Když potkáte anděla
Mgr. Petra Kašparová
redaktorka Nedoklubka
Sestřička. Člen zdravotnického týmu, který vám otevírá dveře neonatologického oddělení, když se jdete poprvé podívat na své nedonošené miminko.
„Dobrý den,“ zajíkáte se, „jdu se podívat na své miminko,“ a chce se vám plakat. Ona vás s úsměvem zdraví a vede vás k „průhlednému domečku“, ve kterém, omotáno hadičkami a napojeno na přístroje, spinká vaše maličké miminko do dlaně. Je to právě ona, kdo se s vaším děťátkem seznámil dříve než vy, a tak vám jej nyní může představit. Vy sotva dýcháte při pohledu na to malé stvoření v inkubátoru. „Pane Bože, je tak malinká!! Holčičko moje! Chlapečku můj!“
Okolní zvuky vnímáte zastřeně – hučení a pípání přístrojů jsou jako zvuky z jiného světa. Vy vlastně jste v jiném světě! Sestřička se ale pohybuje sebevědomě, na každém jejím kroku, každém pohybu je znát, že ví, co dělá. Je tak sebejistá. Z každého úkonu, který učiní – „Vážně dává tomu půlkilovému miminku cucat vatovou tyčinku? Cože, ona ho jde přebalovat? Tahle paní skutečně dokáže takhle malému miminku vzít krev – to opravdu jde? …ty bláho, ta rychlost, se kterou umí zavést sondičku do bříška miminka!“ – je cítit její jistota, její klid… Je to totiž její svět!
A je to právě sestřička, která se vám stane průvodcem v tomto světě. Rozumí tu všemu – každému zapípání, zahoukání přístroje, umí dešifrovat všechna zobrazená čísla, čte křivky na monitorech. Velmi záhy si uvědomíte, jak moc vás dokáží její slova uklidnit. Trpělivě vám odpovídá, klidně poněkolikáté, na vaše dotazy. Její odpovědi vás dokáží z pocitu paniky vrátit k normálnímu dýchání. Věta: „Nebojte se, vaše děťátko bude v pořádku, je moc šikovné, vše krásně zvládá!“ vás potěší víc než jakákoliv jiná pochvala na světě. Ukáže vám nemocniční odsávačku mateřského mléka, vysvětlí, jak funguje, řekne, proč je vaše mléko tak důležité. Postupně vás naučí miminko přebalit – „Otočit ho z bříška na zádíčka je tak moc těžké! Tolik se bojím s ním manipulovat!“ –, ukáže vám, jak se otevírá inkubátor, jakým způsobem uchopit to maličkaté děťátko a dokonce předvede, jak ho vykoupat… Sestřička je ta, která vám miminko opatrně a něžně položí na hrudník k prvnímu klokánkování. A učiní tak ještě mnohokrát během vašich návštěv zde – na neonatologii.
Je tu stále. Kdykoliv přijdete, kdykoliv odcházíte. Po každém pozdravu hlásí novou váhu vašeho potomka. „Ty jo, paráda, sestři – od včera přibral 20 gramů.“
Její jméno by mohlo být „Trpělivá“. Přechází vaše nálady, chápe totiž, že váš život je nyní jako na houpačce a nejen kvůli hormonům. Rozumí vašim slzám a směje se s vámi v (čím dál častějších) šťastných chvílích. Je profesionálka ve své profesi, společně s lékaři zachránila vašemu miminku život, celou dobu o něj odborně pečuje… A ještě k tomu zvládá být tak trochu psychologem! Po dobu pobytu vašeho miminka v nemocnici je nejen vaším průvodcem, ale také důvěrnicí, snad i kamarádkou. Během nočních pokusů o kojení se dokonce dozvíte něco o její rodině, o jejím životě „tam venku“, mimo zdi porodnice… Když po kratší či delší době přijde den D a vy jí podáváte ruku na rozloučenou, nenalézáte slova díků za její péči, kterou věnovala nejen vašemu miminku, ale také vám…
Děkujeme, sestřičky! Nelze jmenovitě poděkovat všem sestřičkám, které na neonatologických odděleních českých porodnic pečují o ta nejmenší miminka. Všechny sestřičky si zaslouží slova díků za nelehkou práci, kterou vykonávají, za to, že jsou pravou rukou lékařů a lékařek! Za všechny rodiče, kteří nepřestávají být vděční: díky, sestřičko!
