Nedoklubko

Když se vám miminko narodí dříve, než čekáte...

  • b
  • Nedoklubko
    • O nás
    • Náš tým
    • Média
      • Videa
      • Podcasty
      • Fotogalerie
    • Stanovy
    • Poučení o ochraně osobních údajů
    • Výroční zprávy
    • EFCNI
  • Aktuálně
  • Jak pomáháme
    • Podpora rodin
    • DVANÁCT SIL – podpora neonatologií
    • Psychologická podpora
    • Publikace
    • Kampaně
    • Akce
    • Podpora výzkumu
  • Pomáhejte s námi
    • Dárcovství
    • Členství
    • Partnerství
      • Naši partneři a firemní dárci
      • Jak se stát partnerem
    • Tvoření
    • Sdílení příběhů
    • Objednání v Obchůdku
  • Příběhy rodin
    • 23. – 28. týden
    • 29. – 32. týden
    • 33. – 38. týden
  • Obchůdek
  • Kontakty
4.3.2011

Příběh Filípka, narozeného ve 30. týdnu těhotenství

Mé těhotenství nebylo v pořádku hned od začátku, ale protože jsem druhé dítě opravdu chtěla, rozhodla jsem se o něj bojovat. To jsem ale nevěděla , co mě čeká.

Ve 24. týdnu těhotenství mi odtekla všechna plodová voda, odvezli mě na porodní sál, napíchali kortikoidy a čekali, že budu rodit. Já jsem nechtěla, dítě mělo jen 500g. Nakonec jsem po týdnu stráveném na porodním sále podepsala papír, že všechna rizika spojená s mým zdravím beru na sebe. Potom jsem strávila další dva týdny v pokoji, kde byly matky po spontánních potratech nebo ty, které předčasně porodily. Jejich příběhy byly někdy velmi smutné. Na další týdny mě naštěstí dali do normálního pokoje mezi rizikově těhotné ženy. Mně stále odtékala plodová voda, která se ve mně tvořila. Dostávala jsem antibiotika a lékaři sledovali, jestli už nemám infekci. Prognózy nebyly moc pozitivní a já jsem už ze všeho měla nervy “v kýblu“. Manžel za mnou ale chodil každý den a velice mě podporoval, přátelé mě navštěvovali a modlili se za mě. Já jsem jen brečela.

Ve 30. týdnu jsem se rozhodla porodit císařským řezem – kvůli dítěti. Narodil se mi chlapeček 1350 g, bez infekce, dokonce sám dýchal.

Dva měsíce byl v inkubátoru, pod stálým dozorem lékařů. Prováděli mu různá vyšetření, všechno vypadalo docela dobře až na mozek. Kvůli nedostatku kyslíku mu odumřelá některá spojení a na ultrazvuku byla vidět bílá místa, kde mozkové buňky chyběly. Hrozilo DMO. Nic takového se ale nekonalo, normálně prospíval, pak jsem ho ještě půl roku kojila. Hodně jsme toho dál spolu prožívali – to by bylo na knihu.

Teď mu budou už tři roky, je úplně normální, zdravý, krásně mluví , je s ním legrace, je společenský. Já jsem se ze všeho ( deprese) také dostala a dnes jsem šťastná máma. Jediné, co mu zůstalo je tříselná kýla – nějak se mi s ním nechce zase do nemocnice, a ploché nohy – ale to je nic proti tomu, co mu hrozilo.

Vůbec jsem nevěřila, že by to mohlo takhle dopadnout. Díky Bohu, manželovi, lékařům a přátelům, kteří se modlili je to ale dobré. Chtěla bych tedy povzbudit mámy, které prožívají těžkosti, že to nebude trvat věčně a že to může všechno dobře dopadnout.

Jana

.

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nedoklubko z.s. V Olšinách 16/82 100 00 Praha 10 IČ: 265 96 784
Nedoklubko je zapsáno ve spolkovém rejstříku vedeném Městským soudem v Praze sp.zn. L 70369
e-mail: info@nedoklubko.cz, Facebook | YouTube | Newsletter