Moje těhotenství probíhalo úplně normálně, 28letá prvorodička, všechny kontroly na ultrazvuku byly v pořádku, ale pouze do 27. týdne těhotenství, kdy mi naměřili tlak 140/90. Moč byla v pořádku, přesto mě gynekolog poslal k internistce, a ta mi pro jistotu předepsala Dopegyt. Po týdnu jsem k ní šla na kontrolu, tlak byl ovšem horší, 145/100. Byly mi zvýšeny dávky Dopegytu, ale marně. Tlak už jsem si měřívala i doma a podivovala se nad tím, že na gynekologii jsem byla pozvána až za 3 týdny. Za pár dní jsem ke kardioložce došla sama, protože tlak stále stoupal (před těhotenstvím jsem mívala spíš nižší), nohy a ruce jsem měla už fest nateklé a byla mi opět zvýšena dávka – při tlaku 160/100 se nad mým stavem nikdo nepozastavoval, přitom už jsem měla být dávno v nemocnici.
Na internetu jsem pořád dokola četla, že by to mohla být preeklampsie, ale že jí trpívají těhotné do 20let nebo nad 30. Takže jsem byla zmatená. Jednou večer jsem došla domů z práce, jsem učitelka hudby, takže si můžu dovolit v zaměstnání celou dobu sedět, a ejhle, 187/114. Šok. Zavolala jsem hned svému gynekologovi, který mi nařídil, ať mě okamžitě někdo zaveze do nemocnice nebo že mi zavolá záchranku. To byl 29. týden, kdy mi natékal už i obličej a oči, a v leže se mi špatně dýchalo. Manžel mě odvezl do nemocnice do Šumperka, kde mě sice přijali, ale příští den mě transportovali do Olomouce, protože nejsou zařízeni na to, aby rodili děti pod 32. týden těhotenství.
Byl čtvrtek a vyšetřující primář prohlásil, že o víkendu bude císař. Sestřičky se mě snažily uklidnit, že to nemusí být pravda, ale já už fakt nevěděla, komu věřit. Měl pravdu. I když jsem byla stále na kapačkách, tlak mi stoupl na 170/110 a v 6 hodin ráno, v pondělí, se narodila přesně ve 30. týdnu Gábinka ,s porodní váhou 1200 g a délkou 37 cm. Když mě k ní příští den zavezli, rozbrečela jsem se. Kdo nezažil, neví. Malej tvoreček se scvrklou kůží, nedovyvinutými nafouklými genitáliemi, všude samá hadička. Nejhorší je na tom ten pocit, že není jisté, jestli takto nedonošené děťátko bude zdravé, nebude hluché nebo slepé nebo nebude mít jiné vady. V inkubátoru byla Gabča celkem měsíc. Ze začátku jí pomáhali dýchat, prodělala si dvě infekce a 2denní žloutenku, ale jinak byla moc šikovná a rychle přibírala. Po měsíci ji přeřadili na intermediár, kde byla na postýlce další 3 týdny. Ale potom jsme si ji už mohli odvézt domů. Vážila 2.75 kg a měřila 48 cm. Dalších 7 měsíců jsme s ní museli cvičit Vojtovu metodu, 3krát denně, ale troufám si říct, že ji snad ani nepotřebovala, bylo to spíš jen preventivně a hlavně na posílení těla. Teď je jí 17 měsíců, váží 9 kg, měří 80 cm a dnes právě začala chodit. Mluvit se jí nechce vůbec, že prý jí stačí jen mama, tata, baba, haf a mňam, ale je strašně hodná, bystrá, všemu rozumí a prostě geniální.
Tento příběh píšu tak obšírně pro stejně nejisté mámy, jako jsem byla já. Kdybych si nehlídala tlak a neměla nastudovánu preeklampsii málem i pozpátku, dnes jsem tu nemusela být ani já, ani Gábinka (při této nemoci hrozí, že dítě přestane být v matce vyživováno a umře a matce hrozí eklampsie, což končí smrtí). Naštěstí v Olomouci byli profesionálové, zachránili obě a tímto bych jim chtěla moc poděkovat.
Miriam says
Moc,moc Vám gratuluji,a jsem hrozně ráda,že jsem přečetla Váš krásný příběh:-)Přejeme Vám hodně štěstíčka,a zdravíčka.
A Gábinka je NÁDHERNÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!:-)
Miriam
Karin says
140/90 je normální tlak, můžete být ráda že to vůbec někdo řešil, rozhodně nedošlo k zanedbání zdravotní péče, ono to není s tou preeklampsií tak jednoduché, mám pocit že nedůvěřujete lékařům a to je škoda když Vám tak pomohli. Ještě že jste si to nastudovala…
Tereza says
Uplně přesně jsem tohle měla já i ten stejný vysoký tlak, malej se narodil při váze 1320g v 33.týdnu…mě doktor na kontrole řekl ihned do nemocnice a z nemocnice do Motola a okamžitý císař, takže to přesně chápu….hlavně, že nám to dobře dopadlo 🙂 Dnes je klukovi 3,5 roku a je jako rybička 🙂