Mýty a pověry o předčasně narozených dětech
Zeptali jsme se neonatoložky MUDr. Terezy Lamberské, Ph.D.
Celý život mívají potíže s dýcháním, tzv. „nikam nedoběhnou“
Nedonošené děti se rodí s nezralými plícemi a s nižším počtem plicních sklípků (tj. dutinek, ve kterých probíhá výměna kyslíku a oxidu uhličitého), u mnohých z nich to způsobí problémy s dýcháním v prvních dnech, týdnech, někdy dokonce měsících života. Plíce naštěstí dozrávají ještě dlouho po původně stanoveném termínu porodu. Počet plicních sklípků u všech dětí, i nedonošených, plynule narůstá v prvních letech života. Nedonošené děti tedy mají velkou šanci, že z problémů s dýcháním v průběhu dětství „vyrostou“. Některé původně extrémně nezralé děti mají plíce předčasným porodem a dlouhodobou umělou plicní ventilační natolik poškozené, že se u nich rozvine tzv. chronické plicní onemocnění. Tyto děti potřebují speciální léčbu inhalačně aplikovanými léky (podobně jako astmatici) a mají sklony k horšímu průběhu různých respiračních infekcí. I obyčejná rýma u těchto dětí může způsobit závažné onemocnění s nutností intenzivní péče. Díky moderní léčbě však i děti s chronickým plicním onemocněním žijí normální, plnohodnotný život bez omezení a zadýchávání.
Většina z nich nosí celý život brýle, můžou být i slepé nebo hluché
Jednou z typických komplikací nedonošenosti je poškození oční sítnice, tzv. retinopatie z nezralosti (ROP). Vznik retinopatie je spojen nejen s nezralostí, ale také s dlouhodobým podáváním koncentrovaného kyslíku a nedostatečnou výživou nezralého novorozence. To vysvětluje, proč byly nedonošené děti v minulosti často slepé. Ještě poměrně nedávno dostávali nezralí novorozenci vysoké dávky kyslíku, přičemž diagnostika a léčba rozvinuté retinopatie byla obtížná, a slepota pak byla závažným následkem neléčené retinopatie. S rozvojem moderní neonatologie v posledních dekádách došlo k významnému zlepšení v této oblasti a slepota jako následek nezralosti byla prakticky vymýcena. V dnešní době umíme velmi dobře monitorovat nasycení krve kyslíkem a kyslík dovedeme dávkovat tak, že ho nezralé děti dostávají opravdu jen v takovém množství, kolik potřebují. Navíc moderní metody umělé plicní ventilace a ventilační podpory potřebu kyslíku značně snižují. Neustále se také vylepšují receptury jednotlivých druhů výživy, ať už nitrožilní, nebo různých speciálních umělých mlék a přípravků na obohacení (fortifikaci) mateřského mléka. Současně máme také dobře propracovaný systém na včasný záchyt retinopatie a tu umíme efektivně léčit, takže závažné postižení zraku nedonošených dětí je dnes velmi vzácné. Pravdou ovšem je, že nedonošené děti mají vyšší výskyt tzv. refrakčních poruch zraku (tj. krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus), častěji tedy potřebují korekční pomůcku – brýle. Na druhou stranu zrak dětí se v posledních letech obecně velmi zhoršuje, takže nošení brýlí dnes není výjimečné ani u původně donošených dětí.
Hluchota není typickou komplikací z nezralosti, nejčastěji bývá hluchota u novorozenců vrozená, anebo jako následek prodělané těžké infekce v průběhu těhotenství nebo okolo porodu a to se týká všech novorozenců, i donošených. Díky plošnému vyšetření sluchu, které je dnes povinné pro všechny novorozence ještě v porodnici, se na případnou závažnou vadu sluchu přijde včas a může se okamžitě začít řešit.
Bývají menší než jejich vrstevníci a pomalejší ve vývoji
Většina nedonošených dětí roste přiměřeně a během dětství a dospívání naplní svůj růstový potenciál. Problémy s růstem mají typicky děti s intrauterinní růstovou restrikcí neboli děti, které rostly špatně už v děloze a narodily se jako tzv. hypotrofové (jejich hmotnost byla nižší, než by odpovídalo týdnu těhotenství, ve kterém se narodily). Některé hypotrofické děti po porodu svoje zpoždění doženou a dále už rostou normálně, jiné se bohužel v růstu opožďují trvale. Při přetrvávající závažné poruše růstu se tyto děti léčí růstovým hormonem. Problémy s růstem mohou mít i původně extrémně nezralé děti, obzvláště pokud se u nich objevily různé komplikace a onemocnění související s nezralostí.
Vývoj nedonošených novorozenců probíhá v prvních měsících a letech nerovnoměrně, to znamená, že v některých oblastech je jejich vývoj naprosto srovnatelný s donošenými vrstevníky, nebo dokonce rychlejší, a naopak některé dovednosti (typicky např. mluva) se vyvíjejí pomaleji. Důležité je také posuzovat vývoj nezralých dětí podle korigovaného věku.
Mívají potíže s učením, bývají hyperaktivní, mnoho z nich je hendikepovaných a někdy jsou z nich i autisté
Rozhodně neplatí, že by každé nedonošené dítě bylo hyperaktivní a mělo problémy s učením. Nicméně je pravda, že nedonošené děti mají vyšší riziko rozvoje těchto komplikací ve srovnání s donošenými vrstevníky.
S rozvojem neonatologie v posledních desetiletích se významně zvýšily šance nedonošených dětí na zcela plnohodnotný život. Na většině nedonošených dětí v dospělosti ani nepoznáte, že se narodily o pár týdnů nebo dokonce měsíců dříve. I ty nejmenší a nejkřehčí děti mají při současných možnostech medicíny naději na normální život bez postižení. Samozřejmě ale platí, že čím více je dítě nezralé, tím vyšší má riziko výskytu komplikací a dlouhodobých následků nezralosti. Nejvíce rizikovou je skupina extrémně nezralých novorozenců (tj. miminek narozených před 28. týdnem těhotenství) a je pravda, že část těchto dětí se s následky nezralosti dlouhodobě potýká. Nicméně představa, že nedonošené dítě rovná se postižené dítě, je mýtem, který je bohužel mezi lidmi stále rozšířený a občas k tomu přispívají i nepravdivé a zastaralé informace od lékařů a zdravotníků z jiných medicínských oborů. Osvěta v této oblasti je velmi důležitá, protože např. nevhodná poznámka o postižení z úst rodinných příslušníků může být pro maminku čerstvě narozeného nezralého dítěte velice zraňující.