Katka Tomačková je koordinátorkou pro Oblastní nemocnici Kladno. Zároveň je maminkou dvou chlapečků.

Kdo, nebo co tě přivedlo k Nedoklubku?

V prosinci 2013 se předčasně narodil náš první syn. Jelikož jeho poporodní adaptace byla velmi komplikovaná, musel být převezen na specializované pracoviště. V tuto dobu jsem začala hledat jakékoliv informace o předčasně narozených dětech. A to bylo moje první seznámení s Nedoklubkem. Po čase jsem oslovila hlavní koordinátorku projektu „Mámy pro mámy“ - Míšu Lískovcovou, zda-li bych mohla udělat radost maminkám, které jsou ve stejné situaci jako, jsem byla já. Nakonec jsem se velice ráda stala koordinátorkou pro Kladno.

Co je na Nedoklubku tvoje srdcovka?

Mojí srdcovkou je projekt „Mámy pro mámy“ a možnost šířit naději pomocí vzkazů a drobných dárků. Jsem přesvědčená, že i malá naděje, kterou rodiče dostanou je obrovskou vzpruhou, kterou tolik potřebují.

Vzkážeš něco rodičům předčasně narozených dětí?

Ať neztrácí naději. Ta je totiž nesmírně důležitá. V dnešní době je zdravotnictví na tak vysoké úrovni, že dokáží skoro zázraky, což jsem sama zažila dokonce dvakrát.

Rozhovor ze 17. listopadu 2019 IDNES

Filípka museli resuscitovat

Katka Tomačková (38), syn Filípek: narozený v 36. týdnu, míry: 3010 g, 49 cm syn Kubíček: narozený v 36. týdnu, míry: 2950 g, 48 cm

Pocit bezmoci, že děťátko nemůže zůstat v děloze až do plánovaného termínu porodu, zažila i tato maminka hned dvakrát.

Kvůli leidenské mutaci, prodělaným trombózám a každodenním injekcím na ředění krve chodila Katka do rizikové poradny a navštěvovala hematologickou ambulanci. „Než jsem při prvním těhotenství stihla dojít do rizikové poradny, skončila jsem už v 10. týdnu v nemocnici. Poté následoval přísný klidový režim. I druhé těhotenství bylo rizikové, na vině byla cukrovka,“ vzpomíná dvojnásobná maminka.

Komplikace nastaly později. „U prvního těhotenství mi na konci 2. trimestru začaly otékat nohy a v noci mě braly hrozné křeče do rukou. Postupně se otoky rozšiřovaly po celém těle. Moje úžasná kardioložka, k níž docházím s leidenskou mutací, mě nechala hospitalizovat. Čekala mě spousta vyšetření, léků a čekání na 36. týden, kdy mi lékaři vyvolali porod,“ vysvětluje, proč musela rodit před termínem.

„Když jsem čekala druhého syna, zhoršilo se mi dýchání, měla jsem velký tlak na hrudi a občasnou hypoglykémii. Ale zlom nastal po špatném výsledku z monitorového vyšetření miminka ve 36. týdnu,“ vzpomíná a dodává, že oba synové se narodili o měsíc dříve.

Nečekané komplikace

I když měl prvorozený Filípek po porodu míry téměř jako donošené miminko a narodil se přirozeně po vyvolaném porodu, problémy se mu nevyhnuly. „Pravděpodobně kvůli mému zdravotnímu stavu se placenta dostatečně nevyvinula. Z kladenské nemocnice byl Filípek převážen v komplikovaném stavu na JIRP Dětského dorostového lékařství v Praze s diagnózou nevyvinuté plíce, kolaps plic po vdechnutí plodové vody a sepse celého organizmu,“ popisuje Katka hororové okamžiky a podotýká, že u druhorozeného Kubíčka už se podobné komplikace naštěstí neopakovaly.

„Informaci o zdravotním stavu Filípka a jeho převozu jsem se dozvěděla po probuzení z narkózy po operačním zákroku. Byl to šok, celou noc jsem nemohla spát a pořád jsem na něj musela myslet. S panickým strachem jsem bojovala pokaždé, když jsem volala na jednotku intenzivní a resuscitační péče, kde byl Filípek hospitalizovaný,“ vzpomíná na šílenou nejistotu.

„Byl statečné miminko, po prvních 24 hodinách, kdy ho lékaři museli oživovat, jsme slyšeli již jen lepší zprávy,“ dodává Katka. „Filípkovi je skoro šest let a Kubíčkovi budou tři roky. Oba jsou zdraví, rádi lumpačí, chodí do školky a Filípek se příští rok těší do školy,“ říká jejich máma. Je ráda, že ji tato náročná zkušenost nasměrovala do neziskové organizace Nedoklubko, která podporuje právě maminky po předčasném porodu.

Alena Dušková