Dceru jsem porodila 15 týdnů před termínem. Teď pomáhám dalším „nedoklubkám“
Před téměř osmi lety se Lucii předčasně narodila holčička. Konkrétně 15 týdnů před plánovaným termínem porodu s porodní váhou 730 gramů. Byly to dny naplněné strachem a úzkosti, jak to s miminkem dopadne a co bude dál. Ella je dnes školačka a Lucie vypráví, jak těžké to tenkrát bylo, co ji přivedlo k Nedoklubku a co je v něm nového...
Lucie, jak ses dostala k Nedoklubku?
Když se dcera narodila, bylo to tenkrát velmi náročné období plné výčitek, smutku a strachu o to malinkaté miminko bojující o svůj život. Bála jsem se ráno vstát a večer usínat. Zdálo se mi to jako zlý sen, ze kterého ne a ne se probudit. Pár dní po porodu jsem od sestřičky na oddelní dostala brožurky, které tehdy Nedoklubko vydávalo, a moc mi pomohly. Najednou jsem věděla, že to jde zvládnout, a když to zvládli ostatní, já musím taky. Dodaly mi tenkrát hodně víry a energie být tam pro své miminko a dělat, co je potřeba. Už tenkrát jsem cítila, že tu pomoc, kterou jsem dostala, musím zase poslat dál. Dnes je to už pátý rok, co Nedoklubko vedu. 🙂
Jak se z maminky malého miminka stane výkonná ředitelka rodičovské organizace Nedoklubko?
Když jsem si Ellinku po třech měsících přivezla domů, byla jsem už rozhodnutá pomáhat také. Nabídla jsem svou pomoc při organizování oslav Světového dne předčasně narozených dětí, který se ten rok v Čechách slavil poprvé. Jako firemní partner se svou produkční agenturou. Takto jsem spolupracovala pár let a v listopadu 2013 jsem byla pozvána na valnou hromadu Nedoklubka. Myslela jsem, že mi holky chtějí poděkovat za spolupráci, ukázat, jak Nedoklubko pracuje uvnitř... Jak se později ukázalo, stávající ředitelka musela aktivity pro Nedoklubko ukončit a mě jednohlasně zvolily do vedení. 🙂 Stála jsem před velkým rozhodnutím. Bylo to paradoxně v době, kdy jsem se chystala Nedoklubko opustit. Ellince byly tehdy tři roky a já se chtěla posunout zas dál s vědomím, že svůj díl práce jsem již odvedla. Člověk míní, život mění. A tak s radostí a láskou vedu Nedoklubko dodnes.
Na čem momentálně v Nedoklubku pracujete?
Tak aktuálně toho je dost. Vloni Nedoklubko oslavilo 15. výročí od svého založení. Za poslední rok jsme zapracovali na nové „firemní identitě“. Změnili jsme logo, máme nové webové stránky a snažíme se být více vidět a být stále lepší a větší oporou rodičů po předčasném porodu. Každoročně slavíme Světový den předčasně narozených dětí, letos připravujeme více akcí s cílem podporovat konkrétní centra, kde se o miminka do dlaně starají. Jsme součástí mezinárodní organizace EFCNI. Vloni jsme u příležitosti oslav Světového dne předčasně narozených dětí vyhlásili rekord a představili sbírku, která činila přesně 10.450 párů novorozeneckých ponožek v rámci projektu Socks for Life a zapsali se tak do České knihy rekordů. Ponožky v současné době distribuujeme do všech perinatologických center jako symbol podpory a sounáležitosti rodičům po předčasném porodu.
Lucko, řekni mi, co bys chtěla změnit, ale nejde to?
To je zajímavá otázka. Bohužel nemohu změnit to, že každoročně počet předčasně narozených dětí stoupá. Co ale změnit mohu, je včasný kontakt Nedoklubka s rodiči. Aby o nás věděli, měli k dispozici naše materiály a informace, sdílené příběhy a cítili, že jsme nablízku. Ubezpečujeme nové rodiče v tom, že mají svá miminka v péči špičkových odborníků, kteří o ně každý den s láskou pečují. To je určující a velmi důležité. Ze svých cest do jiných zemí vím, jak péče o předčasně narozené děti a jejich rodiče probíhá tam a máme být na co pyšní a můžeme být v klidu...A to jsem za takovým poznáním nemusela cestovat ani příliš daleko... My jsme už potom rodiče, kteří touhle situací také prošli, a chceme předat to, co už není v silách lékařů ani sestřiček. Osobní zkušenost, sílu a víru bojovat stejně jako ti drobečci v inkubátorech.
Z čeho máš po pracovní stránce aktuálně největší radost?
V loňském roce jsme začali spolupracovat spolupracovat s týmem odborníků při VFN na projektu Pomáháme (ne)donošení, který si klade za cíl mimo jiné včas odhalit riziko předčasného porodu a účinnými prostředky jej oddálit. Až se prokáže účinnost této metody a dnešní věda a medicína alespoň částečně dokáže prokazatelně omezit tak časné příchody dětí na svět, tak u toho si přeji být. Mám také radost, že spolupracujeme s Českou neonatologickou společností a působíme na mezinárodní úrovni jako člen evropské organizace EFCNI, kde já zastupuji Nedoklubko a Českou republiku. Moje předchůdkyně byla dokonce u toho, když EFCNI před deseti lety vzniklo... To vše jsou momenty, kdy si uvědomuji, že to všechno má smysl a nic z toho bych nevěděla a nedělala, pokud by se dcera narodila místo v červenci až v říjnu.
Co bys popřála těm, kteří čtou tyto řádky?
Ráda bych povzbudila maminky a táty, kteří jsou teprve na začátku své cesty s nedonošeným miminkem. Je toho spousta, co musí ten malý drobeček ustát v závislosti na gestačním týdnu, ve kterém se narodil a zdravotním stavu, ve kterém se právě nachází. Uvědomuji si, jak těžké a náročné tohle všechno je. Není to zas tak dávno, co jsme to prožívali také. Naše Ella procházela velmi těžkou cestou a my rodiče s ní. Ale dneska naše holčička chodí do první třídy a nikdo by jí její náročný start do života nehádal. Je důležité za každých okolností stát za svým děťátkem, věřit mu a být mu oporou.
Děkuji všem svým kolegyním v Nedoklubku, které každá svým dílem a prací v regionech posouvá Nedoklubko tam, kde dnes je. Díky také všem tvořilkám, které v rámci projektu Mámy pro mámy vyrábí dárečky pro maminky a jejich miminka.
Můj velký dík a obdiv patří všem, kdo se o miminka každičký den stará a věnuje jim tu nejlepší péči na světě. A to doslova. Lékařům a sestřičkám.
A také děkuji všem našim spolupracovníkům, partnerům, členům a podporovatelům, kteří nám vyjadřují přízeň a pomáhají nám plnit naše poslání... Bez nich by to nešlo. Toho si moc vážím!