

Příběh Holoubkových
Pepíček narozený v 23. týdnu těhotenství
Byla jsem šťastná, když jsem překonala první trimestr a vše se zdálo v pořádku. Týdny utíkaly jako voda a já si od samého začátku užívala těhotenské nevolnosti, občasné nechutenství a stavy obrovské únavy. I přes veškeré tyto běžné těhotenské neduhy jsem si jiný stav užívala. Všechny kontroly navíc dopadly na jedničku a nic nenasvědčovalo předčasnému porodu, který se blížil.
Koncem května mi začalo tvrdnout břicho, které najedou ztěžklo a bylo jako kámen. Nevěnovala jsem tomu ale velkou pozornost, protože jsem byla teprve v polovině těhotenství, kdy takové tvrdnutí bývá časté, a navíc u mě se to stávalo tak jednou za den. Bohužel tento stav se začal během jednoho dne opakovat častěji, do té doby to bylo pouze jednou denně. Bylo 31. května večer a břicho mi začalo tvrdnout stále víc a víc. Rozhodla jsem se, že pojedu do nemocnice na pohotovost. Myslela jsem si, že dostanu magnezium a pojedu domů, bohužel jsem se mýlila. Skoro čtyři měsíce před porodem mi odešla hlenová zátka a začalo tvrdnout břicho. V nemocnici už si mě nechali.
Ještě před odjezdem na pohotovost Vám odešla hlenová zátka. Lékař v porodnici, který Vás prohlédl, zkonstatoval, že to vypadá na předčasný porod?
Nechal mi napíchnout kapačku na zastavení porodu a sestřička mi píchnula první dávku kortikoidů na urychlení dozrání plic miminka. Protože kolínská nemocnice nemá neonatologii, zajistili mi transport RZS do Zemské porodnice u Apolináře v Praze. Do termínu mi zbývaly ještě čtyři měsíce.
Musel to být obrovský šok, představa, že by se miminko narodilo takto brzy, musela být velmi stresující. Byla jste na začátku 23. týdne těhotenství, miminko bylo ještě nezralé a šance na jeho záchranu téměř nulová. Jak vzpomínáte na ty jistě těžké chvíle?
Ležela jsem v porodním boxu, kapačka napíchnutá, srdce mi tlouklo, až jsem ho cítila v krku. Byla jsem 22 + 2, což znamená nízký týden těhotenství – šedá zóna. Přemlouvala jsem malého, aby v bříšku ještě vydržel. Další den vše vypadalo lépe a tvrdnutí břicha ustalo. Dopoledne mě převezli z porodního boxu na pokoj na oddělení rizikového těhotenství. Během dne jsem absolvovala vyšetření i ultrazvuk. Bohužel nález nebyl příliš pozitivní – hlenová zátka odešla, otevřená jsem byla na tři, čtyři prsty, plodová voda zatím neodtékala. Musela jsem další dny jen ležet na kapačce a modlit se. Za pár dní se tvrdnutí břicha vrátilo s ještě větší intenzitou, k tomu se objevilo špinění. Tehdy už byl porod nevyhnutelný. Lékaři nejprve chtěli zkusit přirozený porod koncem pánevním, ale nakonec museli přistoupit k akutnímu císařskému řezu. Pepíček se narodil 4. června 2020 v 10:17 jako extrémně nedonošené miminko ve 22 + 6 týdnu těhotenství s váhou 610 g a délkou 30 centimetrů. I přes takto extrémně brzký příchod na svět dokázal sám dýchat pouze s podporou CPAP (podpora dýchání u novorozenců, pozn. red.). Podle doktorů se celkem dobře adaptoval na svět. Pepíčkovy šance na přežití byly podle lékařů 50 : 50. Byla to příšerná bolest vidět ho napojeného na hadičkách. Byl tak malinký, nemohla jsem ho ani pochovat. Vyčítala jsem si, že jsem ho nedokázala v sobě udržet ještě pár týdnů. Zároveň jsme si ale uvědomili, že musíme udělat maximum, aby Pepíček svůj předčasný start do života zvládl. Měli jsme obrovské štěstí. Velké komplikace se nám vyhnuly. Pepíček byl velký bojovník. V nemocnici strávil 104 dnů. Samozřejmě jeho stav byl jako na houpačce. První tři dny byl na podpoře dýchání, potom ho museli napojit na plicní ventilátor, na kterém byl poměrně dlouhou dobu. Měl nitrožilní katetr a musel dostávat několik krevních transfuzí. Prodělal také nějaké infekce a měl výrazně otevřenou dučej na srdíčku. (Botallova dučej je céva, která spojuje plicnici a aortu a po porodu se má sama uzavřít, pozn, red). Srdíčko víc pracovalo, otekl, rychle nabíral na váze a dostatečně se mu neprokrvovaly ledviny. Naštěstí zabrala antibiotika a Pepíček to všechno zvládl.
Zdroj: CNN Prima NEWS
Autorka rozhovoru: Martina Richterová … Prima CNN