekce, kterou ale díky antibiotikům zvládla. Vojta vzpomíná: „Po asi měsíci se to začalo všechno pomaličku zvedat z úplného dna. Hlavička se začala čistit. Johanka sama dýchala.“ Rodiče se ale stále báli radovat se. Velké starosti jim také dělala budoucnost, nikdo nevěděl, zda všechny komplikace nezanechají trvalé následky. Lékaři se odvážili provést ventrikulostomii – přemostění zúženého kanálku v mozku malé pacientky. To bohužel fungovalo pouze čtyři dny, poté se zdravotníci rozhodli holčičce zavést shunt (jde o hadičku, která odvádí přebytečný mozkomíšní mok z hlavy do břišní dutiny – poznámka redakce).

Rodič se přepne do „pohotovostního módu“

Hudebník vzpomíná, jak tehdy plynul život: „Celé to bylo tak emočně náročné, že si první rok Johančina života můžeme škrtnout. Co se stalo,  jsme si vlastně začali uvědomovat až zhruba po dvou letech…“ Jako většina rodičů, kterým se miminko narodí dříve, i Nýdlovi žili v jakémsi „pohotovostním módu“. Vojta se zamýšlí i nad tím, že tato zkušenost může partnery sblížit, nebo je naopak rozdělit. Hodně složité to tehdy bylo i pro sestřičku malé Johanky. Přestože se rodiče velmi snažili, aby událostí netrpěla, nebylo to pro Sofii jednoduché. Dnes mají holčičky krásný sesterský vztah…

Johanka je velká bojovnice!

Po neuvěřitelných čtyřech měsících si rodiče vezli Johanku domů – plni strachu, obav a nejistoty z budoucnosti, ale šťastní, že jejich dcera si svůj život vybojovala. „Nevěděli jsme co a jak… Báli jsme se. Ke klidu nám pomáhal monitor dechu.“ Johanka byla hypotonická, moc se nehýbala. Vojtova manželka s miminkem poctivě cvičila tzv. Vojtovku. Z počátku dokonce čtyřikrát denně. „To bylo velmi náročné,“ vzpomíná tatínek malé holčičky a pokračuje: „Než člověk Johanku připravil a odcvičil, co měl, dokázalo to zabrat klidně i šest hodin denně.“ Díky cvičení se vše pomalu a postupně zlepšovalo… Johanka oslavila nedávno 4. narozeniny. Je zdravá a veselá, na podzim půjde do školky.

„Od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že Johanka přežila, to pro mě byla série neuvěřitelných zázraků. Johančin boj o život a její cesta životem mne, i přes všechen ten strach, duchovně obohatily. Člověku se důležitost věcí poskládá úplně jinak, než jak ji měl doposud.“ Tatínek malé bojovnice nachází na předčasném porodu jednu velmi pozitivní věc. Tou je kontakt muže – otce s dítětem ještě vlastně v prenatálním věku, který by jinak nebyl možný. Vojta porovnává obě situace, kdy se stal otcem: „S první dcerou jsem si musel vztah vybudovat. Chvíli to trvalo. S dcerou druhou ten vztah vznikl ihned, ještě vlastně před termínem porodu tím, že jsem s ní v nemocnici byl už od začátku.“

Cesta k Nedoklubku

Když Johančin tatínek přišel poprvé na motolskou neonatologii, dostal materiály Nedoklubka, které se svou ženou poctivě přečetli. Po čtyřech letech se Vojtěch Nýdl při pohledu na svou dcerku zamýšlí: „Stala se taková velká věc v našem životě. A co dál? Myslím, že jestli někomu pomůže vědět, že i beznadějná situace může mít šťastný konec, má smysl se o příběh podělit. Proto mne napadla spolupráce s Nedoklubkem.“

 

První akcí tohoto partnerství byl křest nového alba Piazzolla předního českého hornisty Radka Baboráka a jeho Orquestriny. Část výtěžku z akce byla věnována právě Nedoklubku. Koncert v rytmech tanga na pomezí klasické hudby, moderny a jazzu, plný expresivní energické hudby naplněné emocemi jsme si užili 9. března 2020 v La Fabrice.

 

 

 

 

Klarinetista, zpěvák, textař a skladatel VOJTA NÝDL vydává své první sólové album. Písňové album DÍTĚ Z VĚTRU, k jehož realizaci přizval hudební producentku BEATU HLAVENKOVOU, věnoval předčasně narozeným dětem, s odkazem na vlastní rodinný příběh.

Křest alba proběhne 21. 6. 2021 ve Švandově divadle v Praze od 18 a od 20 hodin. A my se na akci moc těšíme! 

CD Dítě z větru si můžete zakoupit v našem obchůdku.

 

Další hudební zážitky, které spolupráce Nedoklubka s Vojtěchem Nýdlem přinese, budou následovat.

 

Medailonek

Vojtěch Nýdl pochází ze Žamberka v Orlických horách. Hraje na klarinet a basklarinet.

Studoval na konzervatoři v Pardubicích, následně také AMU v Praze a Conservatoire National Supèrier v Paříži.

Je zaměstnán v orchestru PKF – Prague Philharmonia. Věnuje se také komorní hře v dechovém kvintetu Afflatus Quintet a hře v multižánrovém souboru Clarinet Factory, kde také zpívá a je autorem většiny textů. Od roku 2005 působí v SOČR (Symfonický orchestr Českého rozhlasu). V roce 1990 získal první cenu v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga.