Na začátku těhotenství nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo něco pokazit. Pavla se se svým manželem těšila na své třetí dítko. Její dva synové, kterým je 2 a 6 let, se nemohli dočkat brášky… Vše ale nakonec bylo úplně jinak. Přečtěte si příběh o tom, že zázraky se někdy skutečně dějí.
V 16. týdnu vytouženého těhotenství přišel na prohlídce u lékaře šok – zdálo se, že je miminko bez plodové vody! Pavla byla odeslána do nemocnice, kde se obavy potvrdily. Miminko bylo skutečně bez plodové vody. Prošla sérií vyšetření, byla jí provedena amniocentéza a následně i doplněna plodová voda… Zvláštní je, že žádný ze série testů nic neprokázal a navíc lékaři nevěděli, kam plodová voda mizí – protože její odtékání se nepotvrdilo. Ve 22. týdnu lékaři Pavle doporučili těhotenství ukončit. Rizika pro plod byla velmi vysoká.
Pavla vypráví: „Poprvé jsem si poslechla, co to je hypoplazie plic. V našem případě byla 40% šance, že ji malý bude mít. V těch 40 %, kam moje miminko patřilo, zemře 90 % dětí po porodu. Nezvládnou sami dýchat. Navíc mi lékaři sdělili, že hrozí i další komplikace. Víc se s námi nebavili.“ Pavla s manželem se na třetí miminko moc těšili, chtěli jej – a tak se ho nehodlali tak snadno vzdát. Proto z nemocnice odešli domů, velmi nešťastni s tím, že si musí takovýto krok dobře rozmyslet. Pavla v zoufalství napsala do facebookové skupiny rodičů předčasně narozených dětí svůj příběh a prosila o radu, hledala někoho, kdo si prošel něčím podobným. Několik maminek se stejnou zkušeností – ať již s koncem dobrým, či špatným, se našlo. Pavle byl doporučen pan doktor Koucký od pražského Apolináře. „Napsala jsem panu doktorovi Kouckému e-mail a přidala lékařské zprávy. Odepsal ještě ten den a druhý den jsem byla hospitalizována u Apolináře. I on nás důrazně upozornil na všechna rizika, která už jsme znali, ale řekl nám, že pokud do toho půjdeme, určitě se nám budou místní lékaři snažit pomoci a za malého bojovat.“ Pavla chodila dvakrát týdně na ultrazvuk a miminko bylo bedlivě sledováno. Pavla k tomu dodává: „U Apolináře byli všichni velmi milí, nemohu si vůbec na nic stěžovat.“
Ve 29. týdnu těhotenství Pavle, která si pomalu dovolila věřit v možný dobrý konec, začala odtékat plodová voda. Při prvním zakrvácení jí byly podány kortikosteroidy na dozrání plic miminka. Vincent se nakonec narodil po neuvěřitelných 77 dnech hospitalizace na rizikovém těhotenství – ve 32 + 1 týdnu těhotenství s porodní váhou 1 670 gramů. Pavla rodila císařem ve spinální anestezii. Pan doktor, který stál Pavle během operace za hlavou jí vysvětloval, co se děje a snažil se jí uklidnit, že miminkům může někdy trvat i minutu, než začnou plakat. Pavla vypráví: „Strašně moc jsem se bála, připravovala jsem se na nejhorší. Na odchod miminka se nepřipravíte, ale já jsem se snažila být připravená. Moc jsem se bála, že se s malým budu muset hned po porodu navždy rozloučit. Když jej z mého břicha vyndali, uslyšela jsem ten nejkrásnější brek v životě. Brečel! Tak krásně brečel na celé kolo! Až pak jsem si dovolila plakat i já… štěstím.“ Se slzami v očích dodává: „Přes slzy jsem na syna, kterého mi sestřička ukazovala, ani neviděla.“ Malý Vincent po porodu zvládal sám dýchat a žádné velké komplikace nenastaly. Již týden po jeho příchodu na svět tedy mohli šťastnou maminku i se synem převézt blíže domovu.
Vincent nyní váží 2 160 gramů a pilně s maminkou nacvičují kojení. Pavla říká: „Moc mu to ještě nejde. Vypije si půlku dávky a usne. Hodně ho to unavuje. Nechce se mi ale zatím dávat lahvičku a tak to stále zkoušíme.“ Chlapeček je zatím dokrmován sondičkou. Pavla má slíbenou propustku na Vánoce. Nemůže se dočkat, až bude doma u vánočního stromečku se svými třemi syny. Těší se, až svůj předvánoční zázrak přinese domů a položí jej do domácí postýlky a budou všichni, celá rodina, spolu. Doma. Na závěr svého vyprávění Pavla dodává: „Ráda bych ještě zmínila manžela, bez kterého by tohle ani nešlo. Sám se zvládl a zvládá starat o naše dva starší syny a domácnost, k tomu stále chodit do práce. Byl mi velkou oporou a naše manželství si prošlo další zkouškou, která nás ještě více sblížila. Teď už zvládneme opravdu vše.“ Nedoklubko zůstane s Pavlou v kontaktu a těší se na setkání s Vincentem. Celé rodině přejeme ty nejkrásnější Vánoce s myšlenkou na to, že zázraky se – díky zdravotnickému personálu – dějí!
Pavla má vzkaz pro všechny budoucí maminky, které potká podobná situace, jako jí: „Nevzdávejte se bez boje. Dejte miminku šanci. A věřte svým pocitům….“
MUDr. Koucký, který je vedoucím lékařem oddělení rizikového těhotenství a o Pavlu se ke konci těhotenství staral k případům odtoku plodové vody říká:
Naše filozofie je opřena o objektivní a i zkušenostmi získaná data. Není nezbytné vyvolávat potrat při odtoku plodové vody před 20. týdnem těhotenství. Je ale třeba poučit ženy, že 30% dětí vyvine hypoplazii plic,což pro dvě třetiny z nich znamená časné úmrtí po porodu, nehledě na váhu. Komu hrozí, nelze ale reálně předvídat. Buď těhotné akceptují nepředvídatelné riziko nebo ne a volí potrat. Rozhodnutí je vždy na straně ženy. Varování bývá bohužel nulové, mnohdy odtok vody nelze poznat… U nás bylo hospitalizováno zhruba 16 žen s odtokem plodové vody před 20. týdnem a těhotenství, z nich dvě třetiny porodily ve III.trimestru, všechny děti ale žijí…..
MUDr. Tereza Lamberská (neonatoložka) o případech odtoku plodové vody v těhotenství říká: Předčasný odtok plodové vody je samozřejmě závažný stav, ale ne vždy je to důvodem pro ukončení těhotenství. Prodloužení těhotenství může i v těchto případech zlepšit prognózu dítěte – samozřejmě za předpokladu pečlivé monitorace zánětlivých parametrů a viability plodu.
Napsat komentář