Milé maminky, jmenuji se Markéta a jsem maminkou dvou úžasných a zdravých kluků, Štěpánka (4 roky) a Mikuláška (1,5 roku). Štěpánek se narodil v termínu a po menších komplikacích při porodu skončil v inkubátoru. Za pár hodin mi ho přinesli, vše bylo v pořádku a je doposud. I Mikulášek po porodu skončil v inkubátoru, ale ten si v něm pobyl 66 dnů. Narodil se totiž o 11 týdnů dříve než měl. Ale od začátku…
Když byly Štěpánkovi dva roky, tak jsme se s manželem shodli, že je ten správný čas pořídit mu brášku nebo sestřičku. Otěhotněla jsem v lednu 2009, termín porodu jsem měla 3.10.2009 a moc jsme se těšili. První těhotenství probíhalo bez problémů, tak jsem si myslela, že to tak bude i u toho druhého. Bohužel, vše bylo špatně už od začátku. Začalo to nevolnostmi, při každé kontrole v poradně jsem měla vyšší tlak. Pak přišly tripple testy a ty ukázaly vysokou pravděpodobnost na rozštěp páteře 1:13. Probrečela jsem celý den a pak jsem už jen čekala na 20 tt, kdy jsem měla jet na podrobný UTZ do Hradce Králové. Byly to hodně dlouhé čtyři týdny. 20.5. jsme přijeli do FNHK a tři hodiny čekali s ostatními maminkami na ultrazvuk. Štěpán (manžel) se mnou dovnitř nesměl a tak jsem naše miminko na UTZ viděla sama. Visela jsem na rtech pana doktora a ten řekl, že je mimi v pořádku a že je to chlapeček. Mně spadl kámen ze srdce. Jediný, co se doktorovi nezdálo, že je chlapeček malý vzhledem ke gestačnímu týdnu. Doporučil ultrazvuk dříve než ve 30tém týdnu. Konečně jsem si začala těhotenství užívat. Ale jen na chvilku, protože jsem při každé kontrole měla hraniční tlak a nerostlo mi skoro vůbec bříško. Pomalu se do mé mysli vkrádala obava, že něco není v pořádku. 9.7. (27tt) jsem šla na domluvený předčasný ultrazvuk, tentokrát i s manželem a tam nám paní doktorka oznámila zdrcující zprávu, náš chlapeček je menší už asi tak o čtyři týdny, než by měl být, odhadovaná váha 500 gramů, kontrola za týden. V poradně 14.7. zjistili, že se mi za měsíc nezvětšil fundus a hurá znovu na UTZ, tentokrát k primáři. Chlapeček nepovyrostl, odhadovaná váha stále 500 gramů, špatné průtoky, telefonát do Hradce a 16.7. nástup. Odcházela jsem zcela podlomená a zoufalá, co s malým bude. 16.7. jsem přijeli na 8:00 na vyšetření UTZ, pan doktor přišel v 11:00 hod. Přede mnou tam šly dvě maminky a obě dvě vyšly s pláčem. Pak jsem šla na řadu já. Byla jsem uvnitř snad hodinu, manžel čekal v čekárně. Pan doktor mi řekl, že je to špatné, že chlapeček je opravdu hodně malý, má nedostatek živin a důvodem toho všeho je malá placenta. Šla jsem na příjem do porodnice, kde mi zase dělali UTZ a řekli mi, že nejdéle zítra budu rodit, protože se malému v bříšku nedaří. Přijali mě na lůžkovém a manžel kolem 14:00 hod. odjel domů za Štěpánkem. Dostala jsem první dávku kortikoidů (na dozrání plic u miminka). V 17:00 hod. mě čekaly ozvy, když se sestřička koukla na papír, jen řekla, že běží pro doktora. Ten přišel a řekl mi, že mám dvě možnosti : buď malýho ihned císařský řezem porodím (s tím, že už může být postižený, případně může dojít ke komplikacím spojeným s nedonošeností ) nebo ho necháme v bříšku umřít a pak bych rodila mrtvé miminko. Chtěla jsem zavolat manželovi a poradit se, ale řekl mi, že na to není čas, že tohle si musím rozhodnout sama. Tak jsem to rozhodla… 16.7. v 18:50 se nám císařským řezem ve 28+6 tt narodil Mikulášek s porodní váhou 680 gramů, měřil 31 cm. Byl životaschopný a jeho apgar score 3,9,10. Dýchal sám za podpory CPAP. Hned druhý den jsme se za ním šli podívat. Byl opravdu malinkatý, všude samé hadičky, stříkačky, pípání… A naše pocity … strach, euforie a zase strach, ani jsem si na něj poprvé nesáhla, abych mu náhodou neublížila. Pak nás čekalo dlouhých 77 dnů, než jsme si Mikuláška odvezli domů. Jezdili jsme za ním obden 60 km a vozili mlíčko. Vše probíhalo dobře, malý pěkně přibíral, doktoři ho neustále chválili, dokonce jsem si ho mohla pochovat v peřince. Zlom nastal, když mu byly 4 týdny, dostal infekci, zjistili, že je v krvi, nasadili ihned antibiotika, která naštěstí rychle zabrala a Mikulášek se z toho celkem rychle dostal. Byl asi týden zaintubovaný. Pak si ještě týden pobyl na JIRP a už hurá na intermediár kde si začal zvykat dýchat bez CPAP, což se mu podařilo a po 45 dnech od narození dýchal sám bez podpory. A netrvalo to dlouho a už jsme za Mikym jezdili na nedonošenecké lůžkové oddělení, kde jsme si ho konečně mohli už opravdu pořádně pochovat a pomazlit se s ním. Po 66ti dnech v inkubátoru dostal konečně svoji postýlku a já 23.9. nastoupila do nemocnice k němu na room-ing. Konečně jsme byli spolu. 1.10. nastal den „D“ a přijel si pro nás manžel se Štěpánkem. Mikýska jsem oblékla do “civilu” a nemocnici jsme nechali s úsměvem a slzami radosti za zády. Mikuláš vážil 2480 g a měřil 42 cm. Mikuláškův diagnostický souhrn byl: extrémně nízká porodní hmotnost, intrauterinní růstová restrikce, syndrom dechové tísně, novorozenecká žloutenka, pozdní hyponatrémie, pozdní metabolická acidosa, pozdní sepse, respirační selhání, anemie nedonošeného dítěte, krvácení do mozku 1.stupně. Samozřejmě jsme museli hodně jezdit na různé kontroly (a ještě jezdíme), rehabilitovali jsme podle Vojty, učili jsme se trpělivosti, protože vše šlo trochu pomaleji než jsme byli zvyklí u Štěpánka. Bylo to pro mě dost emočně náročné období. Hodně slz, strachu a i sebelítosti, ale taky radosti z každého pokroku. Dnes je Mikymu 19 měsíců, směje se na svět, běhá, zlobí nás i bráchu :o), rád se mazlí, rozdává radost…. Nkdo by neřekl, že měl tak těžký start do života pouze je drobnější. Mé velké poděkování a velká úcta patří všem, kteří se o Mikuláška starali ve FN Hradec Králové. Velké díky patří mým a manželovým rodičům, naším blízkým a kamarádům. Také děkuji Nedoklubku, protože vaše internetové stránky mě po celou dobu doprovázely. Našla jsem tam hodně pro mě potřebných informací a i hodně naděje v příbězích ostatních maminek. A moje největší Děkuji je Štěpánovi (manželovi), protože on byl a je moje skála, o kterou se mohu vždycky opřít. Štěpánkovi, protože není většího léku na smutek, než dětské objetí a dětský smích. A nakonec i Mikuláškovi za to, že tak bojoval, aby tu s námi mohl být..
Napsat komentář