Předčasně narozená Eliška vs. donošená Adélka

Dobrý den,

po přečtení některých z příběhů jsem se rozhodla podělit se i já o ten svůj. Jsou vlastně dva, ale plynně na sebe navazují. Je to příběh mých dvou dcerek, z nichž jedna se narodila nedonošená, druhá sice donošená, ale těžce nemocná. Svým příběhem chci říct, že někdy mají donošené děti horší start do života než ty nedonošené.

Moje první těhotenství bylo vymodlené. Když mi bylo 24 let, našli mi lékaři na děloze velký myom a těhotenství prakticky vyloučili. Proto když jsem ve svých 27 letech prakticky spontánně otěhotněla, byla jsem v sedmém nebi. Téměř okamžitě jsem zůstala doma z práce pro rizikové těhotenství. Naštěstí vše probíhalo tak jak má a já mohla být doma. Až do 30. týdne bylo vše v pořádku, veškeré testy a vyšetření v normě. Na UZV ve 30. týdnu mi ale lékaři sdělili, že miminko je menší než by mělo, že je pozadu o 2-3 týdny a navíc stále otočené koncem pánevním. Poslali mě na monitor, ten byl ale v pořádku. Pak byl několik týdnů relativně klid, nic se nedělo a já si užívala těhotenství. Velký zvrat nastal 26.2.,přesně měsíc a den před termínem. Ten den nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco dít. Dala jsem si oběd a šla na běžnou těhotenskou prohlídku. Po vyšetření, které bylo v pořádku, si lékař vzal přístroj na kontrolu ozev miminka. A tu i já, laik jsem poznala, že něco není, jak má být. Srdíčko bilo, ale divně, nepravidelně. Pravidelné tepy střídali silnější, po nichž byla delší pauza. Doktor rozhodl, že musím okamžitě do nemocnice na monitor, a že si mě tam pravděpodobně nechají. V nemocnici mě však nemile překvapili. Poté, co ani za hodinu nenaměřili pořádný monitor, lékař přišel a poslal mě domů s tím, že na nemoci srdce tam nejsou zavedení a ať jedu druhý den do Hradce. Domů jsem šla v slzách a ještě cestou volala svému lékaři, jak jsem dopadla. Řekl mi, ať okamžitě přijdu k němu, že na mě počká a dá mi žádanku do krajské nemocnice. Zavolala jsem příteli a spolu s věcmi jsme jeli do Pardubic. Zde se jim podařilo naměřit monitor, udělali UZV a rozhodli, že miminko musí ven. Je moc malé, ozvy jsou nepravidelné, navíc je koncem pánevním a mám málo plodové vody. Také pokud bude mít miminko něco se srdíčkem, v bříšku mu nepomůžou. Ihned nechali připravit sál a v 18:43 se císařským řezem narodila Eliška s váhou 1990 g a délkou 44 cm.

Malá byla nádherná, po porodu se dobře adaptovala, rychle přibývala na váze. Absolvovala spoustu vyšetření včetně UZV srdce, který vyloučil vrozenou vadu. Silnější nepravidelné ozvy (extrasystoly) byly způsobeny špatnou výživou v bříšku a do dvou let úplně zmizely. S dcerkou jsme šli domů 15. den po narození s váhou 2400g. Dnes je jí 4,5 roku a je to moc šikovná holčička, na které by nikdo nepoznal, že byla nedonošená.

Po čase jsme se rozhodli pořídit Elišce sourozence. Otěhotněla jsem opět spontánně, těhotenství bylo ukázkové, bez komplikací, veškerá vyšetření včetně UZV byla v pořádku. Když jsem překonala 35, týden, ve kterém jsem porodila Elišku, tak jsem si myslela, že už bude vše v pohodě a že budeme mít krásné Vánoce ve čtyřech (termín byl 2.12.). Asi 4 dny před termínem mi při kontrole v nemocnici naměřili vysoký tlak a zůstala jsem tam už ležet. Protože jsem se vůbec neotvírala a přenášet jsem kvůli prvnímu porodu císařem nemohla, pokusili se lékaři porod vyvolat nejprve oxytocinem. Na to však miminko dost špatně reagovalo, hrozně se mu zpomalil tep, a já si pamatuji, jak jsem z toho měla špatný pocit, i když mě doktoři uklidňovali, že se nic neděje. Pak mi zkoušeli zavést tablety, po druhé mi praskla voda a miminko muselo ven. Adélka se narodila 5.12. císařským řezem s váhou 3100g a délkou 49 cm. Byla jsem moc šťastná, a už jsem se těšila, až budeme všichni doma. Předčasně. Malá byla od začátku hodně spavá, usínala i při kojení, navíc měla stále studené nožičky a zdálo se mi, že málo čůrá. Zatímco vedlejší miminko mělo pořád mokrou plínku, my ji měli polosuchou. Při vizitě mi paní doktorka řekla, že Adélka má šelest na srdíčku a pokud nezmizí, čeká nás kardiologické vyšetření. Šelest samozřejmě nezmizel, a my jeli na kardiologii. Tady ji pan doktor dlouho vyšetřoval, dával mi divné otázky typu – jestli modrá, jestli byla po porodu kříšená – a já začala něco tušit. Diagnóza zněla těžká vrozená srdeční vada, operabilní, okamžitý převoz na JIP, a mě se zhroutil svět. Celou cestu sanitkou jsem probrečela, naprosto nic jsem nechápala, nevěděla, co bude dál. Na JIPce mi malou vzali, řekli mi, že je zbytečné aby mě přijímali, že se o malou stejně nebudu moct starat, ani ji kojit a ať si večer zavolám. A já neměla sílu protestovat. Večer jsme tam s manželem jeli, malá spinkala, a domluvili jsme se, že po vyšetření v Motole, kam jsme měli jet za 4 dny, mě přijmou. V Motole se moc divili, že s malou nejsem a nekojím ji a doporučili moje přijetí. Dozvěděli jsme se, jakou přesně má malá vadu a co bude následovat. Adélce úplně chyběly přepážky mezi síněmi a komorami, takže se jí míchala krev a přetěžovaly plíce. Navíc měla anomálii na chlopni. Operace cca ve třech měsících, propuštění domů dle stavu. Adélka vše zvládala dobře, pomalu jsme se rozkojili a po týdnu mi ji dali na pokoj. Bohužel na Vánoce ji nepropustili a musela jsem domů sama. Navíc se u Adélky objevila alergie na kravskou bílkovinu, musela dostávat specielně upravené mlíčko, na které reagovala naprostým odmítáním. Takže když jsem po svátcích přijela zpět, našla jsem malou se sondou. Postupně jsem ji učila zase pít, protože zvládnutí jídla bylo jednou z podmínek, abychom mohli jít domů. Před koncem roku jsme ještě absolvovali speciální očkování v Motole a po novém roce jsme si konečně malou přivezli domů.

Nebylo to lehké. Měla spoustu léků, které jsem se musela jí dávat – 2x denně na srdce a obden na čůrání, navíc hlídat váhu, protože tyto děti špatně prospívají. Museli jsme ji taky uchránit před jakoukoliv nákazou, to by pro ni mohlo být fatální. Proto jsme i starší dcerku neposílali do školky. Jídlo jsme zpočátku celkem zvládali. Postupně se ale její stav začal horšit, začala pít hůř a hůř, a strašně se zadýchávala. Přibližně po měsíci, tedy ve 2 měsících věku, vypila 50 ml na jednu dávku, kterou pila půl hodiny a byla tak zpocená, že jsem ji mohla převlékat. Za hodinu a půl až dvě jsme vše opakovali, na váze prakticky nepřibírala. Na kontrole v Motole nám bylo řečeno, že operace bude na 100% v březnu, déle to již nejde odkládat. Asi za týden pak přišla pozvánka s termínem. Operace proběhla 11.3.,trvala 7 hodin a Adélka byla na mimotělním oběhu.  Během operace lékaři vyrobili obě přepážky a provedli plastiku 2 chlopní. Pooperační stav vypadal nejprve slibně, bohužel 4. den nastaly komplikace spojené s plicní hypertenzí, kterou měla od narození. Plíce si nechtěly zvyknout na normální režim. Měla tak velké výpotky z plic. Lékaři si s tím ale poradili a po dlouhých 3 týdnech jsem konečně mohla jet za ní. Malá byla hodně plačtivá, měla narušený spánkový rytmus, což bylo způsobeno tlumícími léky, které tak dlouho dostávala. Postupně se ale vše srovnalo a za necelý měsíc od operace jsme šli domů. Nyní je Adélka krásné miminko, které statečně všechno dohání. Je sice trošku pozadu, ale je to krásná a veselá holčička, která nám dělá jen radost.

Rádi bychom touto cestou poslali veliké poděkování lékařům a sestřičkám z dětského kardiocentra v Motole. Jejich přístup a péče neměli chyby, vždy si trpělivě vyslechli všechny nářky a stále dokola vysvětlovali a vysvětlovali… Vděčíme jim za hodně

Brůnovi.