„Bylo to mé druhé těhotenství, které jsem si užívala stejně, jako to první. Vlastně o jednu maličkost bylo veselejší a tou byla Lucinka, naše první dcera. Očekávání miminka – sestřičky Amálky – si Lucinka moc užívala. Každý den mi hladila bříško, Amálce zpívala písničky a nemohla se dočkat, až bude na světě. Neustále se ptala: ,,Maminko, kdy už se Amálka narodí?“
Termín porodu Amálky byl 12. února 2018. 10. února jsme měli slavit Lucinčiny třetí narozeniny. A tak jsem Lucince vždy odpovídala : ,,Kočičko naše, nejdříve budou Vánoce, pak v únoru Tvé narozeniny a to už se nám Amálka každou chvilkou narodí…
Jenže nedočkavá zřejmě nebyla jen Lucinka, ale i maličká Amálka v bříšku.
24.11. ve 4:35 přišla Amálka na svět, ve 28. týdnu těhotenství. Nikdo jsme to nečekal, nic tomu nenasvědčovalo. Amálka vážila 990 gramů a měřila 35 centimetrů. Byl to obrovský šok, bezmoc a beznaděj. Ovšem Amálky síla a bojovnost nám dělaly radost každý den. Každý den jsme slýchali, jak je šikovná a jaké dělá pokroky. Po třech týdnech už dýchala sama, váhou přesáhla první kilo, začala zkoušet sama papat a byla převezena z jednotky intenzivní péče FN Motol do nemocnice v Hořovicích.
Dny utíkaly a za dveřmi byly Vánoce. . .
Vánoce jsou pro nás svátky plné lásky a radosti. Vždy si užíváme pečení cukroví, zdobení stromečku, zpíváme si vánoční písničky a nemůžeme se dočkat toho večera, kdy celá rodina usedne k vánočnímu stolu a můžeme poděkovat za to, že jsme všichni zdraví, a že máme jeden druhého.
Přesně tak vypadaly každé naše Vánoce. Ale ty loňské nám spíše vháněly slzy do očí. Být jen nás – mě, manžela a Amálky, snad by jsme ani Vánoce neslavili. Vždyť pohromadě u vánočního stolu jsme být nemohli a za zdraví naší Amálky jsme se každý den mohli jen v duchu pomodlit. Ale nešlo jen o nás. V ten vánoční čas šlo také o naši dceru Lucinku a manželovu dceru Aničku a my jsme věděli, že pro ně i tyto vánoce musí být stejné jako každý rok – šťastné a veselé. A tak jsme pekli, zdobili stromeček, zpívali a těšili se na Ježíška.
Na Štědrý den ráno jsme s manželem jeli za Amálkou. Když jsme si ji chovali, ostatně jako každý den, vyprávěli jsme jí o tradicích tohoto dne. Při odchodu jsme dostali dárek – krásnou vánoční ozdobičku, kterou měla paní primářka Dokoupilová připravenou pro každou maminku, jejíž miminko zůstávalo ten večer na jejím oddělení… Dojetí mi vehnalo slzy do očí. Vrátila jsem se s ní za Amálkou, která už spinkala a pošeptala jí: ,,Kočičko naše, tuto ozdobičku si dnes večer pověsíme na stromeček v obýváku. Díky ní tam budeš alespoň trochu s námi. Veselé Vánoce, miláčku náš. Buď i nadále tak statečná jako dosud. Uteče to a tuto ozdobičku budeš příští rok věšet na vánoční stromeček s námi…“
I přes všechnu bolest, kterou jsme prožívali, byl Štědrý večer nakonec opět šťastný a veselý – Lucinčina a 
Andulčina radost pod stromečkem nám vykouzlila i úsměvy na tváři. Pod stromečkem byl pro naše dcery jeden společný dárek, plyšová Minnie. Lucinka k nám přišla a řekla: ,,Maminko, odvezte ji Amálce, ať ji má u sebe teď ona. Až budeme doma, budeme se o ní střídat.
Když jsme ještě ten večer jeli za Amálkou, dáreček jsme ji dali do inkubátoru.
Amálka nejspíš hned pochopila kouzlo a čarovnou moc vánoc – když jsme za ní druhý den ráno přišli, její inkubátor nebyl na svém místě, místo něj tam stála postýlka, ve které ležela ona. Byl to ten nejkrásnější dárek, jaký jsme si mohli přát…..
Rok s rokem se sešel a za pár dní tu budou další Vánoce. Pro nás konečně ty „Šťastné a Veselé“, kdy jsme všichni spolu a zdraví nám bylo přáno po celý rok. Je 19. prosince a tudíž nejvyšší čas ozdobit vánoční stromeček. Tatínek na něj dává světýlka, Lucinka věší
jednu ozdobičku za druhou a já po roce vyndavám z krabice ozdobičku, kterou jsme dostali loňský rok v nemocnici v Hořovicích. Beru Amálku za ručičky a jdeme ke stromečku, kde si plníme náš slib z loňských vánoc – pověsit si ji na stromeček všichni spolu . . . Naše přání se vyplnilo a věta, kterou jsem loni šeptala Amálce do ouška se stala skutečností :
,,Uteče to a tuto ozdobičku budeš příští rok věšet na vánoční stromeček s námi.“
I přes všechnu bolest, kterou zažíváte, přejeme z celého srdce vánoce šťastné a veselé všem vám, kteří letos, tak jako my loni, budete trávit Vánoce se svými kulíšky v nemocnici. A věříme, že ty příští pro vás budou, stejně jako pro nás ty letošní, mnohem šťastnější a veselejší. Dále přejeme hodně zdraví a spoustu úsměvů v dalším roce.
Myslíme na vás, Linhartovi
(maminka Lucie, tatínek Daniel, bojovnice Amálka a Lucinka s Aničkou)
Napsat komentář