Valinka 28tt. 1180g

Dobrý den, příběhem mojí dcer y Valerie bych chtěla trochu povzbudit maminky, kterým se miminka narodila předčasně.

Vše začalo kontrolou na pohotovosti ve 23+ 6 tt. Zajela jsem si pro jistotu na pohotovost, protože jsem celý den cítila málo pohyby a tvrdlo mi břicho. Po prohlídnutí lékařem mi bylo řečeno, že se začínám otevírat a proto je nutná hospitalizace. Trochu jsem z toho byla v šoku. Týden před tím jsem byla u svého gynekologa na prohlídce a vše bylo v pořádku. Hned po přijetí mi nasadily kapačku. Po týdenním pobytu v nemocnici už jsem myslela, že půjdu domů. A další rána. Musela jsem na cerkláž (zašití děložního hrdla), kvůli hrozícímu předčasnému porodu. Tak jsem jela na sál a bála se o miminko, aby mu narkóza nic neudělala. Po zašití už jsem musela zůstat jen upoutána na lůžku, max. na záchod a do sprchy a brala jsem spoustu léků na udržení miminka. Takhle jsme to vydrželi s miminkem měsíc.

Pak mi začaly večer kontrakce, které mi rozháněli kapačkami, aby ustaly. Jenže kontrakce spíše zesilovaly, než že by ustávaly. Ráno po vizitě mi bylo uděláno vyšetření. Steh, který mi udělali na udržení, se začal prořezávat. Tlačila na něj bublina plodové vody, která mi po kapkách začala odtékat. Primář se rozhodl pro převezení do Olomoucké nemocnice, kde jsou pro případ předčasného porodu vybaveni. Čekala jsem na záchranku s obavami, co bude dál.

Po příjezdu do Olomouce jsem byla převezena na příjem, kde po mě chtěli potřebné informace. Myslela jsem si,  že mě tedy přijmou, vyšetří a řeknou, co bude dál. K vyšetření jsme se už ale nedostaly, protože mi praskla plodová voda. Přišel lékař, aby mi udělal UTZ a zjistil polohu miminka. To mělo příčnou polohu, takže jsme museli na sál okamžitě, aby děloha miminko nesevřela. Bříško už jsem neměla po odtoku plodové vody téměř žádné a na sále jsem se klepala strachy, co bude.

Probudila jsem se až na JIP. Byla jsem ještě omámená narkózou, když mi sestřička přišla sdělit, že mám dceru s váhou 1180 g a 40 cm, narodila ve 28+0 tt. Byla jsem informována, že mi večer přijde někdo z neonatologie říct o miminku více. Čekala jsem v nejistotě a s obavami, co všechno se může do večera stát. Večer pak přišla paní doktorka, která mi řekla, že je malá zaintubovaná, ale stabilizovaná. Konečně jsem mohla v klidu usnout.

Druhý den jsme se byli na ten malý uzlíček s manželem podívat. Valinka byla krásná i se spoustou hadiček a pípáním přístrojů. Kdo to nezažil, si to asi může, jen s těží, představit. Jediné, co vás prostupuje, když tam ten malý uzlíček leží a vy mu nemůžete nijak pomoci, je beznaděj. Třetí den po porodu mi navíc pan doktor řekl, že má Valinka krev ve stolici a musí jí udělat rentgen kvůli hrozící perforaci střev. Naštěstí se to na rentgenu nepotvrdilo.

Krásné bylo, když mi dali Valinku  poprvé do náruče a já si jí mohla pochovat. Valinka měla ale problémy s příjímáním mateřského mléka, a tak byla odkázána na nitrožilní výživu, kvůli níž dostala infekci. Z té jí pak vznikla osteomyelitida (zánět kosti) v pravém kolínku. A na čas bylo po chování. Trvalo šest týdnů než u Valinky osteomyelitida, díky antibiotikům, pominula. Kvůli tomu jsme si ji mohli odvézt domů až po 2 měsících. Zatím jsme za ní ale obden jezdili a já jí vozila odstříkané mlíčko, které jsem, bohužel, neudržela.

Čtrnáct dní před propuštěním přesunuli Valinku na normální postýlku. Bylo to něco úžasného vidět jí jen tak, bez toho skla. Ještě krásnější ale bylo, když mi zavolali, že můžu nastoupit do nemocnice k ní, a že pak už pojedeme společně domů. Po 2 měsících po porodu jsem k ní nastoupila na pokoj a mohla se o ní konečně starat. Po dvou měsících a dvou dnech jsme si Valinku odvezli konečně domů. Valinka byla propuštěna jako zdravé miminko, se známkami nedonošenosti s váhou 2890g a 49 cm.

Byly to dva nejdelší měsíce v mém životě. Dva měsíce nejistoty, jak vše bude probíhat, jestli to Valinka zvládne a bude zdravá. Valinka si za dobu hospitalizace prošla skoro vším. Na kyslíku byla dlouhých 35 dní. Prodělala RDS ( syndrom respirační tísně), pozdní novorozeneckou sepsi, akutní osteomyelitidu ( zánět kosti) – kolene a bérce, anémiii z nezralosti, žloutenku i nekrotizujcí enterokolitida (nemoc střev). Byla ale statečná a vším se probojovala. Snad nás už nic špatného nepotká. Zatím je vše v pořádku a Valinka prospívá tak jak má.

Naše velké poděkovaní patří všem sestřičkám a neonatologům s JIRP novorozeneckého oddělní FN Olomouc.

S pozdravem Alena Možná.