Naše cesta k miminku začala v roce 2011, kdy jsem poprvé otěhotněla, čekali jsme dvojčátka-holčičky, ale po 20 týdnech těhotenství jsem pro inkompetenci děložního hrdla potratila. Vzpamatovat se z této ztráty mi trvalo téměř rok. Podruhé jsem otěhotněla o rok později a ačkoli dvojčata v rodině nemáme, čekali jsme znovu dvě miminka – tentokrát kluka a holčičku.
Pan doktor byl velmi zodpovědný a dělal vše pro to, aby případné opakování stejného problému podchytil včas, poslal mě do nemocnice hned v 19tt, kdy se mi začal zkracovat čípek. V Podolí mi udělali cerkláž a po 3 týdnech mě s dávkami magnézia poslali domů. Tam už jsem jen ležela, ale po 2 dalších týdnech steh na čípku prasknul, skončila jsem opět v Podolí, byla jsem 23+2. Ubytovali mě rovnou na porodním sále s tím, že nemohou říct, jestli budu rodit za hodinu nebo za týden. Zastavovali mi kontrakce a dostala jsem kortikoidy na dozrání plic miminek.
Nikdy v životě už se nechci rozhodovat o životě a smrti svých dětí, miminka nebyla ve věku, kdy lékaři ze zákona zachraňují, tudíž leželo rozhodnutí zcela na nás…
Porod se rozběhl v noci z 1. na 2.6., byla jsem 23+4. Ani mě nenapadlo, že by některé mohlo přežít, opakoval se zážitek z předchozího roku…Nejdříve se narodila Liduška, neonatolog ji odnesl, nevěděla jsem, že žije. O 20 minut později se narodil Prokop, už mrtvý, zemřel v porodních cestách.
Liduška natolik projevovala chuť žít, že jí neonatolog pomohl, zaintuboval a odvezl na oddělení RES. Vážila 560g.
Poprvé jsem naši dceru viděla 12 hodin po porodu, byla maličká, ale krásná a hlavně živá. Spousta rodičů popisuje při prvním pohledu do inkubátoru pocity zoufalství, já byla šťastná, šťastná, že žije…
O den později přišel první pokus o přechod na cpapík, povedl se a Liduška vydržela takto dýchat více než týden, začala pomalu zkoušet mlíčko a vše zvládala na jedničku. Po týdnu se ale unavila a začal téměř měsíční boj s dýcháním, kdy extubace vždy skončila opět intubací. I přesto jsem po 14 dnech směla poprvé klokánkovat, byla lehká jak pírko a vešla se mi do dlaně (490g)…
Po měsíci už „natrvalo“ přešla na cpapík …
Velké starosti všem dělalo, že vůbec nechtěla, i přes obohacování mléka různými vitamíny a proteiny, přibírat. Po 6 týdnech lehce přesáhla porodní váhu. K tomu se přidala infekce v místě vpichu po odběrech z patičky a selhání ledvin, vše se začalo kazit, ale Liduška se poprala i s tímto a začala konečně alespoň trochu přibírat. Teprve touto dobou jsem si začala plně uvědomovat, že to je mé dítě, a mateřský instinkt probudil k životu…
Po více než 2 měsících dosáhla 1 kg a vše začalo být veselejší. O to větší rána (i přesto že jsme o riziku věděli) bylo v 34tt zjištění II.-III.stupně retinopatie nedonošených. V té době už zkoušela vždy na pár hodin denně dýchat bez cpapíku. Hned absolvovala laserovou operaci v celkové anestezii, která splnila účel a zastavila rozvoj nemoci. Po extubaci už se Liduška k cpapíku nevrátila a dýchala jen s občasným dodáním kyslíku do inkubátoru. Od této doby už také nepotřebovala transfuzi krve kvůli nedostatku červených krvinek, dostala jich dohromady pět.
Pár dní nato přesunuli Lidušku na intermediár, po 89 dnech na RESu. Začala trpět na nadýmání, měla šíleně nafouklé bříško, mnohem větší než ona sama, pan doktor říkal, že vypadá jak břicho s ušima, kvůli tomu stále odkládali
zkoušení na sání ze savičky, aby se ještě víc nenafukovala. Brzy jsme se ale dočkali a Liduška poctivě trénovala a po pár týdnech už si dokázala celou dávku z lahvičky vypít.
Podařilo se mi udržet laktaci po celé téměř 4 měsíce, tak jsme zkoušeli přikládat, nedařilo se, Liduška si nic nedokázala vytáhnout a hodně se vztekala. Díky jedné všímavé sestřičce a její radě jsem vyzkoušela kojící klobouček a najednou to šlo. Od té doby si vždycky část dávky vypije přímo a zbytek dostane z lahvičky.
Den po plánovaném termínu porodu, který byl 24.9., jsem za Liduškou nastoupila na rooming-in, tou dobou vážila 1770g. Po deseti dnech se konečně přehoupla přes magickou hranici 2 kg a my jsme si ji 4.10. po dlouhých 4 měsících a 3 dnech odvezl
i domů.
Děkujeme všem lékařům a sestřičkám z ÚPDM Podolí, kteří se o naši slečnu celou dobu starali, za jejich trpělivost, podporu a pochopení. A taky všem ostatním, kteří se modlili, kteří nás podporovali a drželi Lidušce všechny palce.
Liduška je opravdu velký zázrak, jsme rádi, že se takové zázraky dnes dějí….
V Praze, 21.10.2013
Dana, Ladislav a Ludmila Bartošovi
Dobrý den. Dokážu si představit,co jste prožívali,já jsem před 28 lety rodila na 27 týdnu,syn měl tehdy už 1340g,takže byl proti vaší Lidušce „chlap“.Ale taky jsme bojovali,byly komplikace,ale už i tenkrát se dařilo tyto dětičky zachránit,takže dnes jsem babičkou jeho desetiměsíční dcerky Kačenky a jsem za to velmi vděčná. Držím vám palečky ať vám Liduška roste do krásy a je hlavně zdravá. A také děkuji za to krásné jméno,které jste ji dali,moc se už nedává. Držím palečky Lida
Krásný příběh, plný citů a emocí a věřte, ze úplně chápu vše co pisete. Naše holky se narodily 26+1,Verunka s váhou 720g a Vendulka 650g.Verunka měla krvácení do mozku 3-4stupne,do toho dostala infekci a po 2dnech nám umřela. Vendulka prošla vším co pisete,intubaci,cpapem,k tomu mela tepennou ducej,operaci oči…..,ale svůj boj o život si vybojovala a věřím, že ji Verunka pomáhá pořád z nebicka. Teď sice nechce papkat a špatně nabírá na váze,ale jinak je to krásné usmevave děvčátko a ja neprestanu děkovat.Člověk přehodnoti život od základu. Děkuji za Váš příběh. Mějte se krásně a přejeme jen samé slunickove dny.Gabca a Vendulka 🙂
Moc, moc držím palce a pěsti a vše!!!! Vám oběma, silné ženské i taťkovi. Těším se na šťastné pokračování vašeho příběhu. Ve srovnání s vámi jsme to měli „jednoduché“ – 24. týden, 690 gr, ale kdybyste chtěla … mailovou adresu máte. Dnes je Roboušovi 8 let.
kazde matce zavidim kdis jde s kocarkem 13.5 2014 jsem porodila holicku vaha byla700g merila 31 po treh hodina umrela tiden pretim mi odtekla plodova voda doktori mi dali vsehno abyh udrzela nedalalo se to tak sem ji porodila cera nemela poradne vivinute plice dovam ze uz nikdi to nezaziju bude vsehno krasne
Je dobře, že to Linduška zvládla. Je to statečná bojovnice. Já před čtyřmi dny porodila Marušku, v Usti nad Labem, ve 24+5. Má 650g,zatím se drzi statečně, je na intubaci, dneska už spapala všechno co jí dali , chtěli jí odebrat plicní ventilatory, ale nechali jí je aby se neunavila. Doufám, že to naše malá zvládne, je to hrozně těžký, nikomu bych to nepřála. Všem co jste na tom podobně držim moc pěsti a’t to vaši kulíšci zvládnout a my všichni musíme být statečný a věřit a věřit…
Zdravím taky se nám narodila 2.4.24holčička na svého brašky narozeninách s vahou 570g na začátku bylo všechno jak si v pohodě dýchal sama ale to že je drobná tak jo dávají 20 procent kyslíku a 80 dýchá sama kaka a cura sama ale dnes mi bylo zaděláno že malé selhávají ledviny že jeden jen třeba nečura druhy den třeba až moc a někdy uplne málo mám strašný strach ze oni přijdu každým dnem se mohli aby mi doktorka nezavola a neřekla strašnou zprávu psychicky to s pritelem jen tak dáváme tenhle příběh má skoro stejný jako ten můj malá ale zatím žádné infekce neměla žádné problémy a tenhle příběh mi dal teď velku naději že malou si taky jednoho dne odvezu domu tak jako paní malou Lidušku loc děkuji že jsem si tohle mohla přečíst a doufat