Náš syn Samuel Kvapil přišel na svět ve 24. týdnu těhotenství s váhou 960g a 38 cm v Mostecké nemocnici.
Byla jsem přijata na gynekologické oddělení pro krvácení a odtékání plodové vody. Byly mi aplikovány injekce na urychlení vývoje plic, kdyby došlo k předčasnému porodu. Bohužel plodová voda odtékala rychle a tak mi byly aplikovány injekce pouze dvě a já musela být převezena na sál. Po probuzení z narkózy přišel pan doktor z fotografií našeho chlapečka, to byl první pohled na našeho syna. Lékař mi velmi jemně a ohleduplně sdělil, že vyhlídky nejsou vůbec příznivé, ale náš syn Samík, jako by všem chtěl ukázat, že nic není nemožné. V inkubátoru strávil 2,5 měsíce.
V téhle těžké době, kdy jsem naše miminko nemohla pochovat a trpěla i odloučením od našeho staršího syna Daniela jsem přišla o mléko. Lékaři rozhodli o mém propuštění domů a mně nastal velký kolotoč.
Ráno jsem odvezla Danečka do školky a jela na ranní krmení do nemocnice, tam jsem zůstávala až do odpoledne, pak jela pro syna do školky, udělali jsme svačinku a společně jsme jezdili na večerní koupání a krmení.
Když už vše vypadalo skvěle, jeden den jsme s manželem přišli a Samíkovo inkubátor tam nebyl. V té chvíli se mi zatajil dech a pomalu zhroutil svět. Sestra nám ihned podala informaci, že Samíka převezli na infekční oddělení, protože mu byla zjištěna infekce v krvi a že to nevypadá dobře. Nebudu popisovat probrečené hodiny strachu, ale naše štěstíčko bojovalo, co to jen šlo a nakonec svůj velký boj vyhrál.
Dnes je mu 10 let a je to veselý, kamarádský kluk, který z celého srdce miluje hokej a vše kolem něho.
Nikdo mu nedával šanci a on nám den co den dokazuje, že život je krásný. Rada pro Vás, od nás, věřte Vašim kulíškům!
Hodně štěstí vám všem přejí Kvapíci
Napsat komentář