Čekání na příchod miminka bývá radostné. Vítání nového života veselé a euforické. Co když ale porod proběhne dříve, než by měl? Někdy k tomu dojde i o mnoho týdnů až měsíců dříve. Více než radost a úsměv to pak přináší strach, beznaděj, otázky. Pro okolí rodiny nemusí být jednoduché v této situaci s rodiči komunikovat. Zkusili jsme dát do kupy pár rad.
9 VĚCÍ, KTERÉ NEŘÍKAT 
1. „Buď ráda, že už to máš za sebou.“
Tohle je skutečně velmi necitlivé. Neříkejte nic podobného – jednoduše proto, že to není pravda. A je to právě naopak! Cesta, kterou mají
rodiče po předčasném porodu před sebou a která rozhodně není lehká, je na úplném začátku.
2. „Hlavně se nestresuj, to škodí.“
Kdo z nás někdy neslyšel podobnou větu? „Nemysli na to.“ To je rada, kterou se i při nejlepší vůli ani řídit nejde. Myslet na to musíte… A stres? Copak to jde, necítit se teď ve stresu?
3. „Znám paní Novákovou, ta taky porodila předčasně. A dítě je v pohodě.“
Každý příběh je jiný, neexistuje žádný univerzální vzor, podle kterého se všechny příběhy, na jejichž začátku stojí
rodiče u inkubátoru, odvíjí. Mámu, kterou teď ovládá přirozený strach o miminko, nezajímá, že syn vašeho známého chodí na vysokou, a taky se narodil předčasně. Proč by ji to mělo zajímat?
4. „To bude dobrý.“
Bude? Skutečně? Takové fádní a banální uklidnění většinou nepomáhá. Na člověka, kterému to říkáte, to navíc může působit tak, že jeho situaci bagatelizujete…
5. „Neboj, to zvládneš.“
Strach je přirozený a normální. To, že se máma miminka teď bojí, je v pořádku. Popírání jejího strachu není podporou!
6. „Hlavně mysli pozitivně.“
No jo, jasně… To je trošku rada jako ta s číslem 2. Pozitivní myšlení si nenaprogramujete a situace momentálně není pro rodiče taková, aby měli prostor pro to, být
pozitivní.
7. „Co jsi dělala, že jsi porodila tak brzo?“
Tohle nikdy, ale skutečně nikdy(!) neříkejte. Zacpěte si pusu, pokud se vám něco takového dere na jazyk. Proč? Jednoduše proto, že žena nemůže za to, že porodila dříve, než měla. Nemůžete ji z toho obviňovat, ani náznakem!
8. „A kdy ho/ji pustí domů?“
Rozumíme tomu, že vás to zajímá. Rodiče miminka tuto otázku mají v hlavě také. Nikdo ale teď neví, kdy bude miminko usínat ve své postýlce.
9. „Aspoň jsi nemusela dlouho nosit velké těhotenské břicho.“
Žena, která stojí u inkubátoru, by dala všechno za to, aby mohlo být její miminko u ní v břiše. V obřím těhotenském břiše! A co nejdéle.
9 VĚCÍ, KTERÉ ŘÍCT NEBO UDĚLAT
1. „Nedokážu si to vůbec představit, musí to být těžké.“
Vyjádření pochopení je základ. Pokuste se vžít do situace mámy, která stojí u inkubátoru. Víme, že jde o nepřenositelnou zkušenost – a právě to dokazuje, jak složitá a těžká tato situace je. Respektujte, že možná nemůžete pochopit, jak se rodiče cítí. Dejte najevo, že si to ani nedokážete představit…
2. „Jestli o tom, co se stalo, chceš mluvit, jsem tu a poslouchám. Pokud chceš mlčet, budu u tebe i ve chvílích ticha.“
Dejte najevo, že je to rozhodnutí pouze na nich, na mámě a tátovi maličkého miminka, zda si o tom budete povídat, nebo ne.
3. „Co by ti teď udělalo alespoň o trochu líp? Můžu něco přinést, uvařit, vyřídit?“
Nabídněte konkrétní praktickou pomoc. Možná se to nezdá, ale to může rodiče velmi podpořit. Někdy jim starosti přidělávají právě tyto fádní, běžné věci všedního dne, nemají na ně čas, energii. Velmi jim dokáže pomoci, že na vás tyto věci mohou delegovat.
4. „Můžu tě obejmout?“
Tohle není pro každého. Ale někdy člověk potřebuje pevnou náruč, obejmutí, fyzické vyjádření blízkosti. Prostě jen držet, zůstat u někoho v náruči.
5. „Nejsi v tom sama, i když se to tak může zdát.“
Vždy je na místě připomenout, že jste tu pro ně. Tahle, pátá, rada je vlastně i naší, Nedoklubí. Nejste v tom sami se jmenuje časopis, který právě čtete. A je to největší vzkaz Nedoklubka rodičům. Jsme tu pro vás. Skutečně v tom nejste sami!
6. „Je v pořádku, že se bojíš. Strach je v tvé situaci přirozený.“
Někdy člověku v těžké životní situaci velmi pomůže právě to, že validujete jeho pocity. Jednoduše tím, že mu potvrdíte, že jsou v pořádku. Vyznat se ve vlastních emocích může být v tuto chvíli velmi složité.
7. „Máš na něco chuť? Mohu ti uvařit nějaké dobré jídlo. Nebo skočím do cukrárny pro větrník?“
Možná teď není jídlo to, na co žena myslí. Ale jíst, samozřejmě, musí. Někdy prostě třeba i knedlík udělá obří radost. Zeptejte se.
8. „Když budeš chtít mluvit o něčem jiném, klidně o blbostech, jsem připravená.“
Tohle může být překvapivě účinné. Zavzpomínejte na nějakou vtipnou situaci, pobavte se o něčem, co jste spolu zažili, vyprávějte o nějakém filmu. Někdy je hlava ráda za chvilku odlehčeného tématu. Nebojte se, že by to bylo nevhodné – jistě poznáte, kdyby se to nehodilo.
9. „Znáš Nedoklubko?“
Tohle je opravdu důležité, ne, že ne! Věříme, že se o nás každý rodič po předčasném porodu dozví v nemocnici. Ale za otázku pro jistotu nic nedáte. Odkažte je na nás, pošlete je za námi, jsme tu pro ně, pro rodiče předčasně narozených dětí.
Napsat komentář