Otěhotněla jsem ve 23 letech. Byla jsem na vše moc opatrná a moje představa jakožto studentky zdravotnické vysoké školy byla, že veškeré komplikace se týkají pouze starších maminek. Omyl. Od začátku bylo moje těhotenství ve znamení komplikací.
Nejdřív bylo naše miminko moc malé, najednou moc velké a takhle stále dokola. Ve 13. týdnu mě paní doktorka vyslala na prvotrimestrální screening. Krevní testy v pořádku, ultrazvuk v pořádku, ale konečný výsledek špatný. Po několika opakovaných vyšetření mi bylo řečeno, že pravděpodobně bude mít miminko Downův syndrom. Dva dny před Vánoci jsem proto podstoupila proto odběr plodové vody.
Horší Vánoce jsem nezažila. Ten strach! Výsledky negativní, bude to zdravý chlapec. Na dalším ultrazvuku mi ale lékaři řekli, že miminko bude mít rozštěp patra. Usoudili to podle toho, že si náš chlapeček dával ručičky před obličej. Následoval další týden strachu, ale riziko bylo následně opět vyvráceno.
22. 3. jsem šla na klasický 3D ultrazvuk, natěšená, že uvidím mého Ondráška z jiné perspektivy. Radovat jsem se přestala ihned potom, co paní doktorka pronesla otázku: „Chodila jste na pravidelné kontroly? A jaká byla biometrie?“ Moc jsem plakala… Zjistilo se, že placenta nefunguje, jak by měla a Ondrášek byl o tři týdny menší. Při následném příjmu na rizikové oddělení porodnice mi byla zjištěna preeklampsie.
24. 3. v 15:00 bylo rozhodnuto. Miminko musí ven, a to ještě dnes! Plakala jsem. Měla jsem tak šílený strach, ne o sebe, ale o našeho miláčka.
24. 3. ve 21:49 se ve 31+1 t.t. Ondrášek narodil. Na JIPce jsem ležela s maminkou, co neustále pusinkovala a objímala své miminko. Já jsem nemohla. Tak moc to bolelo. Druhý den jsem se šla na Ondřeje podívat, byl tak drobný a maličký.
Následující den začala pracovat psychika po šíleném těhotenství a akutním císařském řezu. Úplně jsem rezignovala, neustále plakala a nechtěla malého vidět. Po přesunu na nadstandardní pokoj a dlouhém pohovoru s psycholožkou se ale vše otočilo.
Ondra byl velmi šikovný, na CPAP byl pouhé tři dny. Stále si ho totiž vytahoval (stejně, jako si zrušil každou jinou hadičku), pravděpodobně proto, aby všem ukázal, že to dá! A taky že dal. Porodní hmotnost byla pouhých 1 280 gramů a délka 34 cm. Během týdne zhubl na 1 090 gramů, dostal novorozeneckou žloutenku. Do toho nás potkala infekce, takže byla nasazena antibiotika. Ale on vše zvládl! Byl nesmírně statečný a šikovný.
Po dvou týdnech jsme se stěhovali na intermediár, dlouho jsme bojovali s kojením, ale nakonec se podařilo. Ale bohužel za pár týdnů jsem přišla o mléko. A tak začal další boj, se savičkou.
V polovině května jsme šli domů. Byla jsem šťastná, ale zároveň jsem měla obrovský strach. Po 24 hodinách doma začal hodně ubírat na váze z 2 000 gramů se dostal až na 1 820 gramů. Diagnóza zněla: Alergie na kravskou bílkovinu. Stihli jsme i do týdne transfuzi pro chudokrevnost. Stála jsem u postýlky a opět plakala.
Je to trápení, ano popláčete si, ale když se na vás miminko usměje, je to pohlazení na duši. Miluji svého syna. Je pro mne vším. Ondrášek je zdravý, pravda až na hydrokélu.
Děkuji z celého srdce týmu JIP a IMR v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Moc si vážím jejich práce. Zároveň děkuji Nedoklubku, byli jste mi velikou oporou v těch nejhorších dnech.
Lucie says
Jako bych četla o mém životě. Na začátku jsem se na miminko těšila. Pak mě strašili DS, ale testy to vyvrátili. Nakonec jsem stejně skončila pod kudlou v 27tt.
Chlapeček je zatím v nemocnici už jsme na intermediální péči, momentálně rychle přibírá a konečně i roste. Byl taky 3 týdny s minimem výživy.
Já bych ráda doplnila, že za viníkem předčasného porodu může také špatný lékař.
Bylo by fajn, kdyby byla nějaká osvěta, jelikož je sice hezké, že tady na nedoklubku čteme příběhy, které se staly, ale jak tomu předcházet, by pomohlo více.
Když jste prvorodička a nevíte přesně, jak to bude probíhat a lékař vaší péči zanedbá, tak jak máte vyhledat pomoc včas? Kdo ví, možná proto se pak ty maminky tolik obviňují, protože zjistí příčiny až když je pozdě.
Proč se sleduje dítě jen na začátku a na konci, když riziko je nejhorší od 5 měsíce do 7?? Nulová osvěta je to co to celé brzdí a proto taky přibývá maličkých miminek.
Kristýna says
Souhlasím s Vámi
Lucie says
Něco podobného jsem zažila i já. Taky mě strašili s DS, ale nakonec byl strašák předčasný porod!! Příště půjdu jen na ultrazvuk, zbytečně těhotné straší a to co fakt ohrožuje těhotnou a miminko podcení.