Setkáváte se ve své praxi s tím, že je umělá výživa nabízena i dětem, které by ji vůbec nepotřebovaly?
Rozhodně ne. Pokud je dokrm indikovaný, pak je možné dítěti nabídnout mateřské mléko z banky či sběrny mateřského mléka nebo umělou mléčnou formuli. Asi 20 % dětí v porodnici dokrm přechodně potřebuje. Většinou to není kvůli selhání kojení, ale kvůli konkrétním medicínským indikacím.
Například děti matek s těhotenskou cukrovkou mají velmi často hypoglykémie a musí se zahájit krmení záhy po porodu, aby neměly závažnou hypoglykémii, která by musela být řešena infuzí. Dítě by pak nemohlo být s maminkou na pokoji, a to nechceme. Stejně tak nezralé nebo hypotrofické děti (nízká porodní hmotnost, která neodpovídá týdnu těhotenství, poz. red.) mohou mít taky tento problém.
V takových případech ale existuje možnost použít mateřské mléko z banky?
Ano, ale dostupnost je velmi omezená. V Česku máme pouze čtyři mléčné banky a 17 sběren mateřského mléka. To znamená, že pouze necelá jedna čtvrtina českých porodnic má k dispozici určité množství mateřského mléka. Většina tohoto mléka tak akorát pokryje potřeby nezralých miminek, pro ty donošené ho zbývá jen občas. A to rozhodně nestačí.
Selhává tedy systém, ne lékaři, kteří pak musí umělou výživu nabídnout?
Pokud má žena na porodnici miminko, které potřebuje časné krmení nebo má velký hmotnostní úbytek a mateřské mléko z banky nebo sběrny není k dispozici, zbývá pak jediná možnost – umělá výživa. Ideální by bylo nastavit systém podobný krevním bankám. Motivovat ženy k darování mléka i z domova, zavést větší počet bank mateřského mléka, vytvořit infrastrukturu. Jenže zatím je to složité logisticky, legislativně i finančně. Ale pracujeme na tom. Česká neonatologická společnost v současné době společně s MZ ČR připravuje koncept vybudování větší sítě bank mateřského mléka. Tohle považuji za velmi důležitý a potřebný krok.
Tím se dostáváme ke kauze o spolupráci porodnic s výrobci umělé výživy. Co si o ní myslíte vy? Například organizace Nedoklubko, která na kauzu upozornila, s takovými závěry nesouhlasí.
Přiznám se, že už bych se k tomu tématu ráda vůbec nevyjadřovala. Média se především soustředila na střet zájmů. Ale naším denním chlebem je na porodnici pomoci každé matce zvládnout péči o miminko, a co nejlépe nastavit kojení. A věřte, že se o to opravdu snažíme. Na většině porodnic jsou k dispozici i laktační poradny nebo Horké linky kojení, kam se maminky obracejí, pokud doma narazí na nějaký problém. Současně se pracuje i na dostupnosti laktačního poradenství v domácím prostředí pro všechny maminky.
Jak jsme na tom s osvětou kojení u veřejnosti?
Už jste někdy v televizi viděla kampaň, která by podporovala kojení? Možná jednou za dvacet let. Přitom reklamy na umělou výživu běží neustále. Chybí nám tu hlavně kvalifikovaná osvěta a nastavení celé populace do módu: „Kojení je krásný standard a celoživotní dar dítěti! Pojďme ho podporovat.“
A v porodnicích?
Ve většině porodnic je v dnešní době podpora laktace nastavena dobře – bonding, časné přiložení, minimální separace, laktační poradkyně, rodinné pokoje, individuální přístup. Trochu chybí systémová poporodní domácí péče a širší společenské vědomí, proč je kojení tak důležité. A to se těžko dohání v době, kdy chceme mít všechno rychle a bez problémů. Jenže kojení někdy potíže přinést může. A někdy je potřeba si to „vybojovat“. Ale stojí to za to.
Chybí poporodní péče
Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) uvádí, že plně kojeno je 75 % dětí při odchodu z porodnice, ve třech měsících 25 % a v šesti měsících už jen 17 %. Jsou ta data přesná?
Nejsou, hlavně ta ve třech a šesti měsících. Ale ani data z porodnic nejsou zcela přesná. Bohužel přenos dat z porodnic na ÚZIS nebyl kvůli rozdílným nemocničním informačním systémům úplně spolehlivý. Letos by tato čísla mohla být poprvé výrazně přesnější, protože proběhla řada změn, a probíhají i zpětné kontroly s jednotlivými porodnicemi. A hlavně, praktičtí lékaři už zadávají údaje o kojení elektronicky pomocí signálních kódů. Do loňského roku existovala jen papírová forma jedenkrát ročně, jejíž kvalitu si dokážete představit.
V praxi ovšem vidíte, že se kojí méně?
Ano, určitý pokles tu je, zejména v posledních deseti letech. Česká neonatologická společnost na to upozorňuje přibližně stejnou dobu. Na druhou stranu bych řekla, že za poslední tři roky se tato čísla již stabilizují. A možná se i pomalu začínají zase obracet k lepšímu. Vyplývá to i z našich průzkumů, které si v nemocnici děláme sami. Z porodnice odchází plně kojeno v tuto chvíli kolem 85 % dětí, 12 % je kojeno částečně a dokrmováno a 3 % žen si kojit nepřejí. V šestém měsíci věku se z našeho souboru kojí ještě 58 % dětí. Věřím, že letošní celorepublikové výsledky ukáží, že procento kojených dětí není tak nízké, jak je prezentováno.
V praxi jste už třicet let. Jaké jsou podle vás trendy v kojení?
Když jsem začátkem 90. let začínala pracovat na porodnici, situace kolem kojení nebyla určitě ideální. Pak přišla silná vlna podpory kojení, vznikla Laktační liga, ve všech porodnicích běžely kurzy, ženy zůstávaly v porodnicích, než se rozkojily, většinou to bylo 6-8 dnů. To hrálo velmi důležitou roli.
Dnes je trend opačný. Odchod domů je co nejdřív, ale chybí všude dostupná návazná poporodní péče. Praktičtí dětští lékaři mají přeplněné ordinace, a i když komunitní laktační poradkyně existují, tak to není standard pro všechny.
Proměnilo se tedy to, jak v posledních letech přistupujeme ke kojení?
Myslím, že se postupně vracíme k větší přirozenosti. Zároveň ale platí, že kojení je dnes velmi citlivé téma. Stačí se o něm nepatrně zmínit, a už se rozhoří diskuse, přičemž každý je připravený bránit svůj názor. Přitom bychom měli mluvit především o tom, co může pomoci maminkám a jejich dětem.
Změna, kterou sleduji zhruba posledních pět let, je také ve větší informovanosti žen. Spousta z nich si předem zjišťuje informace o kojení i o péči o dítě. Někdy je to ku prospěchu, jindy ale zahlcení informacemi vede spíš k nejistotě. Někdo přečte pět článků, zhodnotí, co mu dává smysl, jiný si z prvního zdroje udělá dogma a všechno ostatní odmítá.
Kojení nic nebrání, chce to trpělivost
Co podle vás nejčastěji brání matkám v tom, aby mohly úspěšně kojit?
Myslím, že jim nebrání vůbec nic. Pokud maminky kojit chtějí a jsou tak nastavené, tak většinou kojí. Je to ale proces, který se musí naučit jak maminka, tak miminko. Někdy je ovšem potřeba větší trpělivost a čas. Každá maminka je jiná, má jiné představy a požadavky. A proto i my zdravotníci stále hledáme nejideálnější podporu pro každou z nich, aby se podařilo na porodnici nastavit laktaci co nejlépe.
Setkáváte se i s tím, že některé ženy kojit vůbec nechtějí?
Ano. Celosvětově je to zhruba 3-5 % žen. Většinou nejde o zdravotní důvody, těch je naprosté minimum. Bývají to ženy, které už mají zkušenost z předchozích porodů, kdy je kojení bolelo, měly záněty prsou nebo se kojení prostě nepodařilo. Nechtějí to zkoušet znovu. Někdy přijdou i prvorodičky, které mají strach nebo negativní zkušenosti z okolí.
U některých žen je motivací rychlý návrat do práce. Jiné ženy nechtějí „zničit“ své poprsí, zvlášť po estetických zákrocích. Se všemi se snažíme mluvit a najít možnou cestou ke kojení, ale častěji se to spíše nepovede. A pak jsou i ženy, které na otázku, proč nechtějí kojit, odpoví: „To je moje věc, nechci se o tom bavit.“ A tam už prostor pro diskuzi není.
Proč by se mělo kojit?
Zdravotních benefitů je mnoho. U kojených dětí se lépe vyvíjí střevní mikrobiom, který je základem imunity. Kojené děti mívají méně infekcí, například zánětů středouší nebo respiračních onemocnění. Studie ukazují i nižší výskyt obezity, cukrovky nebo některých typů rakoviny v dospělosti. Pro matku je kojení důležité v šestinedělí, pomáhá lepšímu zavinování dělohy, snižuje krvácení, v pozdějším období může fungovat i jako částečná antikoncepce. Dlouhodobě snižuje riziko rakoviny prsu a vaječníků. Kromě toho má kojení psychologický rozměr. Upevňuje vazbu mezi matkou a dítětem.
Co třeba ekonomické aspekty?
Ano, pak jsou tu širší aspekty – ekologické i ekonomické. Kojení je určitě finančně méně nákladné a nevzniká žádný odpad. Kojení je určitá forma prevence, má dopad na budoucí nemocnost populace a výdaje zdravotního systému.
Jak dlouho je ideální kojit, aby to mělo vliv na zdraví dítěte?
Každá kapka mateřského mléka má hodnotu, zvláště u nedonošených dětí. Tam má význam skutečně každý mililitr. Aby byl efekt kojení pro donošeného novorozence významný, většina studií mluví o kojení alespoň dva až tři měsíce, ideálně šest. WHO doporučuje výlučné kojení do šesti měsíců a pokračovat do dvou let věku dítěte, i déle. Samozřejmě s příkrmy, které se postupně zařazují od šesti měsíců věku, či dříve dle prospíváním dítěte.
A existuje nějaká „horní hranice“, kdy by už žena kojit neměla?
Z medicínského hlediska ne. To je spíš společenská otázka. Když matka kojí tříleté nebo pětileté dítě, veřejnost na ni často pohlíží skrz prsty. Ale pokud je to pro ni i dítě v pořádku a oběma to vyhovuje, není důvod, proč by mělo jít o problém. Kojení v tomto věku už není o výživě, ale o kontaktu a psychologii. Děti si samy řeknou, kdy jsou připravené přestat.
Zdroj: Řešíme střet zájmů a přestalo jít o děti, líčí Milena Dokoupilová – iDNES.cz
Autorka článku: Veronika Pitthardová
Napsat komentář