Matylda – příběh mocné bojovnice narozené ve 33. týdnu

Náš příběh se začal psát v květnu 2025, kdy jsem podruhé otěhotněla. Další miminko jsme s manželem plánovali a já se upřímně těšila – nejen na samotné těhotenství, ale i na přirozený porod a vše, co s ním souvisí. Především na bonding, o který jsem při prvním porodu přišla. Věřila jsem, že tentokrát to vyjde. Rozhodli jsme se nechat si pohlaví miminka jako překvapení a až do poslední chvíle jsme netušili, koho vlastně čekáme. Stejně jako u našeho syna jsem předpokládala, že těhotenství i porod proběhnou bez komplikací. Někde uvnitř jsem sice cítila, že malá možná přijde na svět o něco dříve, než byl plánovaný termín porodu 22. ledna 2026, ale rozhodně jsem nečekala, že se to stane tak náhle a tak brzy.

Ve 33. týdnu těhotenství 9.12.2025, jsem měla autonehodu, která spustila sled událostí, na něž jsme nebyli ani zdaleka připraveni. Dvě hodiny po nehodě mi lékaři sdělili, že musím podstoupit akutní císařský řez v celkové narkóze a malá musí okamžitě ven. Ta radostná zpráva, že čekáme holčičku, okamžitě ustoupila strachu, že o ni přijdeme. Na operační sál jsem odjížděla v slzách. Prognóza zněla děsivě – vlivem nárazu měla mít poškozenou krční páteř a hrozilo přerušení míchy.

Vyšetření po porodu tuto prognózu naštěstí nepotvrdila. Matylda sice nesla známky nezralosti nedonošeného miminka, ale statečně bojovala – o život i o možnost se plně hýbat. Ukázala nám, že je skutečná bojovnice, která zvládne těžkosti i nástrahy, které život přináší. Stejně jako zvládla hned tu první. Nevzdala se. Jak malá postupně nabírala na síle i na váze a další vyšetření jen potvrzovala, že se vše vyvíjí správně, začala se vracet naděje.

Jako matka jsem ale prožívala obrovský pocit viny a selhání. V hlavě se mi neustále promítala původní prognóza i celý sled událostí. Měla jsem pocit, že jsem nedokázala ochránit své dítě. Už byla na světě a musela bojovat, přestože se měla ještě v klidu vyvíjet v bříšku. Neměla přijít na svět tak brzy. Věděla jsem, že minulost nezměním, ale ptala jsem se sama sebe, zda to dokážu přijmout a vyrovnat se s tím. Byl to obrovský nápor na psychiku – nejistota, strach, bezmoc a k tomu odloučení od mého syna, kterému byl teprve rok a 10 měsíců. Byla to náhlá a nečekaná situace, která nám během vteřiny obrátila život vzhůru nohama. Přišla ve chvíli, kdy jsme nebyli připraveni, ale museli jsme ji nějak zvládnout.

Po měsíci v intenzivní péči sestřiček a lékařů na neonatologickém oddělení FN Plzeň jsme si domů mohli odnést zdravou a prospívající holčičku. Konečně jsme se mohli alespoň na chvíli v klidu nadechnout. Uvědomili jsme si, v jakém shonu a stresu jsme do té doby žili a kolik času jsme věnovali věcem, které se najednou zdály bezvýznamné. A jak se říká, že v krizi přichází změna, tak my se snažíme, aby byla k lepšímu. Tohle extrémně náročné období jsme překonali a jako rodina jsme z něj vyšli silnější.

Navždy budeme vděční celému oddělení JIRP za záchranu naší dcery, za následnou profesionální péči i citlivý přístup. Za klid, empatii a jemnost, s jakou se o naši holčičku starali. Za každé rozhodnutí, každý dotek i každé slovo. Děkujeme za nasazení a úsilí, které bylo vynaloženo na záchranu jejího života.

Mé poděkování patří také neziskové organizaci Nedoklubko, která mi dodala pocit, že v tom nejsem sama a že tahle tíha na hrudi jednou odezní a bude zase dobře. Touto cestou bych Vám chtěla srdečně poděkovat za veškeré materiály i dárkové předměty, které jsem obdržela. Velkým pomocníkem pro nás byla právě chobotnička, kterou mi sestřičky darovaly i pro mého skoro dvouletého syna – jako symbol, že nás bude brzy doma o jednoho více. A také srdíčko, které mu dávalo pocit blízkosti a jistoty, když ho večer spolu s chobotničkou svíral v ruce před usnutím.

Dnes je Matylda podle slov naší praktické doktorky krásné zdravé miminko, a kdyby nevěděla, co se stalo a jak přišla na svět, netušila by, že by tam mohl být nebo byl nějaký problém. Matylda si vede krásně, je klidná a spokojená a u jídla už se nezadýchává ani u prsa. Dnes má 4,5 kg. Děláme preventivně RHC na doporučení FN, ale žádné omezení v pohybu tam podle všeho není. Má všechny reflexy a ničím se nevymyká.

PS: Jméno Matylda v sobě nese energii mocné bojovnice. Jméno jsme vybrali až několik hodin po porodu, kdy jsme ji mohli spatřit alespoň přes obrazovku telefonu. Naším přáním bylo, aby měla sílu ustát tento těžký příchod na svět a tato silná energie, kterou toto jméno nese, ji provázela celým životem.

Marie

VZKAZ RODIČŮM:

Ráda bych ostatním maminkám předala hlavně jednu myšlenku: i když se na začátku může zdát všechno ztracené, nemusí to tak zůstat. I situace, které jsou plné strachu, nejistoty a závažných diagnóz, mohou nakonec vést k dobrému konci. A pokud to zatím nedopadlo dobře, ještě nejste na konci.