1. RIZIKO PŘEDČASNÉHO PORODU
Slovo na úvod
Autor: PhDr. Daniela Sobotková, CSc.
Lektorka pro výuku metody pro hodnocení psychomotorického vývoje dětí raného věku
Vaše děťátko přijde pravděpodobně na svět předčasně, po narození od vás bude odděleno, aby mu mohla být zajištěna ta nejlepší lékařská péče na speciálně vybavených odděleních. Můžete být takovou situací zaskočeni a nejste na ni připraveni. Místo radosti z očekávaného narození miminka se musíte vyrovnávat se směsí nepříjemných pocitů a stavů, z nichž některé mohou dlouho přetrvávat. V takové situaci často rodiče trápí otázka: „Proč se to děje právě nám?“ Člověk však není schopen na ni odpovědět, což ještě více zesiluje jeho pocity nespravedlnosti, bolesti nebo obviňování sebe či okolí. Jak píše H. S. Kushner (2018) ve své knize Když se zlé věci stávají dobrým lidem, je to otázka pochopitelná, ale pro další cestu životem je nutné se přes ni přenést a upnout své myšlenky a veškeré síly do současnosti a položit si otázku: „Teď, když se mi to stalo, co s tím mám dělat?“
Každý den a týden vývoje v děloze má své zákonitosti
Autor: MUDr. Magdalena Chvílová Weberová
Primářka novorozeneckého oddělení
Nemocnice Havlíčkův Brod
Matka a zrající dítě se vzájemně „informují“ prostřednictvím procesů v placentě a signály hormonů o jednotlivých úkolech těhotenství. Nastavují se základní regulace organismu a připravuje se cesta jedinečné osobnosti člověka. Během měsíců těhotenství se u maminky vyvíjí schopnost vnímat signály dítěte, které jsou základem systému komunikace. Nejde jen o komunikaci slov, ale o komunikaci signálů přes placentu, doteků emocí a myšlenek, které utvářejí svět těhotné ženy.
Život je příběh, ve kterém lze specifikovat období (senzitivní periody) důležité pro rozvoj celého vývojového potenciálu dítěte. Jde o tzv. uzlová místa, která jsou svou důležitostí také místy velké zranitelnosti a s vlivem na vývoj.
Vývoj je kontinuum, nepřetržitý sled dějů, jedna fáze podmiňuje průběh fáze další. Během vývoje v děloze se týden po týdnu spouští přírodou programovaný sled dějů, které vedou k narození zdravého dítěte. I v děloze však mohou zasáhnout nemoc, chemické a fyzikální vlivy okolí nebo nedostatek výživy. Vliv výživy, zdravého životního prostředí, pohodových emocí i radostného očekávání má na růst dítěte zásadní dopad. Stejně tak mohou celoživotně ovlivnit zdraví dítěte obezita matky, její nemoci, kouření, alkohol i některé léky či infekce. Některé okolnosti maminka ovlivnit může, některé ne.
„Komunikace“ mezi organismem matky a dítěte se navazuje již v době, kdy maminka sotva tuší, že je těhotná. Tělo ženy za složité souhry hormonálních, chemických a imunitních dějů nastaví své funkce do programu „gravidita“. Veškeré děje matčina těla začnou směřovat k úkolu udržet těhotenství, poskytnout plodu dostatek živin a kyslíku ke zdárnému vývoji. Již během nitroděložního vývoje se zapisují vjemy do nervových struktur plodu. Jedná se o složitý proces získaný z více smyslů. Je to schopnost mozku přijímat, vybírat a ukládat informace z vlastního těla a okolí. Tyto informace nervový systém dále zpracovává a přizpůsobuje jednotlivým potřebám dítěte. Věda prokazuje veliký význam tohoto procesu jako základu pro vývoj fyziologických potřeb a další získávání zkušeností.
Když maminka začne vnímat pohyby, začne vnímat konkrétní bytůstku, která dává hmatatelně najevo: „Jsem tady.“
Citové pouto (i když jeho tvorba patří psychologicky do asi 3 měsíců doby po porodu) je podle některých autorů formováno již zkušeností před narozením. Velmi pravděpodobně „je to zkušenost dítěte z nejužšího spojení s matkou v době nitroděložního vývoje“ (Verney a Kelly, 1981). Dítě v děloze prožívá s matkou všechny události. Prožívá radost i bolest, obavy i pohodu. Většina emocí je totiž doprovázena změnami v hormonech a regulacích těla.
Strach a stres matky je doprovázen výlevem hormonů stresu (kortikoidy). Ty volně přecházejí do těla dítěte a ovlivňují je také. Dítě prožívá stresovou reakci spolu s matkou. Jeho velmi citlivý zrající nervový systém je pod vlivem stresových hormonů a vývoj některých částí mozku může být zasažen. Obava o zdárný průběh těhotenství je pochopitelná. Každá maminka má vedle radosti i obavy.
Důležité
Velmi vhodné je vyslovit svůj strach, a pokud jsou obavy nadměrné (způsobené předchozím předčasným porodem nebo nějakým neštěstím), je důležité je zpracovávat v rámci podpůrné psychoterapie. Někdy jen stačí citlivý posluchač, který nastávající mamince poskytne čas a blízkost.
Prožívání těhotenství – maminka v očekávání
V průběhu gravidity se zvýrazňují některé přirozené potřeby ženy. Fyzické potřeby jsou charakterizovány zajištěním základních životních potřeb od kvalitní výživy a péče okolí až k pocitu bezpečí pro sebe a přicházející miminko. Potřebou blízkosti partnera a laskavého okolí.
První trimestr je popisovaný jako nový začátek. Je to období hormonálních a tělesných změn, které zatím nejsou vidět. Bývá také nazýván fází nejistoty. Zjištění těhotenství může přinášet pocit absolutního štěstí u jedné ženy a u další ženy to může být šokující zjištění, které „převrátí“ život nebo po narození dítěte změní strukturu rodiny. Běžný je odklad sdělení „radostné novinky“ proto, aby se „něco nepokazilo“. Některé ženy si v brzkém stadiu těhotenství nechávají tuto informaci na nějaký čas pro sebe. Následně pak na toto období vzpomínají jako na jedno z nejhezčích období, kdy si užívaly „pocitu samoty ve dvou“. Některé ženy potřebují pro množství negativních tělesných změn, únavu a mnohé další obtěžující a nepochopitelné příznaky podporu. Žena může být překvapena změnami těla a někdy svým pocitům nerozumí. Na jedné straně zažívá pocit štěstí a současně rozladěnost, přecitlivělost, pocit nejistoty i obavy z možných komplikací. Žena se může obávat, zda roli matky zvládne nebo zda zvládne roli matky druhého či dalšího dítěte.
V tomto období musí žena vyřešit svůj postoj k těhotenství. Musí jej přijmout, nebo odmítnout.
Druhý trimestr těhotenství bývá obdobím vyladění, klidu a pozitivních pocitů. Dítě se ozývá, maminka vnímá naplno jeho blízkost a seznamuje se s ním. S počátkem pohybů si utváří v mysli obraz očekávaného dítěte. To se nyní stává již konkrétní bytostí. Navazuje se vztah. Je to období těsného spojení s dítětem. Maminky prociťují (nutnou) jednotu s dítětem. Souzní s jeho potřebami. Představují si jeho určitý budoucí vzhled a vlastnosti. Vědomě probíhá komunikace od matky k dítěti a skrze bříško ženy se ho otec prvně dotýká. Očekávané miminko dostává „pracovní“ nebo i trvalé jméno.
I v tomto období pohody a pozitivních emocí se mohou objevit mračna obav. Souvisí s výsledky prenatálních vyšetření a možná ze signálů, že „něco není v pořádku“.
Třetí trimestr je doba přípravy na narození dítěte. Výrazné bývají tělesné obtíže a nepohoda v souvislosti s větší váhou, otoky nohou, pálením žáhy, dušností a nekvalitním spánkem. S blížící se dobou porodu se u ženy objevují protichůdné pocity, na jedné straně si přeje co nejdříve dítě držet v náručí, na druhé straně si přeje, aby dítě zůstalo její součástí. V souvislosti s blížícím se porodem se může objevit úzkost a obavy z komplikací, z bolesti, ze selhání. Někdy se objevují i obavy z úmrtí. Obavy z porodu občas umocňují zkazky o průběhu porodu z okolí.
Třetí trimestr je doba, kdy se mysl ženy chystá na odloučení od dítěte. Těsné spojení došlo vrcholu. Mezi 24.–32. týdnem je období, kdy maminka prožila splynutí a přijala sebe jako nastávající matku (rozvoj mateřské reprezentace). Po 32.–34. týdnu nastává příprava na období těsné blízkosti „jiné kvality“ po porodu. Úkolem takto programovaných dějů je dochystat posléze matčino tělo na děje porodu a automaticky nastupujícího kojení.
Pokud žena porodí předčasně, neprojde všemi zákonitými fázemi těhotenství
(III. trimestru), může být problém v prožívání sebe jako maminky. V literatuře se objevuje množství údajů o tom, jak velmi může být předčasným porodem narušen proces přijímání dítěte. Jde o komplex dějů, které mají svou časovou posloupnost a zákonitost. O tomto je dobré vědět, a tak počítat se „zmatkem“ v prožívání po předčasném porodu.
V těhotenství se mohou aktualizovat různé problémy životního příběhu ženy.
Maminka se musí sladit s vlastní ženskou identitou a najít postoj k měnícímu se tělesnému schématu. Někdy se vynoří minulé problémy ve vztazích k matce, někdy i k otci a současné partnerské obtíže.
Mohou se vynořit skrytá psychická traumata, která souvisejí s traumaty a nejistotou z dětství a z léta neřešených konfliktů. Objevuje se (i nevyřčená) konfrontace s potlačenými osobnostními konflikty, někdy i s prodělanými potraty a důležitými osobními ztrátami či narušenými vztahy.
Pokud se v graviditě uvedené potíže a pocity vyskytnou a jsou pojmenované, lze s nimi pracovat. Vytváří se tak předpoklad zdravého vývoje prožívání těhotenství a poporodního období.
Důležité:
I v době, kdy počítáte dny do hranice viability, i v době, kdy čekáte na další výsledky a vyšetření – vždy zkuste svému miminku posílat co nejvíce lásky.
Klid na lůžku
Autor: Zuzana Hořejšová
Psycholog
České Budějovice
„Ležte, odpočívejte a nic nedělejte…“
Tohle doporučení by se v období mimo těhotenství mohlo zdát moc fajn. Odpočívat a nic chvíli nemuset. Pokud je však spjato s rizikovým těhotenstvím a rizikem předčasného porodu, pak se může stát pro většinu z nás dost stresujícím a děsivým, obzvlášť pokud vás potká již na začátku.
Pokud jste v situaci, kdy vám oznámí pan doktor nebo paní doktorka, že vaše těhotenství je rizikové a měla byste dodržovat klid na lůžku, nebo jste hospitalizována v nemocnici na rizikovém oddělení, může se vám honit spousta a spousta myšlenek, otázek, strašidelných scénářů a emocí, které vás můžou pohltit. Proč já? Co se bude dít? Donosím? Já nemůžu jen ležet a nic nedělat. Nechci do nemocnice, zblázním se tam. Kdy mě pustí domů? Kdybych nedělala to a to… Jiní mají tak pohodové těhotenství… A mnoho dalšího.
Je důležité na začátku říct, že všechno to, co se vám honí hlavou, nebo to, jak se cítíte, je normální a úplně přirozené. Jste v šoku, máte strach, cítíte úzkost, pocit nejistoty, vzteku, možná máte pocit viny, že jste něco měla udělat jinak, a máte obavu o to malinké a o sebe, jak to zvládnete. Zkrátka to neběží podle vašich představ, chtěla jste si těhotenství užívat a ono je to všechno trochu jinak.
Tyto pocity a myšlenky jsou opravdu normální a měl by je ve vaší situaci skoro každý. Po přečtení příběhů z Nedoklubka zjistíte, že v tom rozhodně nejste sama. Je ale třeba, aby tyto pocity nepřesáhly únosnou mez, abyste se s nimi uměla vypořádat a toto období zvládla co nejlépe. A vy ho zvládnete. Bude asi náročnější, ale věřte, že za pár týdnů nebo měsíců o něm budete vyprávět. Hlavně si nic nevyčítejte, to nejlepší, co můžete pro sebe i malé udělat, je: Dívat se dopředu.
Co může pomoci?
Mluvte o všem. Hrdinství nechte pro jiné. Sdílejte to, co prožíváte, najděte si někoho, komu se můžete se vším svěřit. Přestože třeba nemůžete nikam chodit, zkuste se neizolovat. Zavolejte každý den kamarádce, mamince, komukoli chcete. Domluvte si návštěvu, zkuste najít např. na facebookových stránkách maminky, které si něčím podobným již prošly nebo zrovna také procházejí. Věřte, že v takových chvílích vznikají opravdová přátelství. Maminky se stejným osudem vás pochopí jako málokdo a vám se uleví. Pokud se stydíte a nechcete o tom, co se ve vás odehrává, mluvit, zapisujte si každý den do deníku, vypište se ze svých pocitů, dostaňte je ze sebe na papír. Dusit v sobě negativní emoce není dobré. Potřebujete se vyplakat? Plačte. Uleví se vám.
Negooglete moc. Asi každá z nás načítá spoustu informací na internetu, ale nepřehánějte to a nevěřte všemu, co se tam píše. Udržujte si od všech možných rad a informací trošku odstup. Čtěte a věnujte čas spíše tomu, co vám zlepšuje náladu, pomáhá vám a uklidňuje vás, než co vás děsí. Strašáků si každá ve své hlavě umíme vytvořit až dost, není třeba přidávat zbytečně další.
Pište si své dotazy. Máte spoustu otázek ohledně svého zdravotního stavu a stavu miminka? Napište si je dopředu na papírek a zeptejte se svého lékaře. Často se stává, že se vám na kontrole vše, na co jste se chtěla zeptat, nevybaví, a doma vás to pak hlodá. Klidně si i pište, co jste se dozvěděla. Ať to nezapomenete.
Mějte režim. Ať už jste na lůžku doma nebo v nemocnici, udržujte si režim dne uzpůsobený svému zdravotnímu stavu. Naplánujte si program. Hygiena, jídlo, čtení, relaxace. Někomu také pomáhá se hezky obléknout. Nemusíte být v pyžamu, vezměte si něco, v čem se budete cítit dobře. Nebudete se pak cítit jako nemocná.
Využijte čas, který najednou máte, a věnujte ho něčemu, co jste už dávno chtěla dělat, ale neměla jste na to čas, dělejte něco, co vás baví. Můžete koukat na seriály, na divadelní představení na YouTube, stáhnout si aplikaci na učení se jazyka (např. Duolingo, Kubova English a další), číst knížky, vyzkoušet různé relaxace např. poslouchat podcasty či hudbu. Zkuste z volného času něco vytěžit. Kdy jindy budete mít tolik času jako teď.
Vytvořte si příjemné prostředí. Pokud jste v nemocnici, poproste někoho blízkého, ať vám přinese věci, které potřebujete, hodí se vám (např. dlouhá nabíječka, která dosáhne až na stoleček k lůžku), ale i něco, co vám pomůže cítit se tam lépe. Třeba vlastní polštář. Lůžka jsou často nepohodlná a těhotenský polštář umí zázraky. Pokud jste doma, nechte si dát vše poblíž, nechte si zapálit svíčku, obklopte se hezkými věcmi.
Za chvíli se z toho všeho stane jen vzpomínka. Představujte si, jak za pár týdnů či měsíců budete na toto období už jen vzpomínat, stres bude pryč. Bude vše za vámi. Budete vědět, že jste to zvládla, protože vy to zvládnete.
Odměňujte se za to, jak to všechno zvládáte. Vymyslete si, co by vám udělalo radost, a dopřejte si to. Zasloužíte si to.
Zkuste se usmát.
A pokud vás potká předčasný porod jako mě, tak věřte, že se vám narodí ten největší bojovník, co si bude umět jednou se životem poradit. Uvnitř před svými dětmi smekám a obdivuju je každý den. Narodili se sice malincí, ale uvnitř byli vždycky moc silní. Kolikrát víc než já sama.